Theme on Saturday #8| S knihami jen v rukavičkách...?


"Break the spine of one of my books and I break yours."
(Mia James)
Od té doby, co se knihy staly hlavním tématem každého mého dne a vlastně i celého života, se k nim chovám nadmíru opatrně. Nelámu hřbety paperbackových vazeb, místo zohýbání rožků stran používám záložky, knihu nikdy neberu do rukou se špinavýma rukama a před čtením vždy sundám papírový přebal. To všechno určitě dělá i každý z vás. Pokud chceme knihy uchovat pro vícero používaní než jen pro jedno jediné, nic jiného nám ani nezbývá. Proto bych také knihu nikdy nenechala položenou jen tak na zahradě, kde by mohla podlehnout nečekanému letnímu sprchnutí, slunečním paprskům, kočičím drápancům, nebo ptačím výkalům. A když si beru knihu s sebou, dbám na to, abych ji v tašce umístila do samostatné přihrádky, kde by její vazbu nemohly poškrábat klíče a hranu listů počmrkat propiska. Ale ne vždy jsem taková bývala. Pamatuji si, že na střední škole jsem knihu vnímala pouze jako prostředníka mezi mnou a příběhem; tahala jsem ji v tašce bez ladu a skladu, obal jsem nesundávala a nedbala jsem ani na to, aby hřbet listů zůstal i po dočtení zářivě bílý. Dodnes se za to na sebe zlobím a u některých knih si to už nikdy neodpustím. Velice zvláštní ovšem je, že mi poškození u knihy vadí pouze, pokud jej způsobím já sama. Teď abyste mi rozuměli - když si jdu koupit novou knihu, poněkud přecitlivěle zkoumám, jestli je v naprostém pořádku, ale pokud se jedná o knihu z antikvariátu, nebo takovou, kterou jsem po někom zdědila, nevadí mi odrbané rožky, zvlněné listy, ani vybledlá či poškrábaná vazba. Z takových knih dýchá atmosféra, která mě přímo vybízí ke čtení. Navíc si v tomhle ohledu hrozně ráda hraji na samaritánku a knihy zachraňuji. Dokonce i z takové, co už vypadá na odpis, se dá udělat skvost vaší knihovny. Stačí jí věnovat trochu láskyplné péče a vystavit ji na takovém místě, kde její kouzlo vynikne. Je ale pravda, že velké poškození toleruji jen u opravdu hodně starých knih. Rozhodně jsem toho názoru, že bychom se ke knihám měli chovat uctivě a opatrně, aby vydržely co nejdéle a mohly šířit krásu a světlo v mnoha duších.
Přestože se ale ke knihám chovám hezky, stále jsem náruživá čtenářka, která chce mít nejsilnější zážitek především z příběhu. Proto se u čtení nehodlám cítit svázaně a jsem smířená s tím, že bude na mých knihách lehce znatelné, že jsem je četla. Občas dokonce hřeším - pastelkou si podtrhnu větu, která mě zasáhla, nebo si na okraj udělám poznámku o tom, jak se mi kniha líbila. Nedělám to často, ale pokud mě kniha fakt dostane, můžete v ní najít moje výkřiky typu: "Miluju tuhle knihu!", nebo "Bože, tohle je ta nejpravdivější kniha, jakou jsem kdy četla." Nepatřím sice ke čtenářům, kteří u knihy jedí hlavní jídlo dne, ale nemám výčitky z toho, že si ke čtení uvařím čaj s mlékem a dopřeji si i pár domácích sušenek. Samozřejmě jím sušenky obalené v ubrousku, abych pak listy neobracela mastnými prsty, a také dávám pozor, abych čaj nerozlila, ale jinak už si svoji chvilku blaha nenechám ničím kazit a za žádnou cenu se jí nehodlám vzdát.

Jak to máte vy? Čtete své knihy pouze v "rukavičkách"? Nebo vám nevadí, když jsou čtené knihy opotřebované? Vnímáte staré a lehce poškozené knihy jako přitažlivé?

Comments

  1. Ne že bych knihy schválně ničila, ale mám ráda když jde na knize vidět, že je čtená, protože od toho knihy jsou, že? Popravdě nevidím moc smysl v tom, když vidím, jak někteří čtenáři naříkají nad každým ohnutým růžkem. :) Nemám ráda zničené knihy, ale mám ráda, když jde vidět, že je kniha čtená. :)
    Dělám si svou sbírku klasik a ty kupuji jedině v antikvariátu. Nějak mi to k nim sedí. :) Ale kupuji si tam i jiné knihy a jak říkáš, knihy z antikvariátu mají zvláštní "atmosféru" a já strašně ráda přemýšlím kdo kdy je tak mohl číst a jak se mu kniha líbila. :)
    A oblíbené věty si také občas v knize podtrhávám. :)

