Theme on Saturday #7| Jak blog a internet ovlivnil mé čtenářské já...


“There are two motives for reading a book; one, that you enjoy it; the other, that you can boast about it."
(Bertrand Russell)

Snad je to docela zvláštní, ale ty nejintenzivnější čtenářské zážitky si pamatuji z doby svého dospívání, kdy jsem čtení teprve přicházela na chuť. Udělala jsem si průkazku do městské knihovny a pomaloučku odhalovala všechna její krásná tajemství. Chodila jsem úzkými uličkami mezi regály s knihami, přejížděla prsty po jejich hřbetech, a příběhy si vybírala pouze na základě vnitřního pocitu. Když jsem si nějakou z knih vzala do náruče, byla to sázka do loterie. Tehdy ještě neexistovala internetová společenství knihomolů, u nichž byste o té které knize něco zaslechli ještě dříve, než byste se do ní sami pustili. Neexistovalo Goodreads, na kterém byste si nejdříve ověřili hodnocení knihy, popřípadě si přečetli i kousek z recenze. Neznala jsem ani Facebook, nebo YouTube. Byly jen knihy a já. Všechny ty vazby, na nichž se skvěla jména autorů, která mi nic neříkala, stály trpělivě v pozoru a čekaly, jakou z nich si vyberu. Které dám šanci, aby mi vyprávěla příběh, jenž se skrýval za jejími listy. Bylo to ohromné dobrodružství, a já se na každou knihu, která pro mě znamenala překvapení, těšila dvakrát tolik, co dnes. Když jsem se pak do nějaké doma začetla a byla to ta pravá, trávila jsem nad ní každou volnou chvíli a dokonce ani nechodila v noci spát. Horlivě jsem příběh nasávala a nevnímala skutečnost kolem sebe; nebyla jsem unavená, protože čas přestal existovat. Žila jsem v knize. Jelikož jsem si ke každému příběhu sama nacházela cestu, a také jsem byla otevřená tomu, aby si mě příběh našel sám, měla jsem ke každému mnohem silnější vztah, než je tomu dnes. Ty příběhy patřily jen a jen mně. Když jsem nějakou knihu otevřela a schovala tvář za její vazbou, bylo to, jako bych prožívala tajné životy, o nichž nikdo neměl ani tušení. V mysli jsem se toulala kdesi daleko, kde mě nikdo nemohl najít. Byly to magické okamžiky, které mám stále živě v paměti.
Dnes je tomu docela jinak. S bloggerským světem sdílím úplně každičkou knihu, kterou přečtu, nebo se číst chystám. Přišla jsem na to, že s knihami velice úzce souvisí citát: "Sdílená radost je dvojitá radost". A stejně tak, jako se toužím o své knihy a pocity z nich s ostatními podělit, zajímá mě, co čtou mí nejmilejší bloggeři. Často se jimi nechávám inspirovat, neboť se chci ponořit do stejného příběhu jako oni. Mám pak pocit neuvěřitelné sounáležitosti. A ten pocit je prostě k nezaplacení. Samozřejmě s tím ale souvisí i jedna méně příjemná skutečnost, a sice, že ne každému se líbí ty samé knihy, co mně. Může se tedy stát, že jednu z mých nejoblíbenějších někdo zavrhne, a naopak. A v tomhle jsme si nejspíš všichni docela podobní; kritiku knih, které nás zasáhly, nesnášíme příliš dobře. Je to jako by někdo ošklivě promluvil o někom z rodiny, nebo o blízkém příteli - je naší povinností je hájit. Přesto bych se už nechtěla vrátit do doby před dvěma lety, kdy jsem knižní bloggerský svět ještě neznala. Můj seznam knih k přečtení by byl asi tak o nekonečně položek chudší - a kdo by o to stál...


Dokážete si vůbec ještě představit svět bez Goodreads a knižní blogosféry? Než si nějakou knihu rozhodnete přečíst, díváte se na její hodnocení a hledáte názory na ni u svých oblíbenců, jejichž úsudku bezmezně věříte? Jaké výhody a nevýhody spatřujete ve spojení internetu a knih?

