Chlapec v pruhovaném pyžamu

Původní název: The Boy In The Striped Pajamas
Autor: John Boyne
Překladatel: Jarka Stuchlíková
Nakladatel: BB/art s.r.o.
Rok vydání: 2008
Počet stran: 168
Vazba: vázaná


Brunovi je teprve devět let, ale když se znenadání musí přestěhovat do cizího hrůzu nahánějícího místa, rázem přichází o svoji dětskou bezstarostnost. Se svojí starší sestrou a rodiči doposud žil v ohromném domě s dlouhým schodištěm, podél kterého se táhlo naleštěné dřevěné zábradlí, po němž se Bruno moc rád klouzal. Protože ale jeho otce povýšili, musí Bruno opustit své kamarády a se svojí rodinou se z Berlína odstěhovat do Oušicu, kde je čeká opuštěný hrozivý dům, který není zdaleka tak velký ani útulný, a už vůbec nemá tak krásné schodiště jako ten v Berlíně.

"Když tady zavřel oči, zafičela kolem něho jen ledová prázdnota, jako by se nacházel na tom nejopuštěnějším místě na světě. Ocitl se uprostřed ničeho."

Bruno si stýská po svých třech kamarádech na život a na smrt, které musel spolu s domem v Berlíně opustit, a cítí se sám. Jeho sestra, která je Beznadějný případ, si ho nevšímá nebo si jej dobírá, otec se věnuje vyšším záležitostem, kterým Bruno nerozumí, a maminka většinu dne prospí, protože jí podle všeho nový domov vůbec neprospívá.

Bruno přemýšlí, na jakém místě se to vlastně ocitl, ze svého okna v pokoji pozoruje zvláštní lidi za ostnatým drátem, kteří nosí pruhovaná pyžama a žijí v nízkých dřevěných domech. Co jsou zač? A proč nemůže jít na jejich stranu plotu? Tam by se určitě necítil tak sám...

Bruno je badatel a objevitel, proto se jednoho dne vydá podél plotu na dlouhou cestu, a zatímco se snaží zahnat nudu, hledá něco, co by mu zodpovědělo jeho otázky. A pak to opravdu najde...

"Při těch úvahách ho nohy nesly až k té vzdálené tečce, z níž se mezitím stala skvrna a ze skvrny se rychle udělala kaňka. A z kaňky se záhy stala figurka, a když Bruno přišel ještě blíž, zjistil, že to není ani tečka, ani skvrna, ani kaňka, ani figurka, ale postava. Byl to chlapec."

Útlounká kniha, která toho má tolik, co říct; jeden malý chlapec, který objeví velkou věc; nepatrný okamžik, který navždy změní životy několika lidem. Takový je příběh Chlapce v pruhovaném pyžamu, jehož pozoruhodnost tkví nejenom v tom, že popisuje ukrutnost holocaustu z pohledu nevinného zmateného chlapce - jenž touží obdivovat svého tátu, a přitom podvědomě tuší, že to, co dělá, hodné obdivu není -, ale především v tom, že jej John Boyne sepsal za pouhé dva dny a půl. Není to neuvěřitelné? Vzhledem k tomu, že sama píšu, vím, jak těžké je dovést psané slovo do konce, zachytit všechny podstatné myšlenky, vyjádřit pocity a dát textu přirozený spád. Může trvat velmi dlouho, něž si člověk může říct, že má hotovo. O tom také vím své, protože kvůli své věčné nespokojenosti, si to nemůžu říct téměř nikdy. Zmiňuji se o tom proto, že jsem celou knihu četla jedním dechem, a když jsem se dostala k poslední větě, byla jsem neskutečně dojatá, naprosto ohromená, zasáhnutá a rozechvělá. Proto mě opravdu upřímně překvapilo, když jsem se posléze dozvěděla, že tak překrásný, dojemný a úderný příběh vznikl v tak rekordně krátkém čase. Tím na mě autor jednoznačně udělal nejvyšší dojem.
Ale teď zpátky k tomu, co se v knize odehrává. Není to vlastně příběh o jednom, ale hned o dvou chlapcích, kteří se proti své vůli ocitli na opačných stranách plotu. Bruno touží dostat se za něj, protože je přesvědčen, že uvnitř by mohl najít spoustu kamarádů, zatímco Šmuel, který dobře ví, že na životě uvnitř není absolutně nic pěkného, by se rád dostal ven. Oba se snaží zjistit, co se to za plotem děje, kam mizí Šmuelovi blízcí, aniž by se kdy vrátili, a na jakém místě se to vlastně octli a co to pro ně znamená. Chlapce spojí zvláštní, ale velice hluboké přátelství, které vyústí slibem, jenž se pro ně stane tragickým...
Autor knihu vypráví neskutečně půvabným stylem, kdy neúprosné hrůzy doby holocaustu zmírňuje pohledem dětských očí, které nevidí všechno, ale zato jsou nesmírně všímavé. Ty Brunovy jsou navíc opravdu zvídavé a široce otevřené. Bruno je přesně tou postavou, kterou nelze nemít rád, ani kdybyste chtěli, ať už provede cokoli, vy jí to odpustíte a nestane se pro vás o nic méně roztomilou. Tady nelze autorovi upřít jeho dovednost empatie, neboť - ačkoli dospělí velmi rychle zapomínají, jaké děti ve své podstatě jsou, a je pro ně těžké domyslet, jak by se v určité situaci zachovaly - Bruno je ve svých touhách, přáních, strachu a tomu odpovídajícímu chování pořád jen dítětem, které se nerozhoduje vždy správně a taky se občas nezachová čestně, ale ve svém srdci je nezkažené a schopné ohromné lásky.
Chlapec v pruhovaném pyžamu je právě díky Brunově divokosti, hravosti a živosti knihou, kterou budete číst jedním dechem, a protože si jej zamilujete, zasáhnou vás historické události mnohem osobněji než kdy předtím.
Je to také kniha, kterou John Boyne dokázal, že nezáleží na rozsahu, neboť i na pár stranách vyjádřil tolik, že až otočíte poslední list, bude váš zážitek a materiál získaný k přemýšlení bohatší než z kdejakého pěti set stránkového románu.
Sečteno podtrženo je to nezapomenutelná kniha, jež velice prostým a přesto ohromně nápaditým a neopakovatelným způsobem pohlíží na bolestnou historii, a pro kterou autora nesmírně obdivuji doporučuji.

