Na hraně zapomnění

Původní název: The Edge of Never
Autor: J. A. Redmerski
Překladatel: Jana Jašová
Nakladatel: Yoli
Rok vydání: 2014
Počet stran: 400
Vazba: paperback

Camryn zažila v životě mnoho příkoří a teď už se nedokáže ani smát ani plakat. Pokládá si spoustu filosofických otázek, na které nezná odpověď a nedokáže v ničem, co dělá, najít smysl. Když se pak navíc poruší vztah s její dlouholetou kamarádkou, rozhodne se Camryn utéct od všeho a ode všech. Uposlechne svůj vnitřní nutkavý pocit, který ji pohání, a nasedne do autobusu, aniž by měla cíl.

"Podle mě, když se zamiluješ, doopravdy hluboce zamiluješ, je to na celej život, ty ostatní vztahy jsou jen pokusy a omyly."

Na cestě se potká s o pár let starším Andrewem, který se vydal za svým nemocným tátou. Spřátelí se a když se jejich společná cesta blíží k nevyhnutelné křižovatce, na níž by se měli rozdělit, bláznivě se rozhodnou si ji prodloužit...

"Srdce vždycky zvítězí nad rozumem. I když je nestálé a sebevražedné a masochistické, stejně je vždycky po jeho."

Na téhle knize mám nejraději její atmosféru. Je tak zvláštně temná, vážná a romantická. Velmi mi jí připomínala knihu od Emily Brontë Na větrné hůrce. Vážně nevím proč - kromě oné atmosféry nemají nic společného, ale díky tomu pocitu jsem si Na hraně zapomnění oblíbila dokonce ještě víc. Kdybych ji měla jednoduše popsat, nenapadá mě nic jiného, než říct, že je to takový ten poctivý román. Ve kterém jde o lásku, přátelství, rodinu a život. Byl napsaný pro ženy, ale to neznamená, že nemůže být ve své hluboké podstatě duchaplný a vznešený. Což také je. Začítala jsem se do něj ve vlaku na cestě do Prahy a úplně zapomněla ne svět kolem sebe. Takhle rychle mi cesta do našeho hlavního města ještě nikdy neutekla. Cestování během čtení navíc ještě podpořilo celkovou atmosféru příběhu a já si ho úplně zamilovala.

Opravdu jsem si oblíbila autorčin styl psaní. Připadal mi vybroušený, skutečně velmi povedený a k samotnému příběhu se nesmírně hodil. Ve vyprávění se Camryn střídá s Andrewem, a já nedokážu říct, kterou část jsem měla raději. Obě byly stejným způsobem působivé, a Camryn i Andrewa jsem měla neskutečně ráda. Líbilo se mi, jak realistickou podobu jim autorka dala. Byli zkrátka báječní - jedni z nejsympatičtějších hlavních hrdinů za poslední dobu. Bavilo mě o nich číst, vydat se s nimi na cestu a držet jim pěsti, aby všechno dobře dopadlo.
Kniha v sobě skrývá spoustu takových těch velice silných okamžiků, které se vaší hlavě odehrávají jako film a během nichž vám na pažích vyskočí husí kůže; díky nimž si ji uchováte v paměti, a stane se pro vás o něco více skutečnou. Několikrát mě překvapila a ještě mnohem vícekrát mě donutila zamyslet se nad důležitými věcmi týkajícími se nejen života, ale i mě samotné. Je to kniha, která se tváří docela obyčejně a předvídatelně, ale není tomu tak. Ve své podstatě je výjimečná a neopakovatelná a má sílu člověka zasáhnout...
Už samotný děj byl prostě skvělý. Nápaditý a nevšední. Doslova jsem si ho užívala. Cestování s cizím člověkem, do kterého se hlavní hrdinové vrhli, bylo nebezpečné, vzrušující a nesmírně zábavné. Vznikalo mnoho zajímavých a vtipných situací, ze kterých ale oba vycházeli naprosto okouzlujícně. Líbilo se mi také, že jim jako povětšinou nebylo šestnáct. Tím, že jim bylo přes dvacet, celý román získával na dramatičnosti. Koneckonců jako mladší by se ani nemohli sami a neplánovaně vydat na cestu napříč státy a celé dobrodružství by jim, i čtenářům, bylo zapovězeno. Byla to příjemná změna a já jsem se jim také díky tomu cítila blíž...

Nejkrásnější na celém příběhu je samozřejmě příběh lásky, která se vyvíjí docela nenápadně, ale nakonec by se svojí intenzitou vlastně klidně dala přirovnat k té mezi Heathcliffem a Catherine.

Tahle kniha na mě opravdu zapůsobila, je ovšem hodně zvláštní. Hned dvakrát mě úplně vyvedla z konceptu. Nečekala jsem to, co na mě na jejích stránkách číhalo. Ale to je dobře, protože vlastně vůbec nebyla předvídatelná. Ten největší zlom pak přišel až na samém konci, z čehož jsem byla nejprve rozhořčená, postupně však všechno zapadlo, kam mělo, a já začala celý příběh chápat zase z docela jiné perspektivy a brát jej prostě tak, jak jej autorka vytvořila, protože je krásný. Nic bych na něm neměnila. Mám ho zkrátka velmi ráda. A za to, jak je napsaný, si ani nezaslouží nic jiného, než plný počet hvězdiček.

Hodnocení: 5/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Knižní klub, jehož velkorysé spolupráce si velice vážím...

