Thursday, 31 October 2013

Volání NETVORA

Autor: Patrick Ness
Autorka námětu: Siobhan Dowd
Ilustroval: Jim Kay
Překladatel: Anežka Sedláková
Nakladatel: JOTA, s. r. o.
Rok vydání: 2012
Počet stran: 216
Vazba: vázaná




Conor každou noc po dvanácté procitá z neustále se opakující děsivé noční můry, ve které ho obklopuje temnota, strach a samota. Jedné noci, když se opět s bušícím srdcem probudí, slyší, jak někdo volá jeho jméno. Ten zvláštní hlas, ale nepatří nikomu, koho zná. Nechce tomu uvěřit, ale volání se opakuje, dokud chlapec nevstane z postele a nepřistoupí k oknu.

"Knihu našeho života nepíšeme slovy. Píšeme ji činy. Není důležité, co si myslíš. Záleží na tom, co děláš."

V dáli, na kopci u kostelního hřbitova, se tyčí mohutný černý tis. Když v tom se před Conorovýma očima rozpohybuje. Promění se v obrovského netvora, tvořeného kmenem a pokroucenými větvemi. A pak se vydá přímo k němu...

"Příběhy jsou nejdivočejší ze všech šelem. Příběhy vyslídí svou kořist, doženou ji a nakonec zadáví."

Conor má nemocnou maminku, a proto se k němu nikdo nechová normálně. Spolužáci jej přehlížejí, učitelky mu promíjejí úkoly a netrestají ho, když něco provede. Skoro jako by byl neviditelný. Jen jeden spolužák si ho všímá. Že o něm ví, mu dává najevo tím, že ho šikanuje. A pak je tu ještě jedna dávná kamarádka, jež ho má ráda, ale té Conor nedokáže odpustit.

"Zdálo se to neuvěřitelné, ale život šel dál. Život na nikoho nečeká."

Netvor navštěvuje Conora každý večer a vypráví mu tři různé příběhy, z nichž ani jeden nekončí dobře nebo špatně. Čtvrtý příběh - ten o pravdě - mu má naopak povědět Conor sám...

"Příběhy jsou velice důležité. Někdy jsou důležitější než cokoli jiného. Bývá to tehdy, sdělují-li pravdu."

Pokud máte rádi knihu Hvězdy nám nepřály od Johna Greena, kniha Volání netvora vás ohromí. Její příběh je samozřejmě úplně jiný a také nesrovnatelný, jen si myslím, že pokud jste plakali u Hvězd, tahle kniha s vámi otřese ještě víc. Měli byste si ji přečíst. Každý by měl...
Sepsal ji Patrick Ness - autor velmi úspěšné trilogie Chaos - na základě nápadu Siobhan Dowdové, která ji kvůli nemoci nestihla dokončit. Kniha získala v roce 2012 Carnegieho medaili a medaili Kate Greenawayové za mimořádnou knihu pro děti a mládež a mimořádnou ilustraci, dále získala The Galaxy National Book Award 2011, The Kitchies Award 2011, Red House Children's Book Award 2011, byla také nominována na cenu Asociace Brama Stokera, The Independent ji zařadil mezi nejlepší tituly pro děti a mládež 2011 a serverem Booklist byla prohlášena za nejlepší beletristický titul pro mládež roku 2011. A já ji slavnostně vyhlašuji za nejlepší a nejkrásnější knihu daného žánru, kterou jsem přečetla v roce 2013.
Pro její hrůzu nahánějící obálku jsem si ji vybrala ke čtení na dnešní Halloweenský den. Příběh, který čtenáři odkrývá, však není ani tolik hrůzostrašný jako spíše nesmírně smutný a dojemný. Vyprávění o třináctiletém chlapci, jenž žije v sevření strachu o svou maminku, se vám dostane pod kůži a zasáhne vás přímo do srdce. Nezáleží na tom, jak jste mladí nebo staří, prostě vás tam zasáhne, to mi věřte.
Kniha se čte velmi rychle, neboť ji doplňují překrásné, působivé, temně děsivé ilustrace od Jima Kaye, díky nimž příběh doslova ožívá.
Patrick Ness svoji knihu píše naprosto kouzelným a podmanivým způsobem a do svého vyprávění vkládá spoustu mouder. Přes tíživou atmosféru příběhu se v jeho knize skrývá i špetka ryzího humoru. Kromě toho je napínavě zábavná, záhadná a v čtenářově mysli podporuje fantazii, což je to nejkrásnější, co pro vás kniha může udělat, pokud to dokáže. Conor je úžasně lidský, ale statečný hrdina, který si vás získá od samého začátku a vy budete jeho příběh prožívat společně s ním s přáním odebrat kus jeho starostí na svá bedra a ulevit mu tak od toho strašného trápení.
Kniha je sice smutná a srdceryvná, ale nese v sobě naději, ukazuje na správnou cestu, kudy se má člověk vydat, když zažije velkou ztrátu...
Konec ponechal autor otevřený, ale ne nedořešený. Čtenář tak cítí potřebu příběh dopsat. Když ne na papír, tak alespoň ve své mysli. A nejsou právě takové knihy ty nejlepší a strach, který máme ze ztráty svých blízkých, ten největší...?

Hodnocení: 5/5

LEGENDA

Autor: Marie Lu
Překladatel: Tomáš Bíla
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2013
Počet stran: 280
Vazba: vázaná


SPOJENÉ STÁTY. BUDOUCNOST. 
ÚZEMÍ REPUBLIKY. VÁLKA. 
AKCE. NAPĚTÍ. LÁSKA. 
TEMNÁ NOC. 26°C.

