#book photo challenge

15. Nejstarší kniha v mé knihovně

Je to zvláštní. Nesnáším, když si vlastní vinou poškodím knihu, a v knihkupectví vždy knihy přebírám, dokud nenajdu tu, která vypadá nejvíc jako nová, ale na starých knihách mi odrbané rožky, zvlněné listy a poškrábaná vazba nevadí. Nebyla jsem u toho, když se jim to stalo, a tak pro to netrpím. Naopak mám moc ráda, když je stáří a počet rukou, které ji držely, na knize poznat. Řekla bych, že tohle kouzlo se pak ještě násobí, jde-li o pohádkové příběhy...

Nejstarší knihou v mé knihovničce je vyprávění o Haidy od Johanny Spyri z roku 1933, kterou jsem si docela nedávno pořídila v jednom antikvariátu. A pak jsou to dvě německé dětské knížečky, které jsem zdědila po tátovi a on po své tetě a tak dále, a tak dále... Vlastně v nich nejsou uvedena data vydání, ale na první pohled je znát, že toho mají hodně za sebou. Když si je táta vezme do ruky, vždycky smutně vzpomíná, že jich měl kdysi pět, a vyčítá si, že postavičkám na obrázcích začmrkával oči. Je to tak roztomilé...