Friday, 26 July 2013

Five things

 Ačkoli nemám ráda sprejování po zdech a nikdy jsem tuhle činnost nepovažovala za něco duchaplného nebo dokonce uměleckého, tohle auto v lahvi na fasádě parkoviště, se mi zdá fakt vtipné a povedené. Co myslíte vy?

Krásný pátek všem,
dněšní Five things je v češtině - moji rodiče a pár mých dalších čtenářů si totiž stěžovalo, že se nic nedozví -, ale jen výjimečně, protože pro mě opravdu má smysl tyto příspěvky psát v angličtině. Jednak mám angličtinu ráda a jednak se v ní potřebuji zplešit (a není lepší způsob, jak toho docílit, než v tomto jazyce číst a psát, mluvit a poslouchat).
Tento týden mi začala stáž v novinách, takže jsem neměla čas přispívat na blog, ale za těch pět dní už jsem se stihla nějak zorientovat a věřím, že v příštích týdnech už mi nebude dělat problém noviny i blog skloubit, abych se mohla věnovot obojímu.
Nově jsem také navázala spolupráci s dalšími dvěma nakladatelstvími, která mě nesmírně potěšila svým zájmem a také svým jednáním. Očekávejte tedy nové recenze na svělé knihy (např. Mapa času, Dcera sněhu, Křižovatky či Amsterdam).
Přeji vám krásný prosluněný víkend plný báječného čtení...

První meruňky. Nic mi nepomůže k uvědomění si léta víc...

Můj úplně první článek v novinách...


Tenhle objekt nyní zdobí park na Moravském náměstí v Brně a mně připadá úžasný...


Ve staré kredenci jsem našla tohle krásné vydání Karly od Boženy Němcové...

Sunday, 21 July 2013

To nejlepší z nás

Původní název: The Best of Me
Autor: Nicholas Sparks
Překladatel: Dana Stuchlá
Nakladatel: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 304
Vazba: vázaná


Jedna z nejnovějších knih oblíbeného amerického spisovatele Nicholase Sparkse, jehož knihy bývají velmi často zfilmovávány v hlavních rolích s těmi nejlepšími herci, nás přenáší do Severní Karolíny a vypráví příběh o Dawsonovi, chlapci z problémové rodiny, který nikdy nepoznal svoji matku a jehož táta na něj kašlal, a Amandě, jež pochází ze zámožných kruhů a jejíž rodiče nikdy nezajímalo, co si jejich dcera přeje.

"On je samotář v pusté krajině, zatímco ona je jedna tvář v bezejmenném davu. A nebylo to tak i tehdy v mládí? To je přece svedlo dohromady a našli štěstí spolu."

Ti dva se do sebe zamilují, ale krutá realita je od sebe nakonec oddělí na dlouhá, dlouhá léta. Když se opět potkají, jejich životy jsou každý úplně jinde. Přece však v jejich srdcích zůstala láska, kterou znovu objeví.

"Jedna věc bylo zjištění, že se jeho city k Amandě nezměnily, něco úplně jiného však jistota, že se ani nikdy nezmění."

Jeden jediný víkend jim oběma změní životy. Stane se spousta věcí, které později budou chtít vzít zpět, anebo naopak budou litovat toho, co udělat nestihli nebo se báli. Napříč tomu ale jejich láska zůstane, tak jako tu byla vždycky. Dawson řekl Amandě, že jí dal ze sebe to nejlepší a měl pravdu...

"Napadlo ho, že roky se jako v časové smyčce vracejí a dovolují mu, aby znovu navštívil místo a chvíle, kdy byl nejšťastnější."

Sparksovy knihy se už před lety staly mojí srdcovou záležitostí. Není tajemstvím, že mám raději knihy od mužů a právě v tomto spisovateli jsem se opravdu našla. Jeho knihy mi vždy připomenou, že nikdy nic není ztraceno, ačkoli se situace občas může zdát bezvýchodná a vše nadobro ztracené. Důležitá je víra, neboť vždy je naděje na lásku a lepší život - to je to, co si z jeho knih odnáším.