June žije ve světě, kde si lidé nejsou rovni. Vysoké postavení. Schopnosti. Inteligence. Krása. Peníze. A mnohdy také štěstí je to jediné, co vám zajistí přežití. June štěstí měla, a proto se nachází na straně, která vítězí. V jejím světě musí každý ve věku deseti let složit Zkoušku, která odhalí všechny jeho nedostatky. Ty, kdo ji absolvují úspěšně, čeká dobře placené zaměstnání a slibná budoucnost. Ti, kteří u Zkoušky propadnou, jsou na tom podstatně hůř.

To se stalo Dayovi. Chytrému, rychlému a krásnému, ovšem svéhlavému, klukovi. Utekl a už pět let se skrývá před republikovou vládou, s chutí porušuje zákony a pomáhá své rodině, jež se ocitla na té nešťastné straně, přežít. Nikdo neví, jak nedostižný rebel vypadá, ale za jeho dopadení je vyhlášena tučná odměna.

June, jakožto zázračné dítě, které ve Zkoušce získalo plný počet bodů, dostala jasný úkol. Chytit Daye - nejhledanějšího zločince, ze kterého se stala legenda - a pomstít smrt svého bratra. V převlečení se vydává na utajenou misi, zatímco mezi Republikou a Koloniemi probíhá válka.

Tahle kniha mě naprosto dostala. Zvláště po tom, co jsem zhlédla film Pianista a Chlapec v pruhovaném pyžamu. Příběh, který se v ní totiž odehrává, by se nespravedlností, krutostí a všemi hrůzami vyrovnal holocaustu. A tak se mi oba tyto filmy a kniha slily dohromady a téměř pořád jsem u čtení brečela. Opravdu už dlouho jsem nenarazila na knihu nabitou tolika emocemi. Legenda pro mě byla jedním ohromným překvapením. Myslela jsem si, že je příliš krátká na to, aby se v ní příběh stačil pořádně rozvinout, ale autorka mě přesvědčila, že je to jen o správně využitém prostoru. Nakonec se do pouhých dvě stě osmdesáti stran vešel neuvěřitelně promyšlený a propracovaný příběh s naprosto nečekanými zvraty a spoustou zajímavých charakterů, který nelze jen tak odložit.
Četla jsem už i knihy s dvojnásobnou délkou, do kterých se toho tolik nevešlo. Páni, a jak se mnou autorka bez ustání mávala; někdy byl děj tak napínavý, že jsem nedokázala v klidu sedět a číst věty, jak jdou za sebou, nutně jsem se potřebovala dozvědět, jak to dopadne, a nadskakovala jsem netrpělivostí. To se mi už strašně dlouho u knihy nestalo. A bylo to skvělé, i když jsem se po dočtení cítila absolutně emočně vyčerpaná. Přečíst víc takových knih a nezbyly by mi žádné vlasy.
A teď k tomu, čím mi kniha učarovala. V prvé řadě to byly postavy. Daye jsem měla ráda už od první věty a i June, ačkoli jsem vždy nesouhlasila s jejím jednáním, pro mě byla nesmírně zajímavá a nevšední dívčí postava. Mimochodem, nejsou ta jména vtipná? Den a červen. Zní to tak poeticky. Kromě hlavních hrdinů se tu ale objevila celá řada dalších postav, které děj vyostřovaly, obohacovaly a oživovaly. S jejich charaktery si Marie Lu skutečně pohrála. Byly náramně pestré a opravdové, jejich chování nečekané a nepředvídatelné.
Dále mě autorka ohromila dokonale promyšleným světem americké budoucnosti. Děj se odehrával na pozadí totálně přeměněného Los Angeles, což mě nutilo představovat si všechny ty krásné dřevěné domečky, které jsem tolik obdivovala, když jsem tam trávila loňské jaro, jako zdevastované barabizny - to mě rozesmutňovalo a ještě více tím autorka podtrhla onu děsivou a zároveň podmanivou atmosféru knihy. Také mě uchvacovaly detaily. Úžasné detaily, které často působily až detektivně. A schopnost hrdinů je odhalit. Tím se čtení této knihy stávalo neuvěřitelně zábavným. Jako puzzle. Příběh Daye a June je vlastně jedno velké puzzle, které čtenář skládá společně s nimi. Líbilo se mi, že se ve vyprávění příběhu Day a June střídali, díky čemuž jsem mohla být u všeho a vědět, co každý z nich cítí. Jako obrovské plus vnímám také to, že autorka příběh vystavěla tak, aby byl zajímavý jak pro ženské tak pro mužské čtenáře. Nenašla jsem nic, co by mohlo klukům nebo holkám při čtení vadit. Zkrátka to bylo dokonale vyvážené.
Tahle kniha je zkrátka jedinečná, neopakovatelná, uhrančivá a perfektní. Ačkoli jsem si ji nejprve vůbec nechtěla pořizovat a ačkoli v mé knihovně ležela netknutě šest měsíců, připravila mi úžasný čtenářský zážitek a zařadila se mezi mé vůbec nejoblíbenější. Závratně také zamíchala seznamem nejkrásnějších knih, které jsem v letošním roce přečetla, a mé absolutní favority předběhla o několik příček. Nemůžu se dočkat, až se pustím do jejího pokračování. Kdybych mohla, vtrhla bych do knihkupectví už o půlnoci, kdy jsem Legendu dočetla, a utekla odsud s Fenoménem pod paží.
Když teď nad tím tak uvažuji, tahle recenze byla vlastně úplně zbytečná, jediné, co jste potřebovali vědět, bylo, že si ji musíte přečíst. Takže to říkám: přečtěte si ji!

Hodnocení: 5/5