Tuesday, 31 December 2013

Čokoládový dort se smetanovým krémem

Tak a je to tady. Dnes oslavíme Silvestr a zítra nám začne nový rok. Mně je vždycky trošku líto, když uplynulý rok končí, je v tom jakási melancholie, ale na druhou stranu se těším, jaký bude ten další. Jsem přesvědčená, že bude ještě lepší, ale dřív než nastane, si pojďme osladit zbytek roku 2013 tímto nadýchaným čokoládovo-smetanovým dortem...

Ingredience:
300g hladké mouky
35g kakaa
1 lžička prášku do pečiva
½ lžičky jedlé sody
½ lžičky soli
235g krupicového cukru
250g másla
250g hořké čokolády (70%)
250g zakysané smetany, popř. jogurtu
3 vejce
2 lžičky vanilkového extraktu

Krém:
750g vyšlehané smetany
250g mascarpone
150g moučkového cukru
1 lžička vanilkového extraktu

Postup:
Nalámanou čokoládu a nakrájené máslo rozpustíme ve vodní lázni a mezitím z vajec, cukru a vanilky ušleháme hustý světlý krém. Do něj posléze vmícháme čokoládovou směs a přisypeme prosátou mouku s pr. d. p., sodou, solí a kakaem. Nakonec do těsta vešleháme zakysanou smetanu a poté jej přemístíme do dortové formy, jejíž dno jsme předem vyložili pečicím papírem. Dortový korpus pečeme při 170°C asi 30 min. Samozřejmě hlídáme. Jestli je korpus dostatečně propečený otestujeme špejlí, která musí po vytažení zůstat úplně čistá.

Dort necháme vychladnout a poté jej prokrojíme na tři části, které slepíme smetanovým krémem. Ten připravíme následovně: mascarpone vyšleháme s moučkovým cukrem a vanilkou dohladka a poté k němu postupně ručním šlehačem zašleháme již vyšlehanou smetanu. Postupujeme velmi jemně a pomalu, aby se krém nesrazil a neztratil svoji nadýchanost a objem...

Můj tip: Nesnažte se krém dokonale uhladit, tento dort má vypadat rustikálně, poctivě a domácky. Korpus na okrajích krémem nezakrývejte, je lepší, když je vidět, jaký dort se pod ním skrývá...

Monday, 30 December 2013

DEN TRIFIDŮ

Původní název: The Day of the Trifids
Autor: John Wyndham
Překladatel: Jaroslav Kořán
Ilustrátor: Alois Křesala
Nakladatel: BB/art s.r.o. 
Rok vydání: 2008, vydání 8.
Počet stran: 280
Vazba: vázaná



William Masen je biolog; pracuje pro společnost, která pěstuje trifidy a získává z nich velice užitečný olej. Trifid je nebezpečná rostlina, která svým několik metrů dlouhým žahadlem dokáže usmrtit člověka. Williama však v dětství uštkl nedospělý trifid, který ještě nemá jedové kanálky natolik rozvinuté, aby dokázal člověka zabít. Willima tak spíše vybavil potřebnou obranyschopností. Proto, když jej pro neopatrnost v práci toho dne zasáhne dospělý trifid, William přežije, ale přijde o zrak.

„Stalo se již nezbytnou částí našeho mechanismu, že i nad celým oceánem rozlitého mléka dokážeme prolévat slzy pouze dočasně - má-li být život snesitelný, všechno mimořádné se musí stát všedním.“

Probere se v nemocnici právě, když se má dozvědět, zda oslepl nadobro, nebo se mu zrak přece jen vrátil. Něco je ale špatně, protože nikdo nepřichází s jeho snídaní a není tu ani žádný lékař, který by mu sňal obvaz. Ale není sám. Za dveřmi jeho pokoje se ozývají žalostné výkřiky lidí a jejich bědování na to, že nic nevidí...

„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“ 

Dokud jsou trifidi pod kontrolou, nehrozí lidem příliš velké nebezpečí. Co se ale stane, pokud člověk přijde o jedinou výhodu, kterou nad touhle nepřirozenou rostlinou má - zrak. Co se stane, pokud se trifidi utrhnou ze řetězů a spiknou se proti lidstvu? Dokáže je pak vůbec ještě něco zastavit? 

