Gone girl/Zmizelá

Autor: Gillian Flynn
Překladatel: Drahomíra Michnová
Nakladatel: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 526
Vazba: vázaná

Nick a Amy se potkali na večírku. Vtipný a okouzlující mladý muž se zamiluje do krásné a bezchybné mladé ženy. Snad bylo nevyhnutelné, aby k tomu došlo. Prožijí spolu hezký večer, a ačkoli se jejich cesty na nějaký čas rozdělí, nakonec je to opět svede dohromady.

"Naše láska může dočasně pominout, ale vždycky čeká na to, až se vrátí. Jako ta nejkrásnější rakovina na světě."

Zdá se, že spolu jsou lepšími lidmi, než by kdy být mohli každý sám. A tak se vezmou a spokojeně žijí své dokonalé newyorské životy. Dokud postupně nepřijdou o práci a nezačnou se stávat někým jiným, nebo spíš se nezačnou podobat svému skutečnému já.

"Je to velice těžká doba k tomu, abyste byli člověkem, opravdovým, skutečným člověkem, a ne jen souborem lidských vlastností zvolených z nekonečného automatu povah."

Nickovým rodičům se nedaří dobře a v New Yorku je podle všeho už nic nedrží, a tak se přestěhují do Nickova rodného Missouri, aby byli jeho rodičům na blízku. Tam se pokouší začít nově, ale podle všeho už se jim nedaří to dělat společně. Napříč tomu, že se navzájem znají lépe než sami sebe, začnou se sobě odcizovat. Jejich láska se mění v nenávist a zlobu, kterou přiživuje každá společná chvíle.

"Počítám, že se nad každým manželstvím jako mraky kupí tyto otázky: Co si myslíš? Co cítíš? Kdo jsi? Co jsme si to provedli? Co budeme dělat?"

A pak přijde den jejich pátého výročí svatby. Vypadá to, jako by vše mělo pokračovat ve vyjetých kolejích. Nick vstane z postele, posnídá se svou ženou lívance a odejde do práce - baru, který si za Amyiny peníze otevřel se svou sestrou.

"Byl jsem ztělesněním toho, čeho se každý spisovatel nejvíc obával: klišé."

Jenomže se přece jen stane něco neočekávaného. Amy za velmi podivných okolností zmizí...

Gillian Flynnová je jednou z nejčtenějších autorek psychologických thrillerů současnosti. Její knihy byly přeloženy do devětadvaceti jazyků, což je samo o sobě ohromným úspěchem.
Musím se přiznat, že z její prvotiny Ostré předměty jsem byla tak trochu rozpačitá. Její styl psaní je totiž naprosto jedinečný a nesrovnatelný s jakýmkoliv jiným autorem. Je velice surový a strohý, jakoby zbavený veškerých ozdob, a ačkoli právě v tom tkví přirozená krása jejích knih, je to něco, na co jsem si musela zprvu zvyknout. Jako když se zamilujete až na druhý pohled. A přesně tak to bylo se mnou a knihami této autorky.
Její první kniha ve mně sice zanechala rozporuplné pocity, ale vzbudila ve mně také touhu přečíst si něco dalšího z její tvorby. A její nejnovější kniha Zmizelá naprosto překonala veškerá má očekávání, co se stylu psaní, námětu, ale i samotného příběhu týče.
Náměty obou knih jsou velice nevšední a jejich zpracování hluboce dekadentní. Autorka se nezdráhá použít ty nejošklivější výrazy, pokud přesně vyjadřují danou myšlenku nebo situaci. Nesnaží se ve svých knihách dělat věci krásnějšími, než jsou ve skutečnosti. Naopak je popíše velice věrně i v jejich nejhorší podobě. Zároveň však její knihy nepostrádají okamžiky klidu i míru, které čas od času zažívá ve svém životě každý, nejčastěji ve chvílích, kdy je člověk sám. Zmizelá tak na mě působila velmi opravdově. Uvěřila jsem autorčině vyprávění, jejími příběhu i postavám, a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. V noci jsem pak nemohla spát, protože se mi její kniha, psaná tak podmanivým způsobem, vkrádala do snů. Byla fantasticky děsivá, smutná i dojemná, ale především nepředvídatelná. Nikdy jsem nevěděla dopředu co se stane, nikdy se situace nevyvíjela tak, jak by se předpokládalo. V jednu chvíli jste některou z postav milovali a vzápětí vás autorka donutila postoj k ní rapidně změnit.
Autorka si ve svém příběhu pohrála se všemi detaily, i ta sebemenší součástka sehrála svoji důležitou roli, a všechny dohromady tvořily ohromující celek, který doslova bral dech. Čím si mě však autorka bezpodmínečně získala, byly její vnímavé postřehy ze života, které do příběhu elegantně vpasovala, jako by mu byly na míru šité. Slovy dokázala vystihnout skutečnosti, které kolem sebe člověk denně vnímá, ale nedokáže je pojmenovat nebo se nad nimi do hloubky nezamýšlí, když si je ale přečte v jejích větách, zjistí, jak přesné, výstižné a pravdivé jsou. Někdy působí až filosofickým dojmem, ale jsou popsány tak dokonale, že jim okamžitě porozumíte a se spokojeným úsměvem pokýváte hlavou, protože budete cítit, že má autorka pravdu, že jste se už s něčím podobným setkali a že její pohled sdílíte.
Kniha je neskutečně napínavá a vybízí čtenáře k tomu, aby si v hlavě vytvářel hypotézy o tom, jak to všechno nakonec bude, ovšem můžu vás ujistit, že na devadesát devět procent nebude vaše předvídání správné. Autorka má bezbřehou fantazii, takže nakonec vymyslí něco, čím vás prostě dostane. Konec románu byl neskutečně působivý. Gillian Flynn ponechala čtenářům dostatek prostoru pro vlastní fantazii, ale zároveň nezanechala příběh nedokončený. Nebyl šťastný, ani nešťastný. Byl zkrátka dokonalý.
Tuhle knihu si prostě nesmíte nechat ujít. Jsem si jistá, že každého nadchne, netečným ho každopádně nenechá, a ještě dlouho po dočtení nad ní nebude moci přestat přemýšlet...

Hodnocení: 5/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Knižní klub, jehož spolupráce si velmi vážím...