Jeho knihy rozhodně nepatří mezi klasické "romány pro ženy", jak bývají mnohdy - podle mě neprávem - označovány. Většinou jsou psané z pohledu hlavního hrdiny - což samo o sobě zabraňuje tomu, aby kniha vyznívala naivně -, nebo se střídají pohledy více postav, díky čemuž čtenář získává celkový obraz, jako když se dívá na film. 
Sparksovi hrdinové jsou báječní lidé, plní citu a se spoustou problémů, jaké má každý člověk. Dělají chyby, ale dokáží být i moudří. Je úžasné o nich číst a nechávat se jimi inspirovat. Autor vám nedovolí knihu přečíst a považovat ji za jednu z mnoha. Přiměje vás, abyste si hlavní hrdiny oblíbili a ještě dlouho na ně vzpomínali. Já si pamatuji úplně všechny, o kterých jsem četla a nepřestávám jimi být okouzlena. Nyní se k nim přidali i Amanda a Dawson.

Bylo by hrozně těžké a taky trochu nefér vybrat ze všech Sparksových charakterů jen jeden nebo dva, které mám nejraději, ale ačkoli na mě zapůsobily všechny, nejvíc asi skutečně ten Dowsonův a Landonův z knihy Nezapomenutelná cesta. Jak oba hrdinové, tak obě tyto knihy jsou nenahraditelné.
Sparksovy příběhy jsou především o lásce, ale je zde popisována jinak než obvykle. Je brána jako součást života a píše se tu o ní ve všech podobách, a to je na jeho knihách to krásné a jedinečné. Víte, já si nemyslím, že knihy o lásce jsou klišé a opravdu věřím, že láska skutečně může existovat v podobě, jak o ní píše - osudové a věčné. Myslím si totiž, že právě lidé, co v takovou lásku věří, ji mohou prožít, a životy těch, kteří na ni nevěří, musejí být hrozně pusté...
V knize se nachází jedna z nejkrásnějších a nejopravdovějších romantických scén, jakou jsem kdy četla. Při jejím čtení jsem přestala dýchat a doslova se chvěla vzrušením a hned po dočtení mi naskočila husí kůže. Úžasné. Tanec a polibek a sounáležitost v podaní Nicholase Sparkse - to je něco tak nepopsatelně krásného.

Já vážně nevím, jestli dokážu přimět člověka, aby málem hned po dočtení recenze vstal a ihned se pro knihu vydal do knihkupectví, protože by měl pocit, že to nemůže déle vydržet a tu knihu si prostě musí okamžitě přečíst. Ale tahle kniha by si přesně takovou pozornost skutečně zasloužila.
Stejně jako všechny Sparksovy knihy by se mohla líbit i klukům, chci říct mužům, vlastně jsem o tom, že by se jim líbila, přesvědčená.
Tahle kniha byla opravdu něco neskutečného. A pro mě je vážně těžké vyjádřit všechny svoje pocity z ní, abych vám přitom neodhalila děj a jeho rozuzlení, ale snad mohu prozradit, že byla napínavá, romantická, smutná i úsměvná, že vás zahřeje na srdci, že vás překvapí a bude i plná akce, protkaná vzpomínkami i trochou melancholie, se spoustou nečekaných zvratů. Je krásná, krásná, krásná. A já se z jejího konce budu asi ještě hodně dlouho vzpamatovávat. Slzám se tady nejspíš neubrání ani ti nejzatvrzelejší...
Prostě si ji přečtěte. To je jediné, co potřebujete vědět. Rozhodně to udělejte. Nenechte si tuhle báječnou knihu ujít...

Hodnocení: 5/5

Saturday, 20 July 2013

TBR Jar


Za poslední měsíce se mi doma nahromadilo opravdu velké množství knih, k nimž jsem se zatím stále ještě nedostala, ale je mi to líto, protože jsem si jistá, že budou skvělé. A protože je po dočtení jedné knihy občas těžké rozhodnout se, jakou si vzít jako další, využila jsem skvělého nápadu se zavařovačkou - který jsem viděla na YouTube -, do níž vhodíte lístečky s názvy knih, které si chcete přečíst, a pak už jen losujete a postupně si odškrtáváte knihy ze seznamu to-be-read...

Taky máte doma tolik nepřečtených knih? Já jsem je raději nepočítala - jsou jich desítky - ale pššt, nebo mi naši nedovolí koupit si už ani jednu...
Ještěže jsou knihy trpělivé...

Friday, 19 July 2013

Five things



I love light white clouds on the clear sky. Just tell yourself... Does exist anything that looks more like a fairytale?