Comments

  1. Krásně napsáno :) jinak svět bez goodreads či databáze si představit dokážu, ale bez blogů už méně, tam hledám tipy :)

    ReplyDelete
  2. Je to tak jak to píšeš. Nebo aspoň, jako ty to mám i já. Před lety, kdy nebylo goodreads a blogy nebyly ještě tak známé, jsem chodívala do knihovny na "blind" brala knížky z regálů, pročítala a zjišťovala jestli by se mi mohly líbit. Občas mé volby dopadly dobře, občas trochu hůře. Bylo to fajn, ale musím za sebe říct, že jsem ráda za goodreads a blogy, protože se mohu vyvarovat knihám, které by se mi třeba nelíbily. Ráda si totiž přečtu názory ostatních a hodně mě ovlivní i hodnocení. Navíc mám vytipovaných pár blogerů, kteří mají podobný vkus a vždy se u nich dobře inspiruji. Takže ano, já se skoro pokaždé podívám, než si nějakou knížku přečtu, jaké má hodnocení, názory atd. abych trochu věděla do čeho jdu, i když samozřejmě občas mě i knížka s nejlepším hodnocením může zklamat. Asi si dokážu život bez toho i představit, ale přišla bych tím o takovou tu pohodlnou výhodu příjemného čtení. Na závěr ti musím zase pochválit ty tvoje krásné fotky a velmi zajímavý článek, ke kterému )doufám, že to nevadí :D) jsem se tak obsáhle vyjádřila. :)

    ReplyDelete
  3. Anonymous9/8/14 13:36

    Naprosto s tebou souhlasím, ten pocit sounáležitosti je prostě úžasný. Já jsem za GoodReads a YouTube hrozně moc ráda, i když se přiznám, že mě to v ničem neovlivnilo. Jen málokdy se nechávám inspirovat, protože čtu úplně jiné knihy než ostatní knižní blogeři. :) Možná mi chybí takové to objevování, kdy jsem neměla tušení, o čem kniha je, a vybrala jsem si jí jen proto, že se mi líbila. Dneska vidím hodnocení, vím, kdo by mohl mít víceméně stejný vkus a naučila jsem se číst recenze, což jsem dřív nedělala vůbec. :)

    ReplyDelete
  4. Moc hezky napsáno, máme dost společného. :-D
    A mmch, naprosto dokonalé fotky!!!

    ReplyDelete
  5. Už si také neumím představit, že bych šla do knihovny naslepo a trávila moře času pročítáním anotací a přemýšlením, jestli se mi kniha bude líbit nebo ne.Je to teď mnohem jednodušší. A díky knižní blogosféře jsem tady našla moc fajn lidi, kteří mají stejné názory knihy a nejkrásnější je, když čtou ty samé knihy co já. Před deseti lety jsem o žádné takové komunitě neměla ani páru a já jsem jenom ráda, že jsem se ke knihám vrátila.

    ReplyDelete
  6. Je to přesně tak, jak říkáš. Když jsem ještě tuto komunitu neznala, vybírala jsem si knihy podle intuice. Nic jsem o nich většinou nevěděla, musely mě zkrátka zaujmout tím, co jsem z nich pociťovala ještě předtím, než jsem je otevřela. Teď je to jiné, ale ne horší nebo lepší. Zkrátka jiné. Ale jsem za to ráda :).
    Krásný článek, Sobota na téma je snad moje nejoblíbenější rubrika u tebe na blogu :).