    ReplyDelete
  2. Jako vždy nádherné fotky. :) Jinak já to mám jako ty. Když si jdu pro novou knihu, snažím se vybrat si vždy tu neohmatanou. Ale pokud je z antikvariátu, nějakého bazaru, moc její vzhled neřeším. Dokonce se mi i líbí, když kniha vypadá čteně. Samozřejmě záleží na rozměrech poškození. Potrhané stránky a přebaly mě vždy mrzí, ale ohnuté rožky a lehce ohmatané stránky se mi líbí, je vidět, že kniha má něco za sebou. :)

    ReplyDelete
  3. Tohle je fakt hodně noblesní článek. :) To já jsem proti tobě šmudla. Mám ale naopak ráda, když je na knížce vidět, že je čtená. Ale ty bys mi tedy knížku rozhodně nepůjčila. :D S nějakou obálkou si fakt nelámu hlavu, první, co nové knížce udělám, je, že jí pořádně "rozkřupnu" hřbet, aby šla dobře otáčet, u čtení ráda jím, takže snídaně / obědy i večeře (a ne že bych teda po nich schválně patlala jídlo, ale občas mi na ní zkápne čaj, drobky nebo čokoládu taky neřeším. A to nemluvě o tom, že knížky často beru s sebou do vany, koupel bez čtení by mě asi nebavila... a několikrát už mi do vody skoro spadla. No a nějakou knížku v často miniaturních kabelkách s sebou tahám vždycky a většinou to na nich bývá znát. Ale jak jsem říkala, líbí se mi, když je na knížce vidět, že byla tak čtivá, že se od ní čtenář nemohl odtrhnout... :D

    Doufám, že tě tenhle komentář moc nepotrápí. :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Nepotrápil, Jani, naopak jsem se u něj usmívala. :-) Líbí se mi, že je každý čtenář jiný a každý svoji lásku ke knihám dává najevo jinak. Chápu Tě, taky bych si čtení pořádně nevychutnala, kdybych se o knihu pořád jen bála, a někdo si k vychutnání potřebuje knihu trochu ohmatat - udělat z ní svou. To je bezva... :-)

      Delete
  4. Úžasný článek. Ty se chováš ke knihám opravdu jako princezna. Celkově tvůj blog je založen na jemnosti. Je pěkné, že se o knížky tak staráš. Já mám ráda, když je knížka pěkná a nepoškozená. Proto také u čtení nejím a nepiju. Vlastně, když mám potom například mírně odřený hřbet, tak jsem smutná a snažím se knížku opečovávat. :) Mé první dvě knihy vypadají hrozně, jelikož mi na nich moc nezáleželo. Mrzí mě to, protože to je můj milovaný Hostitel a Mrtvá čarodějka přichází. :)
    Opět nádherné fotky Verunko. :)

    ReplyDelete
  5. Já osobně se ke svým knihám a všem, které máme doma ať tady nebo v Austrálii chovám naprosto opatrně. Nesnáším, když ohnu knížce nedopatřením roh nebo způsobím malý škrábaneček na přebalu knížky. Nesnáším to a snažím se o knihy co nejlépe pečovat. Co mi ale nevadí jsou knihy z knihovny. Takové ohmatané, opotřebované. Miluji knihy z knihovny i když do ní mám možnost zajít opravdu jednou za několik měsíců. Je v nich možno objevovat rozmanité stopy dřívějších čtenářů. De z nich i mnohdy bádat a vytvářet nejpradobnější stopy, portréty a profily dřívějších čtenářů. Někdy objevuji knížky s ohnutými rohy, potrhanými stránky ale i s bohatou skýtající zprávou na každé stránce. Člověk tam nachází někdy i poznámky svisle podél stránky, vmáčknuté mezi mezery mezi řádky, potrhané ty úchvatné věty a citáty, snažící se aby nezapomněl na ten zážitek ale i ostatní lidé pod něm, mohli vidět tu ukrývající krásu. Čtenáře knihy lze také idenfikovat podle tlouštěk čárek, tuh tužek nebo otisků umatlaných prstů. Občas objevím i založený obal od bombonu, žvíkačky nebo kousek papírku nebo dokonce ztracenou pohlednici.
    Knihy trochu poničené z knihovny mi nevadí. Ukrývají svou vlastní historii. Ale knihy mé vlastní musí být zachovalé a vypadat co nejlépe. Nejsem jediný čtenář v naší rodině a navíc k těm nejmilejším se i někdy vracím. A při focení knih se také s knihami manipuluje a tak se snažím i při focení být co nejopatrnější. :) Moc krásný článek Verunku a fotografie. Miluji tyto články na zamyšlení...