Hi everyone,
I hope you have a really amazing summer holiday and also a good weather. I have nice time, but my vacation is almost over. Next week I'll begin my internship in the newspaper. I'm very curious, excited, just a little bit nervous but I look forward to what it will be there...

 A vintage bicycle in front of one of my favorite bookstore. I admire the man to whom it belongs. I've never ridden a bike to a bookstore, because I can not ever go out without books from there...

A beautiful new book by Nicholas Sparks, which I received from Knižní klub. And it's absolutely gorgeous. I love this book...

New green bracelet, which I got...

 New design of my mug to go. Perfect for hot beverages for early morning walk to work...

Wednesday, 17 July 2013

Thrillers

Zrádný anděl

Autor: Ulrike Bliefert
Překladatel: Michaela Škultéty
Nakladatel: FRAGMENT
Rok vydání: 2013
Počet stran: 184
Vazba: brožovaná

Leonie odjíždí se svou rodinou a kamarádkou Maike na prázdniny do hor, kde se mají věnovat svému koníčku - horolezectví a bezstarostně si užívat léta. Ovšem mračna se objeví hned po příjezdu, když se rodina dozví, že slečna na hlídání, která se vždy starala o dvouletého bratříčka Leonie, už zde nepracuje. Vzápětí se však objeví zvláštní - Maike by řekla divná nebo podezřelá - dívka Sonja, která se o Nicka postará. 

Všechno se zdá být skvělé. Nick si Sonju oblíbil a zdá se, že i ona ho má ráda, jako by byl její vlastní. Leonie a Maike si tedy mohou bezstarostně užívat prázdnin a rodiče v poklidu relaxovat. Dokud se ovšem nestane něco hrozného, co navždy změní Leoniin život. Ani Maike to nebude mít jednoduché a kamarádství dívek bude podrobeno velké zkoušce. To ale není to nejhorší. Kdy si Leonie uvědomí, že si na prsou hřeje hada? Nebude už pozdě odvrátit další neštěstí?

Bohužel mě tento příběh příliš neoslovil. Nápad to byl docela zajímavý a dal by se hezky zpracovat, ale v tomto případě mě autorčino pojetí spíše zklamalo. Kniha na mě působila, jako by byla psána ve spěchu a autorka ze zbrklosti napáchala spoustu chyb. Děj na mě mnohdy působil nepříliš realisticky a chování postav se mi občas zdálo velmi nepravděpodobné. Později jsem si uvědomila, že nepatřím k cílové skupině čtenářů. Kniha by se mi možná líbila, kdyby mi bylo patnáct a já hlouběji nepřemýšlela o souvislostech ani příběhu samotném a nevšímala si, jakým stylem je kniha psaná.  Pak bych příběh přijala takový, jaký je a možná bych jej měla i ráda, ale takto jsem ho vnímala jako odbytý. Způsob vyprávění, jenž autorka zvolila, byl poněkud nešťastný, protože celý příběh v jistém smyslu podrážel. Kniha byla navíc velmi uspěchaná. Autorka skákala od jedné události ke druhé, aniž by měl čtenář možnost pochytit a vstřebat, co se právě stalo. Od určitého okamžiku byl navíc děj zcela předvídatelný a čtení mě pak v podstatě přestalo bavit.
Vezmu-li to kolem a kolem, nebylo to úplně nejhorší. To rozhodně ne. V knize by se našlo pár světlých okamžiků - stránek, ale její čtení si pravděpodobně v budoucnu už nezopakuji, neboť pro opakované čtení je třeba, aby měla kniha něco navíc, a i když mě to mrzí, musím říct, že přesně to téhle chybělo...

Hodnocení: 3/5 




Výkřik do tmy

Autor: Manuela Martini
Překladatel: Michaela Škultéty
Nakladatel: FRAGMENT
Rok vydání: 2013
Počet stran: 208
Vazba: brožovaná

Franziska před rokem zažila něco, co jí navždy změnilo život, otřáslo důvěrou v sebe sama a způsobilo, že se na ni lidé začali dívat skrz prsty.

"Tohle tedy byla cena za to, že jsem se s nimi chtěla spřátelit, stát se součástí jejich života, který mi připadal o tolik velkolepější než ten můj."

Je tu však ještě něco, co jí nedovoluje spát víc než skutečnost, že zabila člověka - přesněji kluka, do kterého byla zamilovaná - a sice, že si na tento okamžik svého života, který už zničil všechno, na čem jí kdy záleželo, vůbec nevzpomíná...

