Theme on Saturday #11| Hromadění knih, aneb co s těmi přečtenými?

"Nejdříve si knihu koupíš, potom si ji přečteš. Kolik spisovatelů by zemřelo hladem, kdyby tomu bylo naopak."
(Karl Kraus) 

Jsem knihomol, a proto se mohu zasvěceně rozhovořit o své nemoci, jež se projevuje neustálým nakupováním knih. Ve svém bezprostředním okolí mám jen velmi málo lidí, kteří pravidelně čtou. A pakliže se mezi nimi nějací takoví najdou, nelze je nazývat pravými knihomoly (snad by je mnohem lépe charakterizovalo označení "příběhomolové"), protože nemilují knihy v tom pravém slova smyslu. Nemusí je skutečně vlastnit; chodí do knihoven, popřípadě mají čtečky; knihu si přečtou jen jednou a už se k ní nikdy nevrací, ba dokonce zapomenou, že kdy nějakou takovou četli. Radost jim nedělá už jen samotný proces čtení, nýbrž až zážitek z děje a rozuzlení. Mezi takové příběhomoly patří třeba moje mamka, tudíž je vám asi jasné, že se u ní moje nemoc nesetkává s velkým pochopením. Ale o tom dnešní článek být nemá. Jde o to, že když člověk každý měsíc přidává do své knihovny desítky nových knih, prostoru mu poměrně rychle ubývá. A tak se nabízí řešení prodat už přečtené knihy, rozdat je, darovat, nebo odnést do antikvariátu. Všimla jsem si, že takhle to řeší nečekaně velké množství čtenářů. Já se však na celou záležitost dívám docela jinak. Většinu svých knih jsem sháněla velice obtížně, neboť v době, kdy jsem prozřela a přesvědčila se o tom, že si nějakou určitou knihu musím přečíst, byla už dávno beznadějně vyprodaná. Pamatuji si okolnosti, které provázely získání a následné čtení každé mé knihy, a nejen proto k nim mám opravdu velký vztah, který mi nedovoluje se jich vzdát. Lidé se často ptají, jestli jsem četla knihu, která mě ovlivnila v názorech či se nějak podílela na utváření mé osobnosti. A já musím říct, že za to, jakým jsem nyní člověkem, vděčím úplně každé knize, kterou jsem doposud přečetla. Věřte tomu, nebo ne, ale dokonce i takové, kterou jsem si příliš neoblíbila. Z toho důvodu se jednoduše nedokážu vzdát žádné své knihy. Je to, jako bych se rozhodla vystřihnout z celé své paměti určitou vzpomínku. A to prostě nemůžu; ať už je šťastná nebo nešťastná, je zkrátka mojí součástí. Nemám tedy v plánu na své knihovně, která obsahuje jak tu nejvytříbenější klasiku, tak i trilogii Padesáti odstínů od E L James, měnit. Snad ji jen hodlám i nadále plnit novými čtenářskými zážitky, z nichž jsem načerpala další zkušenosti a jednou je z nich budou moci čerpat i moje děti. Tím se sice nevyřešila otázka prostoru, ale myslím, že v případě knih by se jím člověk neměl řídit. Jednou jsem takhle dala pryč knihu, kterou mi nedělalo radost číst. Jedná se o knihu Jíst, meditovat, milovat od Elizabeth Gilbert. Která byla, na rozdíl od úžasného filmu v hlavní roli s Julií Roberts, nesnesitelně depresivní. A tak - neznalá dnešní zkušenosti - jsem se jí hned při první příležitosti zbavila, aniž bych se ji vůbec obtěžovala dočíst. Ale dnes mě to mrzí; nemůžu přestat myslet na to, že mě třeba na jejím konci čekalo vysvětlení a nějaké poučení, o nějž jsem takto přišla. Je mi to líto také proto, že jsem knihu četla v maturitním ročníku, když jsem si potřebovala odpočinout od povinné četby. A tím, že jsem ji dala pryč, jako bych odstrčila i několik svých tehdejších vzpomínek. Já vím, že jde o knihu, která se stále ještě dá koupit, ale doposud jsem neměla příležitost to udělat. A kdo ví, třeba už taková příležitost nebude nikdy, a já se tak už nikdy nedozvím, co na mě na jejím konci čekalo. Možná to nebylo důležité, ale možná mi ta kniha mohla dát něco, co žádná jiná. Také se ovšem na celou záležitost můžu dívat tak, že jen díky této knize, jsem si uvědomila, proč nemám žádnou knihu soudit před koncem a neuvážlivě se jí zbavovat, a to bylo celé poslání, které mi měla předat...