„Jako by se najednou všechno utrhlo ze řetězu. Z radosti, že je s námi konec a že může jít svou vlastní cestou.“


Když John Beynon Harris, mnohem známější jako John Wyndham začal ve dvaadvaceti letech aspirovat na spisovatele, nezaznamenaly jeho literární díla příliš velký ohlas. Ve fantasy literatuře se prosadil až po druhé světové válce právě díky vědecko-fantastickému románu Den trifidů, který poprvé vyšel roku 1951 a vznikl na základě dvou starších povídek. Jeho úspěch mezi čtenáři zapříčinil, že Wyndham už u sci-fi literatury zůstal. Brzy po sobě následovala díla Midwichské kukačky, Volání hvězd, Trampoty s lišejníkem, Chocky a další, díky kterým je považován za klasického autora fantasy literatury. Jeho díla se dokonce dostala do čítanek anglických školáků. Také v dnešní době jsou neustále znovu vydávána.
O popularitě Johna Wyndhama mezi českými čtenáři svědčí mimo jiné i to, že byl u nás román Den trifidů vydán hned osmkrát a už je opět vyprodaný. Tímto tedy apeluji na nakladatele, aby Wyndhamova díla vydali opětovně, protože zájem o ně je veliký...

Den trifidů byla doposud jedna z nejpropracovanějších fantasy knih, jakou jsem četla. Její námět je totiž postaven na vědeckém základu, tedy není vyloučeno, že by se cokoli z děje románu opravdu nemohlo stát. Ovšem za předpokladu, že by byla vyvinuta masožravá rostlina, která by oplývala jistou inteligencí, již by se rozhodla využít proti lidem. 
Právě dojem opravdovosti způsoboval, že se pro mě čtení stalo ještě intenzivnějším zážitkem. Bylo nesmírně zajímavé sledovat, jak se svět mění a jak rychle lidé ztrácejí nebo nahrazují hodnoty, na které byli zvyklí do té doby, než život, jak jej znali, přestal existovat. Autor se ve svém díle hodně zabýval otázkou, zda pomoci nemohoucím a vyplýtvat tak potřebnou energii na něco zcela zbytečného, avšak morálně správného, či ponechat slabší jedince svému osudu, kterému stejně nemohou uniknout, a soustředit se na to, co se ještě zachránit dá.
Stejně tak bylo velmi napínavé sledovat cestu našeho hrdiny, neboť nebylo vůbec zřejmé, ke které straně se přikloní nebo bude donucen jí pomáhat. Uprostřed začátku konce všeho známého se navíc potká s Josellou, k níž pocítí romantický cit. Vývoji jejich vztahu není sice v příběhu ponechán příliš velký prostor, ale i tak je zde velmi důležitý. Jedna z věcí, které mám na klasických knihách tolik ráda, je to, jak jsou jiné, nečekané a neopakovatelné. Některé situace v nich popsané už dnes mohou vyznívat docela úsměvně, ale to je na těchto knihách právě to pěkné. A bylo příjemné a milé mezi zkázou působenou trifidy narazit i na lásku, která se vlastně odjakživa zákonitě objevovala vždy v těch nejméně vhodných okamžicích.
Vývoj trifidů, kteří se ze zkrocené rostliny postupně mění v nenasytné příšery, jež nedokáže zastavit absolutně nic v jejich cestě za cílem, byl na knize asi tím nejmrazivějším a zároveň nejpůsobivějším prvkem. Lidé jim zpočátku nevěnovali příliš pozornosti, ale když si začali uvědomovat, že právě oni jsou jejich nejpalčivějším problémem, bylo už pozdě něco udělat...