Comments

  1. Kniha vypadá zajímavě a tajemně. Mám ráda kvalitní romány, které mají hloubku, ale bohužel se takových moc nenajde. Na tuhel knihu jsem už pár recenze viděla, ale nikdy ne s tak pozitivním názorem. Pokusím se ji sehnat, protože mě zaujal tvůj názor, ale i taky, abych sama mohla posoudit, kam bych knihu zařadila. :)

    ReplyDelete
  2. Tak, že bych na poslední chvíli do košíku na buxu strčila ještě jednu knihu ?:-)

    ReplyDelete
  3. Veru, jako vždy krásná recenze. Ohledně této knihy stále váhám, zda si ji přečíst, ale musím říct, že mě tvoje recenze hodně nalákala, takže díky za tip. :)

    ReplyDelete
  4. Povedená recenze, moc se mi líbí fotky v ní! Mně se v Na hraně zapomnění asi nejvíc líbilo, jak se střídali Camryn a Andrew ve vyprávění, ale neopakovali se, nýbrž pokračovali dál, což bylo hrozně dobré, vždy jen na chvilku nahlédnout jednomu z nich do hlavy :-)

    ReplyDelete
  5. To musí být naprosto úžasná kniha, tvoje recenze je opět perfektní. :-)
    Podle popisu mi připomíná knížku Jen jeden den, rozhodně jí musím mít, a co nejdříve si ji pořídím. :))
    A fotky jsou naprosto dokonalé! :)

    ReplyDelete
  6. fotky nadherne, klasika, to jsi proste ty :) kniha by mi mela tenhle tyden prijit, tak jsem na ni zvedava, kdyz o ni tak pekne mluvis :) teda pises samozrejme :)

    ReplyDelete
  7. Páni tak to zní konečně jako kniha, který by se mi mohla líbit a chytit mě pořádně za srdce po dlouhé době! Fotky jsou jako vždycky nádherné a knížka mě díky Tobě opravdu zaujala a určitě si jí někdy moc ráda přečtu. Děkuji Verunko :)

    ReplyDelete
  8. Knižku si chci přečíst už jen kvůli tvým úžasným fotkám. Moc pěkná recenze. :)

    ReplyDelete
  9. Včera v noci jsem tuto knihu dočetla. Verunko, musím s tebou a tvojí recenzí souhlasit, tato kniha je nepředvídatelná a s ukrytým tajemstvím. Jsem pořád plná dojmů a pocitů, které mnou přetíkají a pomalu a postupně je vstřebávám a prožívám. Je to krásný příběh, příběh ženy a muže, Camryn a Andrewa. Jejich náhodné setkání je počátkem pomalu se rodícího pouta mezi nimi, které pomalu a jistě přeroste v něco hlubšího, v něco nepřekonatelného a to v pravou lásku. Málo komu totiž do života vstoupí ten "pravý", málo kdo má to štěstí poznat tu pravou lásku, možná si jen myslí, že ji našel, ale žije ve vztahu pokus-omyl. Tento příběh je ukázkou jak se taková opravdová láska zrodí a kdy dva jsou spojeni v jedno tělo i duši a jejich srdce vzájemně souzní. O to intenzivněji prožíváme ten příběh s nimi a ve skrytu duše doufáme, že jednou snad potká něco takového i nás. Naděje je kormidlem našeho života a je jen na nás, kterým směrem poplujeme a jestli budeme mít vítr v plachtách a nalezneme ten správný přístav, kde můžeme spustit kotvu. Kniha mě donutila přemýšlet o životě, lásce, přátelství....Od prvního okamžiku, kdy se Camryn a Andrew potkali v autobuse jsem prožívala ten jejich životní příběh s nimi, byla jsem jejich pozorovatel a zamilovala jsem si je oba proto jací jsou, jak každý kousek po kousku poznával sám sebe i sebe navzájem. Byl to krásně, plynule se rodící vztah. O to víc jsem byla v poslední čtvrtině knihy docela šokovaná náhlým zvratem, při malých náznacích jsem začala tušit a v duchu jsem začala křičet " to snad néé". Tak rychlý sled nových událostí u mě způsobil i slzavé údolí a najednou v ději po dvou měsících, po prvním odstavci, opět šok, který jsem nečekala vůbec, smířená už s nepředvídatelným. Byla jsem najednou rozpolcená, nevěděla jsem proč, takový na mě až rychlý závěr, zlomový, překotný. Už jenom ten krásný dopis, který dokonale vystihl podstatu vztahu a lásky Camryn a Andrewa a s poslední přečtenou tečkou v této knize jsem si uvědomila, že to tak mělo být, byl to i jistě autorčin záměr. Moc se mi totiž v této knize líbilo mýtické vyprávění podle řecké pověsti Orfeus a Eurydika a jeho zasazení do děje a s ním i jisté propojení. V tomto příběhu je Camryn Eurydica a Andrew je Orfeus. Je to příběh, kdy Camryn dokáže přijít až do Pod..... a zpívat Andrewovi a přivést ho tak zpátky a on se neohlídne a nepokazí to jako ten ubožák Orfeus... I zázraky se dějí..."Člověk musí žít tady a teď"...
    Knihu můžu jen vřele doporučit, je to jedna z těch, kterou si přečtu jistojistě znovu. Verunko, díky tvé recenzi se mi kniha Na hraně zapomnění dostala do rukou, takže děkuji a budu tvůj blog sledovat dál :-)
    S knižním a přátelským pozdravem Eva ;-)

    ReplyDelete

Post a Comment