    ReplyDelete
  6. Já se o knihy také starám, jediné co mi nejde (někdy), tak dávat pryč přebal když si dám knihu do tašky :(

    ReplyDelete
  7. Anonymous16/8/14 14:42

    Rozhodne knihy nečítam v rukavičkách :) Zámerne ich snepoškodzujem, ale nejaký extra úžasný pozor na ne nedávam. Čítam vo vani, čítam vonku, čítam pri jediní/pití, knihu vláčim stále v taške, ale nie v osobitnej priehradke, proste tam, kde sa zmestí. A podčiarkujem si v nej zaujímavé vety, stále. Aj poznámky za okraj si píšem. Prečo by to bol hriech? Nie je. Nech je vidie,ť že tá kniha bola čítaná, že ma oslovila, že bol tak dobrá, že ma donútila niečo si v nej podčiarknuť a pripísať k tomu. O tom by podľa mňa malo byť čítanie, nie o schovávaní si kníh do vitrín a úzkostlivé dbanie o ne. Veď potom sa stráca aj čaro čítania :)

    ReplyDelete
  8. Já jsem na knížky taky maximálně opatrná a i u knih z antikvariátu mám raději, když vypadají dobře. Nicméně mi nevadí, když je na knížce vidět, že je čtená, ale takovým tím mírnějším způsobem než zohybané hřbety... :D (snad je to srozumitelné)
    Do knih by mě ani nenapadlo psát, ale od té doby, co pracuji se starými rukopisy, kdy jsou předmětem zájmu i marginální zápisky v tiscích, si říkám, že psaní v knihách přetrvá i dál a jednou to třeba bude mít cenu i pro další zkoumání... :))

    ReplyDelete
  9. Myslím, že už jsem Ti to psala, ale jednoduše se musím opakovat. Tvé fotky jsou vážně úžasné. Samotnou mě focení moc baví a každá Tvá fotografie mě přímo pohltí svou atmosférou. Abych se ale vyjádřila i k tématu Tvého článku, musím s Tebou v mnoha ohledech souhlasit. Na všechny své knihy jsem až přehnaně opatrná. Staré knihy, které už prošly rukami mnoha čtenářů, mi nevadí, nicméně mi tam schází ta krásná vůně nových knih (ano, miluji přičichávát si ke knihám, které čtu) :D

    ReplyDelete
  10. Já teda záměrně samozřejmě také neničím :D ale jako že bych se k nim chovala jak v rukavičkách to zase taky ne... navíc mě se moc líbí, když je na knize aspoň trochu vidět, že je čtená, používaná, takové, které vypadají pořád jak nové z knihkupectví mě přijdou takové mrtvé, bez duše, bez života, smutné, že je ještě nikdo nečetl.

    ReplyDelete
  11. Mně se nedávno povedlo zakypat knihu jahodovým koktejlem... Málem jsem se rozbrečela :D Jinak ale knihy neničím a chovám se k nim uctivě, tak jako k ostatním věcem :) Tohle byla opravdu výjimka, protože jsem si měla vybrat: zničená kniha, nebo malý bráška s boulí a řevem (právě se učí chodit).

    Jsem naštvaná, když mi kamarádka vrátí zničenou knihu, zvlášť když je to můj favorit, takže se snažím vypůjčené knihy pucovat :) Zničené knihy z knihoven či antikvariátů mi nevadí, líbí se mi podepsaný zub času.

    ReplyDelete
  12. Páni, píšeš opravdu krásně a já tyhle články moc ráda čtu. Taky se ke knihám chovám s úctou, ale zvláštní je, že u knih z antikvariátu/po babičce apod., mi poškozený obal, odtrhnutá strana jednoduše nevadí. Stejně dám asi přednost novým knihám. Třeba nedávno jsem v antikvariátu narazila na Janu Eyrovou a byla jsem z té knihy naprosto nadšená. Je sice hrozně obrovská, takže si ji nejspíš nebudu moci vzít s sebou, až ji začnu číst, ale i tak je to asi můj nejmilejší antikvariátový úlovek.

    ReplyDelete
  13. Wow, twnto článek mě úplně uchvátil! A naprosto souhlasím, ke knihám mám stejný vztah. :)
    A na konec bych ještě chtěla vzdát poklonu nádherným fotografiím! :)

    ReplyDelete
  14. Taky se ke knihám chovám hezky... Dodnes jsem tátovi neodpustila, že mi polámal hřbety na knihách Stiega Larssona. Já sama obaly sundávám, pokud s knihou cestuju, poslední dobou čtu často pouze v posteli a to potom knihu čtu klidně i s obalem, protože jsem opatrná a většinou jsou obaly tak krásné, že se jimi chci před čtením i po něm kochat. Při cestování se snažím knihy opatrovat, dokonce jsem si nedávno poprvé knihu obalila. Občas se nechám unést a nějakou stránku si zahnutým rožkem založím, ale snažím se používat spíš různé papírky a záložky, i kdyby to měl být jen papírový kapesník. A po pravdě mám radši nové a nepoškozené knihy, než ty staré antikvariátové. Ráda si někdy do antikvariátu najdu a třeba si i pár knih koupím, ale na tenhle typ "honu" nejsem moc dobrá a tak většinou nevím, co si odnést. Samozřejmě doma nějaké staré a poničené knihy mám, ale nelíbí se mi tolik jako ty nové a nezničené. Tu historii u nich vnímám, ale nedostanou nejlepší místo na poličce. :D Zkrátka a dobře a závěrem - na knihy by si lidé měli dávat pozor! :)

    ReplyDelete

Post a Comment