Co tedy s těmi přečtenými knihami? Má rada zní, abyste si je ponechali a nechali na sebe působit jejich kouzlo, protože nikdy nevíte, kdy a jak vás která kniha ovlivní...

Comments

  1. Anonymous7/9/14 08:53

    Nejdřív řeknu, s čím nesouhlasím. Nevím, zda se mám pokládat za knihomola nebo ne, ale ročně přečtu kolem padesáti, šedesáti knih, tak snad nebude jen jakýsi "příběhomol". Knihy si zásadně nekupuji v takovém velkém množství, protože mám jako student značně omezený rozpočet a ani bych jím neplýtval na množství knih, z kterých si znovu přečtu tak jednu z třiceti. Kdysi se mi líbil Eragon a podobné napodobeniny, protože se to dobře četlo. Teď jsem vybíravější a celkem chápu, že jde o slova, co jsou UVNITŘ. Mám i čtečku a rád čtu jak eknihy, tak papírové. Potěšení a poučení je v obou případech stejné. Rozdíl je v tom, že když si koupím novou knihu v papírově podobě za 300 a potom ji už nechci číst, tak ji musím prodat minimálně za 200 kč, takže jsem -100. Kdežto elektronické knihy se dají kopit od 150 kč. Tolik k těm, co nakupují a prodávají.
    Já teda radši jdu s kámoši do kina, než bych si měl koupit třeba do mé sbírky od Kinga Holčičku, která měla ráda Toma Gordona. Tu knihu si radši vypůjčím, než bych ji nutně potřeboval vlastnit. Určitě mi má co nabídnout, ale co by proboha u mně doma dělala :D Já nečtu knihy proto, abych je někde zakládal, jsou jich milióny těch samých kopií. Já čtu knihy proto, abych si něco z nich odnesl. A to je v hlavě, ne v knihovně. Navíc Padesát odstínů šedi napsala stará panna, takže radši ani nechci vědět, co mohla svým čtenářům sdělit. Mně teda stačilo, když se v anglické verzi objevovalo slovo fuck skoro všude. Věřím, že v české verzi to bylo rozmanitější. Nenene, ani polovinu jsem nepřečetl.
    A nedočítaní knih je opravdu k zalknutí. Stále se ale dá čas investovat lépe četbou knihy, která nás baví víc, víc si z ní odneseme, víc si i zapamatujme. Přesto nedočtení pěkně naštve. Taky bych nejraději všechno dočetl, ale když už to chytnu do ruky, rozpomenu se, proč jsem to nechtěl číst a zase to odložím :D
    Jinak pěkný článek i fotky, máš to velmi pěkně udělané.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Vetsinou se vsim souhlasim. Papirove knihy preferuju jenom proto, ze rada nechá oci odpocinout od techniky, jinak mi je celkem jedno, jestli knihu v knihovnicce mam nebo ne. Penize na nakupovani stale novych knih nemam (v posledni dobe trosku zbylo, tak jsem toho vyuzila...) a radeji je dam za neco jineho. Za knihomola se nepovazuju, kdyz pribude knizka do knihovny tak mam radost a mit miliony, koupim si jich hrozne moc, ale takhle si vystacim klidne i s cteckou nebo pujcenim, protoze mi jde o to, co je uvnitr. A to si moje deti mohou (pokud nejake budou :D) muzou precist take, i kdyz kniha zrovna nezbude v moji knihovnicce... A vratit se da i ke knize, kterou doma nemam ;)

