Pygmalión

Původní název: Pygmalion
Autor: George Bernard Shaw
Překladatel: Milan Lukeš
Nakladatel: ARTUR, Edice D/sv.42
Rok vydání: 2013
Počet stran: 145
Vazba: brožovaná

Pygmalión je satirická komedie, také označována jako romantická hra, k jejímuž sepsání našel G. B. Shaw inspiraci v Ovidiových Proměnách. Podle této komedie vznikl úspěšný muzikál My Fair Lady (1956). Hlavními postavami jsou profesor fonetiky Higgins, plukovník Pickering, hospodyně Pearcová a květinářka Líza Doolittlová.

Higgins se svým přítelem uzavře sázku, že z prostořeké Lízy za pouhého půl roku udělá dámu hodnou té nejvybranější společnosti. Pickering i paní Pearcová mu v jeho nelehkém úkolu pomáhají a brzy se jim prostinká dívka z ulice přímo před očima skutečně začne měnit ve vznešenou dámu.

Nikdo ve společnosti nepochybuje o jejím skvělém původu, Higgins tedy považuje svůj úkol za splněný a jako fonetický nadšenec se o Lízu přestane zajímat. Ta se však už nemůže vrátit na místo, kde žila dříve, a tak přijímá lásku nepravého muže...

"Co jiného je život než série hloupých nápadů? Potíž je na ně přijít. Jenom nepromeškat šanci: nenaskytne se každý den."

Divadelní hry bych rozhodně měla číst mnohem častěji. Jsou opravdu náramně zábavné. U Pygmaliónu konkrétně jsem se smála v jednom kuse. Oblíbila jsem si všechny protagonisty příběhu i děj samotný. Na knihách jsou tím nejlepším bezpochyby dialogy, umění G. B. Shawa spočívá právě v nich, proto se u této komedie zaručeně nebude nudit. Jsou duchaplné, typicky ironické, úderné, vtipné a neskonale jiskřivé. Protože má každá postava v této hře svůj osobitý přízvuk, řeč i způsob vyslovování, jejich slova mi živě zněla v hlavě - skoro jako bych se ocitla na představení...

V Pygmaliónu je lehce patrný sklon k feminismu; Higgins Lízu učí mluvit a chovat se jako vévodkyně, ale dívka neústupně odmítá stát se jeho dílem. V jednom kuse opakuje, že je slušná holka, čímž Higginsovi brnká na nervy, já si ji však pro to velmi oblíbila. Líza byla po celou dobu úžasně bezprostřední, a všechno, co vypustila z pusy, bylo nesmírně vtipné a dokonale trefné. Právě díky ní má celé dílo takový nadčasový šmrnc.

Pamatuji si období, kdy jsme tuto komedii probírali ve škole. A přála bych si být méně ovlivněná středoškolským rozborem díla. Rozhodla jsem se věřit, že šťastný konec Pygmaliónu není pouze zdánlivý nebo falešný, jak jsme se učili. Skutečně hru vnímám jako romantickou, a jelikož jsem si ji opravdu oblíbila, nemůžu jinak, než svým hrdinům přát štěstí a věřit ve všemocnou sílu lásky.

Čtení Pygmaiónu bylo úžasným zážitkem a já se ke hře budu nesmírně ráda a často vracet.

Hodnocení: 5/5