Den trifidů je kniha, kterou ocení všichni milovníci kvalitní vědecko-fantastické literatury, také ti, které fascinují masožravé rostliny a mají rádi postapokalyptické světy. Ale pro nevšední, nesmírně poutavý a vnímavý styl psaní jej ocení úplně každý milovník kvalitní literatury.
Pro mě se trifidi už stali takovou zvláštní srdcovou záležitostí. Pamatuji si, že táta tak nazýval každou vysokou kytku, která vyrostla na poli u silnice nebo na naší zahradě, aniž by se ji o to někdo prosil. Také knihu jsem četla na tátovo doporučení, takže pro mě má jistý význam. Když k tomu navíc přidám to šílené pátrání, které jsem na ni uspořádala, není divu, že vystupuje nad ostatní knihy v mé knihovně a mám ji moc ráda. I když se ale odpoutám od tohoto zaujatého postoje, musím říct, že je to překrásná kniha, která si zaslouží pozornost a čestné místo mezi fantasy a klasickou literaturou na policích knihkupectví...

John Wyndham ve svém díle ponechal spoustu otevřených věcí, které dávají prostor čtenářově fantazii, čehož využil britský spisovatel Simon Clark, jenž v roce 2001 vydal pokračování s názvem Noc trifidů (The night of the triffids), a vzdal tak Johnu Wyndhamovi památku.
V roce 2009 byl také na základě knihy natočen stejnojmenný film v režii Nicka Copuse, který však má s původním příběhem jen pramálo společného. Většina skutečností z knihy byla přetvořena a to, co je na knize jedinečné a krásné, film doslova postrádá. K tomu, aby se mi film líbil bych asi nesměla číst knihu, která jej jednoznačně předčí...

Hodnocení: 5/5

Sunday, 29 December 2013

Top 13 books of 2013

Původně měl být tento příspěvek formou videa, ale bohužel se mi ještě nepodařilo vyřešit kameru, tak jej přidávám jako článek doplněný o fotografie, a doufám, že mi to odpustíte. Nicméně v průběhu roku s videi opravdu plánuji začít, tak snad se mnou do té doby zůstanete...
Ale teď už tedy ke knihám. Toto je vlastně takové moje doporučení na opravdu skvělé knihy, které stojí za to si přečíst. Jedná se o třináct absolutně nejlepších knih, které jsem přečetla v roce 2013. Věřím, že valnou většinu z nich budete znát, ale pokud jste některou z nich stále neměli tu možnost vzít do rukou, určitě to musíte udělat nyní...


1. místo
Jeden den byl naprosto jedinečný příběh, který jsem četla někdy na začátku roku, ale přestože jsem od té doby přečetla desítky dalších knih, zůstal ve mně a žádný jiný jej už nepřekonal. Kromě úžasného nápadu zachytit život hrdinů v jediný den po dvacet let a ukázat, zda se sobě vzdalují nebo naopak přibližují, je tato kniha nezapomenutelná díky tomu, že vypráví o životě takovém, jaký je. Lidé se totiž nemění tak snadno, dělají menší i obrovské chyby, nevyznají se v sobě samých a jejich životy někdy nemají šťastné konce...
S touhle knihou se zasmějete, rozčílíte, zavzpomínáte, zanadáváte, rozpláčete a na jejím konci zůstanete s pusou dokořán a bolavým srdcem. Dojemný životní příběh Emmy a Dextera vás zasáhne.


2. místo
Marcelo ve skutečném světě se i za tak krátkou dobu stal takovou mojí srdcovou záležitostí. Jeho příběh byl tak překrásný a moudrý. Na začátku jsem četla pozorně, poté zvědavě a napjatě, nakonec dojatě a s úsměvem na rtech. Tahle kniha je čistá a něžná jako Marcelo sám a já ji mám strašně, strašně moc ráda...

3. místo
Knihu Pouto jsem vybrala hned z několika důvodů. Autor ji píše úžasným stylem, jenž na mě zapůsobil především svojí elegancí. Vypráví nevšední, velice hluboký příběh, který vás prostě nemůže nechat chladnými či netečnými. A hlavní hrdinové stejně jako kniha sama jsou naprosto výjimeční. Zvláštní je, že jsem věděla, ještě než jsem se do knihy pustila, že bude nezapomenutelná, ale ona byla dokonce ještě o mnoho lepší. Bože, byla prostě dokonalá...

4. místo
Legenda - absolutně nejlepší dystopická kniha, jakou jsem četla. Dokonce tisíckrát lepší než Hunger Games. Líbilo se mi na ní úplně všechno. Byla akční, emocionální, romantická, napínavá, drsná a neskutečně skvěle napsaná...