"Lidé prostě mizí. Odejdou z domu a už se nikdy nevrátí. Nastoupí do letadla, do vlaku nebo do autobusu a začnou někde jinde nový život. Anebo s ním skoncují..." 

Proto teď Franziska sedí ve vlaku a je na cestě do Kindingu - místa činu. Chce konečně zjistit pravdu, rozvzpomenout se, pochopit, co a proč se stalo...

"Právě se stalo něco nádherného, velkolepého. Vesmír nás všechny držel ve své náruči, připadala jsem si... nesmrtelná."

Po předešlé knize jsem se na tuto příliš netěšila, ale hned po prvních stránkách jsem změnila názor a byla jsem čím dál více překvapená. Tento příběh měl v sobě neuvěřitelný kus napětí, řekla bych dokonce náboj, a při čtení mě několikrát přímo zamrazilo. Děj byl velmi dobře vystavěn a já jsem ani jednou nepocítila pochybnosti o tom, jak se to všechno mohlo stát. Rozuzlení mi nepřišlo přitažené za vlasy, jak to občas u detektivek nebo thrillerů bývá. A přitom jsem až do samého konce opravdu netušila, jak to tedy vlastně bylo. Stále se objevovaly nové nejasnosti a já nevěděla, k čemu a hlavně komu se přiklonit. Autorka mě stále držela v nejistotě a příběh se všemi postavami, které vytvořila, mě k sobě poutal tak silně, že jsem se vůbec nemohla odtrhnout. Celá kniha na mě působila neuvěřitelně bolestně - je přece tolik smutné, pokud se někdo zná natolik špatně, aby o sobě byl schopen pochybovat ve věci vraždy. S hlavní hrdinkou jsem opravdu soucítila a bylo mi jí hrozně líto. Což autorce připisuji na pomyslný seznam kladů, protože jsem nejen příběhu, ale i jeho osobnostem skutečně uvěřila. Byli jako živé. Čímž se všechno stávalo ještě děsivější.
Jak už jsem psala, do této knihy jsem určitě nešla s příliš velkým očekáváním, ale o to víc si cením, že mě autorka svým příběhem a stylem vyprávění dokázala přesvědčit. Kniha se mi líbila natolik, že jsem ji zařadila mezi nejlepší knihy, které jsem v tomto roce zatím přečetla. A pokud budu mít někdy příležitost přečíst si od autorky ještě něco, nebudu váhat. A vy byste taky neměli, pokud přemýšlíte, zda se do této knihy pustit. Určitě ano. Jak se říká sto lidí, sto chutí, ale já opravdu věřím, že nebudete litovat. Samozřejmě se autorka mohla více rozepsat a objasnit ještě pár skutečností, které zůstaly nedořešené, ale mám za to, že i díky tomu je kniha zajímavá. Dodává jí to jakýsi šmrnc tajemství. A konec byl prosto dokonalý; ačkoli jsem toužila po něčem optimističtějším, právě na něm nakonec spočívá celé moje nadšení. Je přesně takový jako kniha sama, a o to realističtěji působí jako celek. Prostě skvělé. Takže seznam záporů zůstává prázdným a já vám tuto knihu ze srdce doporučuji. Jsem moc ráda, že mě neminula a mnohokrát děkuji nakladatelství FRAGMENT, které mi poskytlo recenzní výtisk, že jsem si ji mohla přečíst...

Hodnocení: 5/5 


Friday, 12 July 2013

Pouto

Autor: Mark Watson
Překladatel: Pavel Kříž
Nakladatel: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 320
Vazba: vázaná


Proslulý britský spisovatel a komik, kterého můžete znát pro jeho knihu Jedenáct, jež u Knižního klubu vyšla v loňském roce, se ve svém románu Pouto pustil do vyprávění příběhu s velice choulostivým tématem o sourozenecké lásce, která překračuje hranice...

"Toto byla svatba: v pozadí hlavní akce krátké sblížení stovky životů, o nichž se dal napsat libovolný počet příběhů."

Dominik je nejmladší ze tří dětí a vyrůstá v rodině, kde není zvykem vyjadřovat své city a pocity či jinak otevřeně projevovat emoce; při večeři se mluví pouze o běžných každodenních záležitostech nebo se mlčí, ačkoli je spousta věcí, které by zřejmě měly být vyřčeny dříve, než by mohlo být pozdě.