      Delete
  2. Trošku jsi zabrousila i do problematiky dočítání knih, které se nám vlastně nelíbí. Jinak moc pěkný článek a zamyšlení. Cítím to stejně jako ty a nedokážu se vzdát knih, které již mám. U některých kousků, které jsem ještě nečetla a koupila je třeba jen kvůli nízké ceně to možná ještě po přečtení přehodnotím, ale většiny bych se nevzdala ani omylem.
    Krásné fotky jako vždy :)

    ReplyDelete
  3. Řekla bych, že se ti tady časem zase sejde dost zajímavá diskuze v komentářích. :D

    Já bych si také nejraději nechala všechny své knihy a vše, co přečtu, i vlastnila, abych se k nim mohla pořád vracet. Jak říkáš, ke každé knize se váže část mého života, mé vzpomínky. Jenže knihovnička není nafukovací a často jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná. A knih, po kterých toužím, je tolik... Nedávno jsem provedla inventuru své knihovničky, nebo jak to nazvat a vyřadila jsem knížky, které jsem už přečetla, ale vím, že je v nejbližší době číst nebudu. Třeba Hunger games nebo Stmívání - obě série jsem si velmi oblíbila, ale stejně tak je sedm dalších knih, které se dožadovaly prostoru v knihovničce a které jsem si zamilovala mnohem víc. K oběma odloženým sériím se však hodlám vrátit někdy v budoucnu, třeba v angličtině. :)
    Do knihovny poslední dobou nechodím, ale není to tím, že bych musela knihy vlastnit, ale proto, že jsem tak trochu zahlcená recenzními výtisky. :) (aneb když neumíš odolat nabídkám :D). Fajn mi připadá takový ten způsob, že si knihu nejdřív půjčíš v knihovně a když tě něčím zaujme nebo se ti bude líbit, prostě si ji pořídíš. :)

    Nevím, jestli jsem příběhomol nebo knihomol. Mám ráda obojí a mimo jiné i styl psaní jednotlivých autorů. :)

    ReplyDelete
  4. Já bych se také žádné knihy nedokázala zbavit. Ani té, která mě absolutně nebavila. Dokonce ani těch upířin z levných knih, které na mě teď působí hrozně lacině. Nebýt různých knih, třeba bych se nedostala k té či oné. Prodala jsem jednou Eragona a doteď mě to mrzí, protože přestože si nemyslím, že by mě to úplně chytlo, nikdy jsem nedala knize skutečně šanci. A kdo ví, třeba by se mi vážně líbila. :)

    ReplyDelete
  5. Pěkný článek a s většinou souhlasím.I já trpím stejnou úchylkou typickou pro knihomoly- hromaděním knih.Ročně přečtu 60-80 knih.Všechny knihy si samozřejmě koupit nemůžu, mám omezený rozpočet, ale ani je všechny vlastnit netoužím.Obvykle do své knihovničky přidám jenom ty, které mě při čtení opravdu zaujali a vím, že se k nim někdy vrátímA tím se původní počet 60-80 knih omezí na cca 20- 30 knižních přírůstků ročně :)
    A zbytek si vypůjčím v knihovně :) Samozřejmě tu je problém s místem, které rychle ubývá a tak se nabízí otázka některé knihy, které mě už omrzely, vyřadit.Ale prozatím se s žádnou z nich nemůžu rozloučit :)