5. místo
Dcera sněhu byla největším překvapením tohoto roku. Kdyby mi ji Fortuna Libri nenabídla k recenzi, snad bych se o ní ani nedozvěděla. Do jejího čtení jsem se zrovna nehrnula, protože bylo zrovna léto a nevěděla jsem, co od knihy čekat. Ale jsem tak ráda, že jsem si ji nakonec přečetla. Ta kniha byla naprosto, ale naprosto úchvatná. Nádherný pohádkový příběh s nádechem tajemna se odehrává v Aljašské krajině a je plný dobrodružství...

6. místo
ELDEST. Vy víte, jak moc mám Eragona ráda. Já ty knihy prostě miluju. Někdy se setkávám s názory, že to nejsou dobré knihy, ale mně je jedno, co kdo říká, protože já poznám dobrou knihu. A ty Christophera Paoliniho jsou překrásné. Když je čtu, nacházím v nich spoustu moudra a úžasných myšlenek. Eragon je ta nejmilejší chlapecká postava, s jakou jsem se v knihách doposud potkala a Safira je tím nejvznešenějším drakem, jaký kdy byl...

7. místo
Delirium bylo první knihou přečtenou v roce 2013. Dodnes si pamatuji, jak jsem dočetla poslední stranu a cítila se totálně beznadějně. Takhle to přece určitě neskončilo, říkala jsem si a hledala další věty. Samozřejmě jsem je nenašla. Je to přece Lauren Oliver. Ale ta kniha na mě opravdu hodně zapůsobila. Velice silný příběh s dokonale originálním a promyšleným námětem, plný citu a napětí. Nemůžu se dočkat pokračování...

8. místo
Projekt manželka je v tomto nejužším výčtu především pro svůj šťastný konec. Když se totiž nad tím zamyslím, zjistím, že žádná z ostatních knih vyloženě šťastně nekončí. A podle mě je to škoda. Vážím si knih, které mě dokážou rozesmát, nabít pozitivní energií a naplnit nadějí. A tahle to dokázala, proto na ni nedám dopustit. Určitě si ji přečtěte. Věřím, že si ji zamilujete tak jako já...

9. místo
Svět podle Garpa. Irving je báječný spisovatel a T. S. Garp je prostě nezapomenutelný hrdina. Vždycky, když se mi v životě něco nepovede, vzpomenu si na něj, protože on také pokaždé dokázal jít dál, a to se mu děly mnohem horší věci. Ve své podstatě mi taky hrozně připomíná mého tátu, a tak ho mám ještě radši. Spět podle Garpa je neuvěřitelně vtipná a snad ještě víc dojemná kniha o životě, lásce, mateřství, otcovství, manželství, studiu a těžkostech spisovatele, kterou by si měl přečíst každý...

10. místo
Inkoustové srdce je kniha, kterou bych bezmezně milovala jako malá, ale nelituji, že jsem se k ní dostala až nyní na prahu dospělosti. Alespoň jsem mohla dostatečně ocenit všechny její krásy. Mám ráda příběh, který se na jejích listech odehrává, mám ráda jeho hrdiny i prostředí... Co se mi ale líbí na této knize nejvíc, je to, že vypráví o lásce ke knihám s opravdovou láskou. Před začátkem každé kapitoly jsou navíc úryvky z klasických i modernějších pohádkových příběhů, díky kterým jsem našla spoustu skvělých knih, o nichž jsem do té doby neměla ani ponětí...


11. místo
Mapa času je nejpropracovanější knihou o cestování v čase, jakou jsem kdy četla. Autor se do detailu zabývá všemi následky a důsledky, které cestování v čase zákonitě musí vyvolat. Bylo to neuvěřitelně zajímavé čtení plné napětí a zvratů. Do poslední stránky jsem nevěděla, jak vše skončí, a čtení jsem si nesmírně užila. Tahle kniha má atmosféru a najdete v ní všechno, co by správný příběh o cestování v čase měl mít. Velice působivé dílo...


