Hvězdy nám nepřály

Původní název: The Fault In Our Stars
Autor: John Green
Překladatel: Veronika Volhejnová
Nakladatel: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 240
Vazba: vázaná

Anotace: Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Tito dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vypravěčskému talentu vyznívá velmi působivě.

Je opravdu těžké, strašně těžké, napsat recenzi na knihu - o níž víte, že by si ji lidé měli přečíst, že to je kniha, co vážně stojí za to - která by měla čtenáře nalákat a přitom se snažit absolutně nic neprozradit, protože pak je připravíte o tolik vjemů a pocitů, které v nich kniha může vyvolat. Při čtení je opravdu důležité nevědět, jak to dopadne, protože pak se mnohem více ztotožníte s postavami v příběhu, které přece taky dopředu nevědí, co se stane, a máte možnost to s nimi naplno prožívat, čímž je dojem z knihy mnohonásobně větší. Jenomže anotace mnohdy už tak prozradí dost na to, abyste byli o bezprostřední překvapení ochuzeni, a tak nemá cenu zamlčovat, o čem kniha je.
Ano, je o Hazel a Augustovi, kteří trpí rakovinou, ale to není všechno, je taky o dvou mladých, úžasných a chytrých lidech, kteří si plně uvědomují, že "svět, není továrna na splněná přání", a že nebudou žít věčně, nebo alespoň ne tak dlouho, jak by si přáli, ale kteří v sobě najdou tolik odvahy, že se dokáží zamilovat. Nenapadne je, že by to nemělo cenu, protože láska cenu má...
A tak, když mám tu možnost, udělám všechno proto, abych vás přiměla tuhle knihu otevřít, a pokud tak učiníte, můj úkol je splněn, protože kniha samotná už se postará o to, abyste ji nezavřeli, dokud nedočtete...

"Je pekelně těžké zachovat si důstojnost, když vycházející slunce je příliš prudké pro tvé prohrávající oči."

Hazel je šestnáctiletá dívka, která má nemocné plíce, a musí proto u sebe nosit kyslíkovou bombu a mít kanylu v nosních dírkách, je kvůli tomu omezená v pohybu a cítí neustálou bolest. Její plíce se plní vodou a ona tedy není schopná bez pomoci přístrojů dýchat.

"Bolest už je taková, dožaduje se procítění."

Na setkání podpůrné skupiny se seznámí s Izákem - klukem, jenž v důsledku rakoviny postupně přijde o obě oči - a s Augustem Watersem, okouzlujícím mladíkem, který kvůli nemoci zvané osteosarkom přišel o nohu, a přeje si jediné, aby se na něj nezapomnělo.

 "Starost je vedlejší účinek umírání."

August se do Hazel zamiluje, ale ona má strach, že by mu mohla příliš ublížit, až odejde, a tak jeho projevy zprvu odmítá. 

"Já jsem jako... jako... jsem jako granát, mami. Jsem granát a jednou vybuchnu a ráda bych, aby bylo co nejmíň obětí, chápeš?"

Nicméně se stanou přáteli a Hazel se s ním podělí o svou oblíbenou knihu, kterou kdysi dávno napsal člověk, který ji ukončil v půli věty, s čímž se Hazel odmítá smířit a August pro ni zařídí cestu do Amsterodamu, kde se mají s autorem setkat a nechat si od něj dovyprávět konec příběhu. Bohužel se jejich očekávání nevyplní podle představ. Setkávají se s člověkem, který propadl alkoholu, chová se hrubě a se spisovatelem, který před lety napsal onu inspirativní knihu, má jen pramálo společného.

"Mrtvé lze vidět jen strašlivým nemrkajícím okem paměti. Živý si naštěstí zachovají schopnost překvapovat a zklamávat."

Cesta do Amsterodamu však s sebou přinese něco mnohem cennějšího. Z těchto dvou mladých lidí, kterým hvězdy nepřály, se stane pár, a to i přesto, že je celkem jisté, že jeden z nich toho druhého přežije.

"Možná, že naše 'dobrý', bude naše 'vždycky'." 

"Láska je přes to všechno dodržet sliby."

Autor se ve svém díle zamýšlí nad životem, jeho smyslem, posláním lidí, pokládá filosofické i existencionální otázky. Je možné, že tato kniha nepřináší nové myšlenky nebo poznatky, ale docela jistě přináší nové pohledy na ně, s nimiž přicházejí samotné postavy. A mně bylo ctí si je přečíst a nechat se jimi inspirovat. Přiznávám, že mě kniha rozplakala a můžu vám zaručit, že se vám to stane taky... Přesto přese všechno knize chybělo to něco, čím by se mi vryla do paměti a do srdce. Neumím to vysvětlit, protože jí nic nechybí. Je dobře napsaná, její sdělení má hloubku, je napínavá a čtivá, ale po celou dobu čtení jsem si uvědomovala, že je to fikce. Její postavy v mém srdci za celou tu dobu neožily. A snad proto ji nedokážu tak docela ocenit. A nebo za to jen mohou všechny ty předešlé knihy o rakovině, které jsem přečetla a které mě zasáhly mnohem víc. Tak jako tak vám ale knihu doporučuji, neboť věřím, že má potenciál zaujmout každého čtenáře...

Hodnocení: 3/5

Comments

  1. Taky jsem měla problém nějak zformulovat recenzi na tuto knihu, ale nakonec myšlenky přicházely samy. Tobě se recenze taky moc povedla a myslím, že si dobře vyjádřila pocity, která kniha přivodí. Ale aby člověk opravdu pochopil a pocítil kouzlo Hvězd, musí si je přečíst :-)

    ReplyDelete

Post a Comment