Theme on Saturday #12| Vliv podzimu

 

"Autumn is a second spring when every leaf is a flower."

(Albert Camus)

V tomto článku vlastně tak trošku navážu na první příspěvek do této rubriky, který jsem věnovala ročním obdobím a jejich vlivu na výběr čtiva. Už tedy víte, že se počasím nechávám při výběru knihy poměrně dost ovlivňovat. A jsem přesvědčená, že každý čtenář má své oblíbené období, ve kterém se mu čte zkrátka nejlépe ze všech. Pro mě je jím jednoznačně podzim. Od prvního září se vždy tetelím atmosférou, která postupně naplňuje město, v němž žiji. Letos jsem se na podzim začala těšit dokonce už počátkem srpna. Snad proto, že léto začalo tak brzy a bylo nečekaně dlouhé, chvílemi až úmorné. Ke každému období jistě patří i konkrétní druh literatury. Pro mě ideální podzimní žánr představuje klasika a pohádky plné ilustrací barevných jako listí padající k zemi. Bezpochyby je to nízko posazené zlatavé slunce, šustivé listí, jemný svěží vítr a barvy, co mě na podzimu tolik přitahuje. Ovšem stejně tak miluji deštivá odpoledne, která jsou charakteristická hřejivým pocitem, jenž mě naplní, když se z nevlídného počasí navrátím do teplého útočiště domova, upeču sušenky, uvařím čaj, zabalím se do deky a s knihou v ruce se usadím do pohodlného křesla pod oknem. Vždy se pak při obracení listu na chvíli vrátím z příběhu do současné chvíle a pohlédnu skrz popršenou okenní tabuli do ulice, abych si vychutnala kouzlo prostého a přitom vzácného okamžiku. Ke čtení jednoduše patří pořádný hrnek, ze kterého se kouří. Není nic lepšího, než si uvařit horkou čokoládu a necítit se příliš provinile kvůli tomu, že je na ni venku ještě příliš teplo. Na podzim si ji mohu vychutnat i s tím, že si o stěny hrnku ohřeji dlaně. Také sušenky v tomhle období chutnají mnohem lépe. A to všechno způsobuje, že se ze čtení stává jakýsi rituál, který mě sám o sobě dokáže zahřát na duši. Na podzimu se mi líbí, že mám ke čtení otevřenou hlavu. Vzduch je čerstvý a má mysl také, proto se mi čte mnohem lépe než v parném létě. Navíc se pomalu ale jistě zkracují dny, a když je venku tma, najdu si čas ke čtení mnohem snáz. Nikdo mě při něm neruší a nenutí do nějaké práce. Je to zkrátka čas klidu, čas, který člověk může věnovat sám sobě. Podzim je pro mě také připomínkou povinné četby. Ovšem vůbec ne ve špatném slova smyslu. Naopak. Na svůj maturitní ročník a klasické knihy, které jsem četla, když se mi nechtělo učit, ale zároveň jsem se chtěla vyhnout pozdějším výčitkám svědomí, vzpomínám nesmírně ráda. Právě na podzim jsem poprvé četla Na větrné hůrce od Emily Brontë, také Tři kamarády od E. M. Remarqua, nebo Romeo, Julie a tma od Jana Otčenáška. Pro mě jedny z nejdůležitějších knih vůbec. A přestože je podzim kvůli častému dešti, větru a rozbahněným cestám tak neutěšený, představuje pro mě ten nejromantičtější čas v roce. Myslím, že letos jsem si pro začátek tohoto období nemohla vybrat dokonalejší knihu, než je Jana Eyrová. Je na tom něco tak romantického zapalovat večer svíčky, pít horký čaj v pozdním odpoledni a na procházce vláčet lem dlouhé sukně listím zrovna tak, jako to dělala Jana Eyrová. Je to důkaz, že i reálný svět umí být poetický, že nejen v knihách se skví půvab. Snad proto mám podzim tak ráda - můžu se díky němu cítit, jako bych žila v knize a stala se jednou ze svých nejmilejších postav...
 

Jaké je vaše nejmilejší období v roce ke čtení?