12. místo
Den trifidů jsem si chtěla přečíst především proto, že jej četl táta, když byl malý. Kdybyste věděli, jak dlouho a strastiplně jsem knihu sháněla. Postupně jsem se už smířila s tím, že ji nenajdu, a dokonce jsem uvažovala, že si ji nechám svázat u knihvazače, ačkoli vůbec netuším, kde někoho takového hledat. Ale nakonec se na mě usmálo neuvěřitelné štěstí a já mám knihu konečně doma. Díky vám, kteří jste pro ni hlasovali na FB, jsem si ji navíc mohla přečíst ještě před koncem roku. A ani v nejmenším mé představy nezklamala. Já mám klasiku strašně ráda a bylo neuvěřitelně zajímavé přečíst si sci-fi příběh považovaný za klasické dílo. Překvapilo mě, jak nadčasově příběh působil, ačkoli romantické scény vyznívaly maličko úsměvně...


13. místo
Tygrovo prokletí je jednou z dalších knih, která se u mnoha čtenářů nesetkala s úspěchem, ale mě nadchla už na prvních stránkách. Takhle si totiž představuji opravdu dobrou fantasy. Miluji zvířata, takže jsem si Rena v hlavní roli do sytosti užila. Autorka podle mého názoru vystihla zvířecí chování, smysly i gesta velmi věrohodně. Líbilo se mi nevšední prostředí, do kterého příběh soustředila, a bavily mě všechny mýty, záhady, pověsti a legendy, jimiž příběh obohatila...

Friday, 27 December 2013

Five things

I got this beautiful tea cup, which now adorns my bookshelf...
 
My grandma gave me a headband which my mom wore in her hair in her wedding day...

My new hot eye mask for sleeping...

Tea and christmas cookies from my grandma...

I wanted earrings that are totally different from what I normally wear. And these are exactly in my imagination...

Wednesday, 25 December 2013

Čas Vánoc II.

Letos jsem měla poprvé svůj vlastní mini stromeček u sebe v pokoji. Na příští rok si ale musím koupit více baněk...

Pečení Vánočky jsem u nás doma zavedla před třemi lety já. Letos to byla naše čtvrtá vánočka...

Moje nejmilejší baňky...

Snídaně na Štědrý den...

Letos jsme kromě klasického bramborového salátu dělali ještě tento růžový (skládá se z brambor, celeru, červené řepy a kapar). Chutná skvěle a navíc vypadá cool...

A tady jsou... moje poklady, které jsme našla pod stromečkem. Všechny knihy byly velmi dlouhou dobu na mém seznamu přání, takže si asi umíte představit, jak jsem jančila, když jsem si je rozbalila...

A tuhle sovičku jsem obdivovala jeden den ve výloze, a mamka, ačkoli se tvářila naprosto nepřítomně, si ji zapamatovala a darovala mi ji. Je nádherná, že jo?

Tak to bylo pro dnešek zatím všechno. Já se teď musím pádit nachystat, protože jedeme do Boleradic za babičkou na další Vánoce... Mějte se krásně a nezapomeňte se mi pochlubit, jaké knihy jste dostali vy...

Sunday, 22 December 2013

Vánoční pečení - 9. DÍL

Vánoce jsou už za dveřmi, proto vám přináším extra rychlý recept na výborný domácí čokoládový fondán, který v případě nouze vytvoří tu pravou sváteční atmosféru sám o sobě. Takže pokud jste nestihli napéct, ale svým blízkým předložíte na stůl tenhle chladivý čokoládový zázrak, bude nakonce vše, jak má být...

Ingredience:
350g hořké čokolády (nejlepší je kombinace 70% a 50%)
370g sladkého kondenzovaného mléka
30g másla
3 lžíce smetany 
špetku soli
1 hrst brusinek
1 hrst pistácií (já jsem je zapomněla koupit)

Postup:
Čokoládu nalámeme na menší kousky a vložíme ji do vodní lázně (mísy položené na hrnci s horkou vodou), přidáme kondenzované mléko, na kostičky nakrájené máslo, smetanu a špetku soli. Mícháme, dokud se vše nerozpustí a nespojí. Nakonec přidáme brusinky a pistácie.

Čokoládovou směs vlijeme do hranaté formy vyložené potravinářskou fólií, pečicím papírem nebo celofánem, uhladíme povrch a dáme ztuhnout do lednice.

Fondán krájíme na malé kostičky a podáváme s naším oblíbeným horkým nápojem.