PS: V roce 2008 byl na základě knihy natočen také stejnojmenný film v režii Marka Hermana, který je jedním z nejlepších filmových zpracování knižních příběhů, jaký jsem viděla, a opravdu vřele jej doporučuji, jelikož vám umožní získat komplexní představu a příběh Chlapce v pruhovaném pyžamu krásně dokreslí. Já sama jsem film viděla ještě předtím, než se mi do rukou dostala kniha, ale vůbec to nevadilo. Takže pokud jste už film také viděli, neváhejte si přečíst i knihu. Stojí to za to...

Hodnocení: 5/5

Comments

  1. Super recenze, souhlasím s každým slovem :)

    Chlapec v pruhovaném pyžamu je opravdu výjimečná kniha a opravdu mě mrzí, že už prakticky není nikde k sehnání. O tom, že příběh vznikl za pouhých dva a půl dne jsem neměla ani ponětí, ale také mě to dost překvapilo. Sama si tak rychlý proces tvorby ani nedovedu dost dobře představit, protože sama když něco píšu, neustále to opravuji a předělávám a nikdy nejsem úplně spokojena.

    Co mi na Chlapci vyrazilo dech byl ten závěr, který jsem tak nějak nečekala. Tedy netvrdím, že jsem u knížky o holocaustu předpokládala happyend, ale to, co se v knize odehrálo, mě prostě dostalo. Hrozně se mi také líbilo, že příběh nebyl vyprávěn z pohledu chlapce za plotem, ale z pohledu německého hocha - přišlo mi to tak nějak jiné, zajímavější a v konečném důsledku i silnější :)

    Snad někdy naplánují dotisk, abych si knihu mohla pořídit do knihovny!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ano, taky mě moc mrzí, že už není k dostání. Obnovila jsem si kvůli této knížce kartičku do knihovny, abych si ji mohla přečíst. A byla krásná, přesně jak jsem očekávala, takže nelituji. Byla by velká škoda nechat si ji ujít. Já mám celkově knihy o židovské tematice ráda a tehle byla něčím výjimečná a jedinečná... :-)

      Delete
  2. Krásná recenze... před pár dny jsem náhodou objevila film a to, že existuje i kniha jsem se dozvěděla teprve teď díky Tobě (i když jsem to tak nějak svým způsobem čekala :-) )
    Vím, jak film dopadne, v tomto případě jsem si to nechala vyjímečně prozradit (jinak nemám ráda, když mi někdo dopředu říká, jak co dopadne ...), u tohoto filmu jsem chtěla vědět na co se připravit...
    Takže vím konec a musím říct, že je to opravdu hodně smutné a kruté.... Na film se určitě podívám, jen musím najít odhodlání :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já jsem naopak vůbec netušila, jak to dopadne, a na konci filmu jsem málem dostala infarkt, navíc jsem si ho pouštěla pozdě v noci a druhý den šla k zubaři. Vůbec jsem nemohla usnout a ráno jsem byla jak mrtvola. Kniha má konec sice stejný, co se týče osudu chlapců, ale je jiný ohledně ostatních postav. Určitě doporučuji film i knihu... :-)

      Delete
  3. Tuhle knihu jsem si kdysi dávno vyčíhla u Priscilly, ale ještě jsem se k ní nedostala, tak recenzi radši číst nebudu, bojím se jakýchkoliv spoilerů :D přečti si ji, až si to přečtu.. takže řekněme za padesát let plus minus deset let

    ReplyDelete
  4. Moc hezky napsaná recenze. Ta knížka je opravdu nezapomenutelná. A ten film taky. Pořád si pamatuji, jak jsem z toho konce byla v šoku. Trvalo mi dlouho než jsem se z něj vzpamatovala. A musím říct, že od té doby jsem zatím neviděla film podobného tématu, který by ho překonal... :-)

    ReplyDelete
  5. Film jsem viděla asi třikrát, knihu jsem zatím nečetla, ale mrknu po ní:-)

    ReplyDelete

Post a Comment