Poslední divočina

Původní název: The Last Wild
Autor: Piers Torday
Překladatel: Klára Žemličková
Nakladatel: Fortuna Libri
Rok vydání: 2013
Počet stran: 318
Vazba: vázaná

Dvanáctiletý Kester Jaynes už šest let neviděl svého tátu. Uprostřed noci se jim do domu vloupal cizí muž, odnesl chlapce daleko od domova a uvěznil jej v zařízení pro problémové děti. Kester od té doby není schopen promluvit, a tak aby se necítil tolik sám, v myšlenkách si povídá se švábem, na kterého občas narazí na dvorku, kde se podává jídlo.

Kester žije ve světě, kde vymřela všechna zvířata na virus Krvioko, na který neexistuje žádný lék. Navíc panuje přesvědčení, že nemoc mohou chytit i lidé, a tak je přísně zakázáno sahat na havěť, které jediné se ovšem virus vyhýbá. Kester je proto potrestán týdenním domácím vězením, když ho najdou se švábem v dlani.

Uprostřed noci ale chlapci přijdou na pomoc holubi, kteří ho vysvobodí z jeho vězení a vezmou na místo, kde se Kester setká se spoustou zvířat, jimž velí vznešený a velmi starý jelen. Překvapený Kester je postaven před velký úkol - zachránit poslední divočinu. A na jeho dlouhé a strastiplné cestě se postupně dozvídá bolestivou pravdu...

Když na tuhle knihu pomyslím, nebo ji zahlédnu, když procházím kolem své knihovny, na tváři se mi rozlije úsměv. Protože ať už je příběh, který vypráví jakkoli srdceryvný, je upřímný a zkrátka překrásný. Autor o zvířatech píše s takovou lehkostí a půvabem, že jej musím obdivovat. Pro Kesterův příběh je vybavil břitkým lidským humorem a přitom každému ponechal velké zvířecí srdce překypující láskou. Popletený bílý holub, rozmazlená kočka, vznešený a moudrý jelen, ztřeštěné vlče a dokonce i tančící polní myška, byli naprosto jedinečnými a nezapomenutelnými hrdiny celého příběhu a také jedni z nejmilejších, s jakými jsem se v knihách setkala.

Miluji výpravné knihy, v nichž hlavní hrdina putuje za dosažením cíle a během dlouhé cesty se jeho poslání postupně mění. A Poslední divočina je přesně taková. Je dobrodružná, napínavá a zábavná, ale také poučná. Ve vyprávění se skrývá spousta krásných myšlenek a z každé věty je patrná autorova neutuchající láska ke zvířatům. Kesterův příběh je Tordayho prvotinou, v níž předestřel začátek skutečně velkolepého vyprávění.

Spojení emočně i dějově silného příběhu s působivým stylem autorova psaní mělo za následek, že jsem se do knihy zamilovala. Když jsem byla stará jako Kester, nečetla jsem, a tak mám právě nyní potřebu vše dohnat a vyhledávám knihy s nezapomenutelnými dětskými hrdiny. A Kester si cestu k mému srdci našel velmi rychle. Bez zaujetí bych však knihu doporučila i ostatním starším čtenářům, neboť má mnohé, co nabídnout. Pro mladší čtenáře je dokonalá stejně tak, a protože skýtá příležitost napodobování zvířecích hlasů, byla by úžasná i k předčítání těm úplně nejmenším.

Obdivuji autorovu schopnost vcítit se do malého chlapce a najít v něm jak slabší tak také tu odvážnější a kurážnou část osobnosti. Torday příběh líčil s takovou upřímností a citem, že mě na posledních stranách rozplakal. Jedinečnost této knihy shledávám také v tom, že stejně dobře jako příběh funguje na papíře, si dokážu představit, že by ožíval na plátně. Autorův styl psaní je natolik čistý, že by mohl posloužit jako scénář. A myslím, že Kesterův příběh by si filmovou podobu opravdu zasloužil. Každopádně se ale nesmírně těším na pokračování v knižní podobě, protože jsem velmi zvědavá, jak Torday své vyprávění ještě rozvine. Teď ovšem nemůžu jinak, než dát plný a skutečně zasloužený počet hvězdiček...

Hodnocení: 5/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Fortuna Libri, jehož velkorysé a vstřícné spolupráce si velice cením...