Dominikův starší bratr Max sdílí se svým otcem zálibu ve fotbale, ale Dominik sport rád nemá, a proto má pocit, jako by byl odsouván na vedlejší kolej. Snaží se svému bratrovi všemožně zalíbit, později však pochopí, že u něj nemá šanci, a i když ho to mrzí, nakonec se s tím smíří.

Jeho jedinou spřízněnou duší je Victoria, nejstarší ze sourozenců, se zálibou v lidských neřestech - alkoholu a cigaretách - a slabostí pro dobré jídlo, především pak kvalitní sýr, s krátkými tmavými vlasy, vyčuhujícími zpod kremp nejrůznějších klobouků.

Je to právě Victoria, která v mnohém ovlivní jeho život a neúmyslně ho přivede ke kariéře fotografa. Dominik k sestře cítí velmi silné pouto, které jakoby sílilo s každým dalším okamžikem, kdy jsou spolu i bez sebe...

"Začínal jsem chápat, že skutečná cena není hanba, ale osamělost."

Tuhle knihu jsem si vybrala hlavně proto, že jsem kdysi před lety četla jednu povídku s podobným námětem na amatérském literárním serveru*, která, ač byla mnohem kratší a rozhodně o poznání méně propracovaná, se mi líbila a dodnes si na ni občas vzpomenu. S tématem sourozenecké, a tedy zakázané, lásky jsem se tudíž setkala podruhé. Ovšem tyto příběhy jsou natolik odlišné, že je nelze srovnávat ani v nejmenším. Přesto na mě oba působí velmi silně onou bezvýchodnou a nezáviděníhodnou situací, v níž se hlavní hrdinové s takovými city ocitají.
Tato kniha si mě hned od začátku omotala kolem prstu a já se od ní mohla jen stěží odtrhnout. Autor Dominikovi vdechl živou duši a skutečné vlastnosti a já ho měla s každou další přečtenou stranou stále raději a raději. Snad to bylo i proto, že příběh vyprávěl Dominik sám a to od úplného začátku, kdy byl ještě malý kluk a jeho láska k Victorii v počátcích, až do samého konce, který sice nebyl takový, jaký bych si pro něj přála, ale to nic nemění na jeho dokonalosti, k níž ho autor dovedl. Ty nejlepší knihy jsou ty, na kterých není, co byste změnili. A tahle kniha k takovým patří. Nenajdete na ní jedinou chybu. Vzhledem k Eragonovi a jiným knihám, které jsem si v průběhu let oblíbila, pravděpodobně nebude úplně adekvátní, když řeknu, že je to ta nejkrásnější kniha, jakou jsem kdy četla, ale zrovna teď, bezprostředně po dočtení, takový pocit mám, a tak si to tvrdit dovolím. Po celou dobu čtení jsem totiž měla pocit, jako bych v rukou držela knihu od druhého Johna Irvinga, ale takové přirovnání by vlastně bylo špatné, protože dílo Marka Watsona je naprosto jedinečné a neoddiskutovatelně originální, k tomu Irvingovu by se však dalo přirovnat svojí kvalitou. Je to kniha, která mě opravdu překvapila a to nejen jednou, a ačkoli jsem tušila, že bude vážně dobrá ještě předtím, než se mi dostala do rukou, nikdy bych nečekala, že mě tak uchvátí. Četla jsem ji jedním dechem a občas jsem málem měla zástavu srdce ze šoků, které si na mě autor připravil.
Je to příběh o skutečném životě s problémy, starostmi i radostmi, narozením i úmrtím, touhou, vášní, hříchy a tajemstvími, přáními a plány, které se mohou i nemusí vyplnit. Je to příběh neuvěřitelně dojemný a pravdivý, plný báječných postřehů ze světa kolem nás a dokonale vystiženými charaktery lidí, z nichž některé milujete a jiné nenávidíte; je vtipný a nakažlivě veselý, ale donutí vás i plakat, absolutně nic mu nechybí a je prostě nádherný.
Autorův styl psaní je mimořádně chytlavý, poetický a přitom decentní, a plný úžasných přirovnání, díky nimž přesně víte, co měl autor na mysli, a při kterých se musíte usmát a znovu ho obdivovat pro to, co napsal. Celá kniha je dokonale vystavěna a vy se ani na chvilku nenudíte, každá věta má svůj význam a žádný odstavec tam není navíc. Všechno souvisí se vším a dohromady tvoří ten nejdokonalejší celek. Překrásná kniha. Skutečně překrásná. Všem vám ji doporučuji a jsem neskutečně šťastná, že jsem mezi současnými autory našla opravdového spisovatele, o nichž jsem si pomalu začínala myslet, že se postupně vytrácejí. Vůbec ne. Stále tu jsou a já mám z toho vážně radost…

