Sunday, 1 December 2013

Hledání Aljašky

Původní název: Looking For Alaska
Autor: John Green
Překladatel: Veronika Volhejnová
Nakladatel: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 255
Vazba: vázaná




Miles Halter, přezdívaný Váleček, byl ve své staré škole považován za outsidera, ale skutečným důvodem k jeho rozhodnutí opustit svůj domov a vydat se hledat velké Možná, o kterém mluvil Francois Rebelais, když opouštěl tento svět, bylo to, že naopak jeho spolužáci nestáli za to, aby s nimi ztrácel čas...

"Myslíme si, že jsme neporazitelní, protože opravdu jsme. Nemůžeme se narodit a nemůžeme umřít. Jako všechna energie můžeme jen měnit tvary a velikosti a zjevy."

A tak se Miles Halter naposledy obejme se svými rodiči a vykročí do nového divokého života na internátní škole Culver Creek, kde pozná, jak chutnají cigarety, alkohol, láska i život sám. Připojí se k partě dvou kluků a dvou holek a spolu s nimi se vydá na cestu za poznáním, na jejímž konci už bude úplně jiným člověkem...

"Kéž bychom znali nekonečný řetěz následků, které vzejdou z nejmenších našich činů. Ale nemůžeme vědět, co děláme, dokud to už pak není k ničemu."
 
Stejně jako jsem se před devíti měsíci neskutečným způsobem těšila na knihu Hvězdy nám nepřály, tak i Greenova prvního románu Hledání Aljašky jsem se nemohla dočkat. Bohužel ani jedna z knih se mi nezaryla do srdce tak hluboko jako jiným čtenářům, přesto shledávám jeho knihy jedinečnými v autorově podání příběhu i postavách v něm vystupujících. Všichni ti, kdo Greenovy knihy četli, mi jisti dají za pravdu v tom, že další Hazel - jež se vydala hledat autora své oblíbené knihy, aby jí dopověděl konec příběhu, napříč tomu, že cesta letadlem by mohla být víc, než její nemocné plíce zvládnou; Augusta, jenž miluje metafory tak, že kouří cigarety, aniž by si jedinou z nich zapálil; Milese, který miluje poslední slova slavných lidí a konečně Aljašku, která se tak pojmenovala proto, že jí Aljaška na mapě globusu připadala obrovská a hodně daleko od místa, kde žila - nikde jinde nenajde. Hrdinové jeho románů jsou zkrátka jedineční a nezapomenutelní. A jsou také tím, co mi na jeho knihách učarovalo nejvíce. 
 
Oproti tomu jeho styl psaní už mi tak moc blízký není. Na můj vkus je příliš uspěchaný, jakoby plný mladické netrpělivosti, která mu nedovolí udělat mezi jednotlivými myšlenkami tečku, ale zbrkle je hromadí do nesourodých souvětí, jejichž vinou text působí poněkud zmatečně a neuspořádaně. Na druhou stranu jeho příběhy opravdu vypráví o mládí, a tak tím jeho dílo může získat na autentičnosti. Věřím, že čtenářům se jeho knihy líbily beze změny takové, jaké jsou, ale mně něco bránilo si je zamilovat tím způsobem, v jaký jsem doufala.
 
Nicméně John Green je mi jako člověk nesmírně sympatický a ráda na YouTube čas od času zhlédnu některé z jeho videí, jimiž mě pokaždé rozesměje. A to je také nepopiratelným kladem jeho knih. Vytříbený anglický humor, díky kterému jsou jeho smutné příběhy o něco snesitelnějšími v okamžicích, kdy hrozí, že se nekontrolovatelně rozpláčete. Díky tomu, že jeho spisovatelská identita pro mě není neznámou, si také při čtení jeho knih často představuji, jak je před lety psal. A to v konkrétních pasážích, v nichž vyjadřuje svoje myšlenky a životní postoje, kterými mě dokázal přesvědčit o tom, jak zajímavým člověkem je. A tudíž si ani v budoucnu nebudu moci nechat žádný z jeho příběhů ujít. Čas strávený nad jeho knihami je totiž jako diskuse s někým, kdo sdílí váš zájem - knihy. O něco takového by přece byl hřích se ochudit, nemyslíte?
 
A pak je tu ještě jedna důležitá věc, kterou bych nerada zapomněla připsat k pozitivům. Důvodem, proč tak ráda čtu knihy je, že mě baví odkrývat tajemství. O knihách se učíme ve škole, knihy vidíme v regálech knihkupectví a v rukách cestujících hromadné městské dopravy, ale jedině, když si je přečteme, můžeme se dozvědět, co se za jejich vazbou, na jejich stránkách, skrývá. Knihy Johna Greena jsou plné symbolů. Na různých variacích obálek knihy Hledání Aljašky jste si mohli všimnout doutnající svíčky, zapálené cigarety, kopretiny a usmívající se dívky. A až si knihu přečtete, všechna tato malá tajemství se vám vyjeví a vy pochopíte podstatu všech symbolů na obálce...
A tak Johnu Greenovi dávám za jeho povedený debutový román, ve kterém jsem poznala mnoho báječných lidí a naučila se od nich spoustu věcí, také za ten fenomenální konec, kterým smazal jakékoli nedostatky, ale především za to, že mi umožnil odkrývat tajemství, čtyři hvězdičky z pěti a vám všem jej doporučuji.

Hodnocení: 3/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Knižní klub, jehož spolupráce si moc cením...

2 comments:

  1. Krásná recenze :)
    Já se teprve chystám na Hvězdy nám nepřály a tak doufám,že budu spokojená :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji! :-) Věřím, že budeš patřit k milionům příznivců jeho příběhů. Jeho knihy jsou moc pěkné... :-)

      Delete