    ReplyDelete
  6. Jé, tak to koukám, že to mám vlastně úplně opačně. Nechci o sobě říkat, že jsem minimalista, protože to není pravda, ale co se knih týče, rozhodně nemusím mít vše, co přečtu, doma. Za knihomola se rozhodně považuji, mám knihy ráda, miluju, když mají kvalitně udělanou vazbu, pěkný font, povedenou grafiku, příjemný papír . . . ale to rozhodně každá kniha nemá. A co si budeme nalhávat - i když nám přečtení každé knihy něco dá, jsou takové, které přečteme jednou a už po nich nemusíme sahat víckrát. Když už si knihu koupím, je to právě taková, ke které se pak ráda vracím a hýčkám si ji. Navíc mám ten problém, když mám kolem sebe mnoho věcí, které nevyužívám (oblečení, které nenosím, elektroniku, kterou nepoužívám, ale také knihy, ke kterým se nevracím), mám pocit, že mě dusí. Knihy, které mě opravdu zaujmou, si ke mě znovu cestu najdou a nakonec v té knihovničce stejně skončí. U zbytku mi stačí, když si z nich odnesu dojmy, pocity a poučení, v knihovničce budou ale vždy jen ty nejvybranější.

    ReplyDelete
  7. Souhlasím s Tebou. Moc hezky jsi to napsala. Já jsem teď nedávno musela přerovnat svoji knihovnu, protože se mi tam už nevešly knížky. A narazila jsem na knížku Angelologie, kterou jsem nikdy nečetla a nějak mě od toho ,,odpuzuje" červená hrana obálky. Já totiž nemám ráda červenou. A tak jsem si původně myslela, že ji prodám, ale nedokážu to. Řekla jsem si, že se k ní třeba jednou dostanu a mám k ní už citové pouto - prostě do mé knihovny patří, i když jsem ji ještě nečetla. Takže tak :).

    A máš opět překrásné fotky :-)

    ReplyDelete
  8. Páni, jestli si opravdu pamatuješ u všech knih kdy, kde, ... jsi je četla a máš na ně určitou takovouto vzpomínku, tak to je super. :) Já si to rozhodně nepamatuji. Pamatuji si povětšinou děj, jak na mě kniha zapůsobila, (občas i kde jsem ji koupila), ale abych si pamatovala, že jsem ji četla třeba minulí podzim doma v posteli a venku zrovna pršelo, to si opravdu nepamatuji. :)
    Rozhodně nesouhlasím s tím, že ti kdo chodí do knihoven nebo mají čtečky, nejsou praví knihomolové. Podle mého je na každém, v jaké podobně knihu čte. Důležité je hlavně to, že čte. :) A už vůbec nesouhlasím s tím, že ti kdo chodí do knihoven, na knihy i hned zapomínají a už je víckrát nečtou. Mám tedy jiné zkušenosti. :)


    Já knihy kupuji. Miluji když jsou všude kolem mě. Ovšem knihy co se mi nelíbí, prodávám dál. Nevidím důvod mít danou knihu doma, když vím, že se mi nelíbila a akorát bych se na ní mračila. Raději udělám radost někomu, kdo knihu třeba ocení více než já a bude se mu líbit. :) Teď to bude znít bláznivě, ale občas mám dokonce u nějakých knih nutkání je prodat, protože je ve své knihovničce prostě nechci a jejich přítomnost mě rozčiluje. :D
    A i přesto si připadám jako správný knihomol. :) Samozřejmě každý to bere jinak. :) Já nevidím rozdíl mezi knihomolem, co si knihu kupuje, tím co si je půjčuje a tím, co čte e-knihy. Ne každý je tak materialisticky založený, jako třeba já, a nemá potřebu si knihy kupovat. :) Já třeba miluji se knihami odklopovat. Ale jsem zase ráda, když jsou to knihy, co se mi líbí. ...Každý je prostě jiný a čtení není výjimkou.

    ReplyDelete
  9. Zvláštní názory. Doma mám jednu jedinou ikeáckou knihovnu (víc se sem nevejde), v ní asi desetinu knih, které jsem kdy přečetla (víc se do ní nevejde), a pokud si chci koupit novou (jako že pár knih za rok koupím, jinak si všechno půjčuju), tak musím nějakou z těch starých prodat. Jsem hrozný barbar, já vím :D

    ReplyDelete
  10. Ja mam take pravidlo, kniha ktorú nemam chuť čítať znova nepatri do mojej police :)

    ReplyDelete

Post a Comment