    ReplyDelete
  7. Mně se vlastně tak trochu stýská po době, kdy jsem si pročítala v Pevnosti recenze fantasy knížek a na základě anotace přemejšlela o tom, která by se mi tak mohla líbit... Nebo kdy to jediný, čeho jsem se při výběru knížek v knihovně chytala, bylo doporučení kamarádek. =D Na druhou stranu, goodreads je důvod, proč jsem se po dlouhý době zase vážně vrhla na čtení, takže... No, to má taky něco do sebe. =D

    ReplyDelete
  8. Já jsem vděčná za dnešní možnosti. Kdybych měla neomezené finanční prostředky (a mnoho času, samozřejmě), pak bych nepotřebovala hledat hodnocení na goodreads nebo číst doporučení mých oblíbených blogerů. Zkrátka bych si každou knihu, co by mě zaujala, koupila a udělala si na ni vlastní názor. Knihy ale bohužel nejsou levnou záležitostí a já tak pečlivě zvažuji nákup každého kousku - musím přece vybrat ten nejlepší! :) A tady jsou názory a doporučení ostatních neocenitelnou pomocí :)

    ReplyDelete
  9. Tvoje články se mi tak krásně a s lehkostí čtou... Měla by ses tomu věnovat určitě víc. Nebýt blogů a goodreads, určitě bych čtením knih trávila více času, ale zase na druhou stranu, blogy čtu taky ráda, stejně tak recenze.

    ReplyDelete
  10. Ja som bola bez GR a internetových recenzií na knihy asi 10 rokov. Buď som si knihu overovala u svojich známych, alebo som dala na dojem a pár strán som si prečítala. Ak sa mi nepáčila, tak sa nedalo nič robiť iba dať ju niekomu inému a ten človek mi dal knihu, ktorá sa zas jemu nepáčila. Malo to určité výhody :)

    ReplyDelete
  11. Krásně napsáno! Knihy, o kterých vím, že je chci číst, si nechávám jako překvapení. To znamená žádné recenze, žádná hodnocení, nic. Kolikrát nečtu ani anotace, prostě chci mít stoprocentně čistou hlavu a nevědět do čeho jdu :) Tak je to třeba u Kinga nebo jiných oblíbených autorů, nebo s knihami Ready Player One. O té vím jenom to, že ji všichni chválí a že tam jde o počítačovou hru. Víc vědět nechci a recenze si pročtu až zpětně :) Na druhou stranu mi ale blogy umožňují získat tipy na nové knihy, které bych jinak třeba minula. No a než se k nim pak dostanu, zapomenu na recenzi a anotaci, takže do toho vlastně taky jdu s čistým štítem :D Jinak na Databázi knih nedám dopustit, miluju všechny zbytečné statistiky, jako kolik knih za jak dlouho jsem přečetla apod. :)

    ReplyDelete
  12. Já bych bez GR přežila, jelikož jej nevyužívám :D Ale o ostatních blozích si nejsem tak jistá.... :)
    A teď mám výčitky svědomí, že na GR ještě nejsem, takže se tam asi půjdu mrknout :D

    ReplyDelete
  13. Já googreads skoro vůbec nenavštěvuji, takže bych se bez něj určitě obešla. Myslím, že bych se celkově obešla i bez knižních blogu, protože se stále spoléhám spíše na sebe než na názory ostatních. Rozhodně mám o hodně větší přehled, co nového vyšlo, co si chci koupit a na co se můžu těšit za což jsem fakt ráda :) Ale samotné recenze zas tak moc nečtu, protože jak říkáš, pro někoho je to skvělá kniha a pro jiného propadák, takže je blbost se podle toho řídit.

    ReplyDelete
  14. Další nádherné povídání. Já na Goodreads nejsem a jsem za to hrozně ráda, protože pak bych asi nečetla knihy, které čtu. Recenze si čtu až později, když si třeba potřebuji srovnat myšlenky a názory na knihu. :))

    ReplyDelete
  15. Hezky jsi to napsala, jako vždy :). Bez goodreads se obejdu, nějak jsem mu nepřišla na chuť. Databázi knih mám mnohem raději, je přehledná a hlavně mi pomáhá, když si nejsem jistá, jestli jsem něco četla nebo ne. Knižní blogy mám ráda taky, hledám na nich tipy na knížky a porovnávám různé názory na ně.

    ReplyDelete

Post a Comment