Hodnocení: 6/5


 *Povídka na pokračování, o které jsem se zmiňovala, nese název Hranice přitažlivosti a je stále ještě k přečtení zde: liter.cz.

Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladateství Knižní klub, jehož spolupráce si opravdu cením.

Barvy knih TAG

Mona z blogu Život s knihami přišla s dalším pěkným tagem, do kterého jsem se s nadšením zapojila, protože mám moc ráda povídaní (v tomto případě psaní) o knihách. Zvláště ráda si pak připomínám ty, které mám nejraději, a těší mě, že je tímto prostřednictvím mohu představit i vám. Je to vlastně docela příznačné, že půjde o knihy podle barev, neboť každá věc má v mých myšlenkách nějakou barvu. Dokonce i dny vidím v barvách. Když se řekne pondělí, vidím žlutou, úterý je modré...



1.) Červená
Tohle bylo celkem jednoduché, protože Eldest v mé knihovně doslova září a je to taky moje nejoblíbenější kniha z celé série, což se samozřejmě s Inheritancí ještě může změnit, ale jestli bude ještě lepší, pak budu muset samotného Christophera Paoliniho vyhledat a osobně mu vzdát hold...







2.) Oranžová
Tady prostě nemůžu jinak (ačkoli je v mé knihovničce oranžových knih spousta), než zvolit poslední právě dočtenou knihu Pouto od Marka Watsona, která mě absolutně odrovnala. V dobrém slova smyslu. Samozřejmě. Když kniha čtenáře odrovná, nemůže to znamet nic jiného, než že byla perfektní. Více o této knize v recenzi...







3.) Žlutá
Ani v tomto případě jsem se nemusela rozmýšlet příliš dlouho. Zvolila jsem útlounkou, zato však excelentní, knížečku Jak je důležité míti Filipa. Po Macbethovi to byla vlastně teprve druhá divadelní hra, kterou jsem četla, ale přesto si myslím, že by ji jen těžko v mých očích jiná předčila. Oscar Wilde mě v ní utvrdil o svém talentu...







4.) Zelená
Výstižnější kniha než Zelená jako smaragd od Kertin Gier by snad ani nemohla být zvolena. Vyvrcholení mé nejmilejší série bylo naprosto úchvatné a já už teď přemýšlím, kdy si celou trilogii přečtu znova. A kdybyste věděli, jak moc se těším...








5.) Modrá
Mám tolik zářivě modrých knih, ale musela jsem zvolit Marcela ve skutečném světě od Francisca X. Storka, protože by se na něj jinak nedostalo a to já nemohu dopustit. Já tuhle knihu miluji a jsem si jistá, že vy budete taky. Prostě si ji přečtěte. Vážně, vážně to udělejte!








6.) Fialová
Vybrala jsem Loď mezi hvězdami od Beth Revis, která má tu nejnádhernější obálku vůbec. Z celé série mám přečtený jen tento první díl, takže nemohu moc soudit, ale nápad je to fascinující a já se moc těším na pokračování, která tu na mě už docela dlouho čekají...








7.) Růžová
Knihy Sarah Dessenové mám opravdu ráda (proto doufám, že jich u nás v budoucnu vyjde co nejvíce) a Poslouchej! obzvlášť, neboť vypráví příběh, který mě zasáhl a jehož hrdiny mám moc ráda...









8.) Hnědá
A konečně kniha Poslední píseň s hnědou obálkou, která je mojí nejmilejší od Nicholase Sparkse, jenž se už nějak stal takovou mojí srdcovou záležitostí. Jeho knihy jsou neskutečně dojemné a krásné a připomínají mi, že i muži jsou velice citlivá stvoření. Také je to první kniha, u které jsem se opravdu rozbrečela; žádné slzení, fakt jsem brečela, a to i přesto, že jsem ještě před knihou viděla film...