Inspirativní hrdinky #1| Jane Eyre

Pro první příspěvek do projektu Inspirativní hrdinky jsem si nemohla vybrat nikoho jiného než Janu Eyrovou. Protože právě ona mě ze všech knižních hrdinek ovlivnila vůbec nejvíce...

Žiji v knize od Charlotte Brontë víc než kdekoli jinde. Miluji na ní úplně všechno - prostředí, do kterého je děj příběhu zasazen; dobu, v níž se odehrává; postavy, o nichž vypráví... A přestože jsem hluboce zamilovaná do pana Rochestera, je to právě postava Jany Eyrové, která z této knihy dělá jednu z mých nejmilejších. Ch. Brontë jako by jejím prostřednictvím vyjádřila úplně všechno, co se kdy odehrávalo v mém nitru. A nejen proto ji musím oslavovat...

Even for me life had its gleams of sunshine.

Jana Eyrová měla nesmírně těžké dětství. A pokud existuje něco, co z celého srdce nenávidím, je to nespravedlnost. Tolik jsem s ní v jejích začátcích soucítila, ale o to více jsem si jí také vážila za to, že svůj úděl dokázala tak obdivuhodně hrdě snášet. Myslím, že bych v její kůži nedokázala být tak silná. Avšak zároveň vím, že člověk musí umět odpouštět, chce-li jít dál a pokojně žít. A Jana Eyrová odpustila i ty největší hříchy a křivdy, které na ní její rodina páchala. Sama si nejsem jistá, zda bych to také dokázala, ale právě tím, že ona ano, si mě získala.

V některých věcech jsme si podobné, ale v jiných bych si jen ze srdce přála být jako ona. Máme společné to, že se nezamilujeme hned na první pohled. Láska v nás roste postupně, ale pak milujeme celou svou bytostí a nedokážeme se odmilovat, ani když zjistíme, že náš vyvolený muž je ženatý s jinou. A náš cit je tak silný, že se na něj pro to ani nedovedeme zlobit. V hloubi duše však nesmírně trpíme. Jana Eyrová se rozhodla odejít, a to i přes jeho naléhání, aby zůstala. V tomhle bodě se nejspíš rozcházíme. Obdivuji ji za to, že jej dokázala opustit, aby se osvobodila. Myslím si však, že já bych to nesvedla. Když jde o lásku, neumím jednat podle rozumu.

Nejsympatičtější je mi Jana Eyrová svojí klidnou povahou. Nepřízeň osudu ji naučila trpělivosti, mírnosti a pokoře. Tím, že je tak krotká, působí neuvěřitelně půvabně a vznešeně. V člověku tím vyvolává touhu poznat ji - ztišit se a poslechnout si její příběh. Jana Eyrová by nikdy nikomu neskočila do řeči, jak to mám občas ve zvyku já. I když má co říct, nechává si to pro sebe, čímž v ostatních vzbuzuje zvědavost a oni se pak sami zeptají na její názor. O to víc je tahle součást její osobnosti obdivuhodná, že uvnitř Jana překypuje vášní. Chtěla bych mít její sebeovládání. Ovšem ve skrývání pravých pocitů jsme si opět podobné.

Flirting is a women's trade, one must keep in practice.

Také se mi na ní zamlouvá to, že se nesnaží zalíbit. Dokáže člověku do očí popravdě říct, co si myslí, i kdyby si to nikdo jiný nedovolil. Zároveň však nikdy nepřekročí míru taktu. Ačkoli se snažím být také taková, většinou mi příliš záleží na názoru ostatních, dokonce i těch, kteří za to nestojí. Zabředávám do závistivých poznámek falešných lidí a zbytečně s nimi ztrácím čas, místo abych se nad nimi povznesla. Jana Eyrová je odvážná a bojovná. Dovede ovšem poznat, kde je její místo. Nedělá ze sebe nic víc, čímž dokazuje všechny své ctnosti a právě proto ji také mají všichni dobří lidé tak rádi. Je sebevědomá, ale přitom stojí nohama na zemi. A její srdce je laskavé a milující, přestože ji život vystavuje těm nejtěžším zkouškám. Přála bych si mí alespoň z poloviny tak ctnostný charakter jako ona.

Občas bývám mrzutá, když prší a musím lem své sukně vláčet po špinavých chodnících věčně rozkopaného města, v němž žiji. Pak si ale vždycky vzpomenu na Janu Eyrovou, která hrdě nosila své dva páry soukenných šatů i v té největší nepřízni počasí a odhodlaně kráčela po zarostlých stezkách. V jejím podání se mi zdá vláčení sukní v bahně jako dokonale romantický úděl ženy. Jana Eyrová je bezpochyby ta nejobdivuhodnější literární hrdinka, o které jsem měla tu čest číst. Inspirovala mě v mnoha směrech a myslím, že ze mě dělá o mnoho lepšího člověka, neboť právě s myšlenkou na ni si dokážu přestat stěžovat a naučit se být trpělivá a smířlivá.

Některé hrdinky mohu mít sebevíc ráda, ale přesto vím, že by v dnešní době neobstály. Jana Eyrová by však mohla žít dnes stejně tak dobře jako v osmnáctém století. Ve svých úvahách a chováním je velice moderní, a právě proto si ji dnes mohu brát za vzor. Nejedná se o žádný zastaralý ideál, Jana Eyrová je jednou z nejvíce skutečných hrdinek, kterým dal inkoust život. Charlotte Brotë napsala knihu, ze které se stal můj štít a talisman. Je to ta kniha, kterou bych si za každých okolností vybrala k opakovanému čtení a kterou bych nosila vždy při sobě jako cenné osobní bohatství... 

“Life appears to me too short to be spent in nursing animosity or registering wrongs.”

Comments

  1. Jana Eyrová je moje hodně oblíbená kniha, ale díky tobě jsem na ni získala zase o kus jinačí pohled. Moc se těším na další články o hrdinkách, hlavně se jejich prostřednictvím zase dozvím něco o tobě, a to mě baví. Když člověk do blogu dává kus sebe :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju moc, jsem ráda, že se Ti tento typ článků líbí. Mně osobně opravdu bavilo tento psát, a psala bych dál, kdyby už to nebylo příliš dlouhé, takže další příspěvek bude jistě brzy... :-)

      Delete
  2. Zrovna Janu Eyrovou čtu... a je to nádherná knížka! :-) Asi se stane taky mojí oblíbenou..
    A tohle je nějaké super krásné vydání nebo je to vytvořený obal?

    ReplyDelete
  3. Jana Eyrová je prostě úplně nejlepší!! Knížka jako taková, ale i postava Jany mě ovlivňuje už od doby kdy jsem si knížku přečetla. Je to moje srdcová záležitost, kdybych se měla odstěhovat na pustý ostrov, tak bych si vzala sebou určitě Janu, i když si její hodnotu uvědomuji spíše když jsem ve společnosti a setkávám se s lidmi. Obdivuji jak Jana neměla zapotřebí někomu se zalíbit, žila prostě sama se sebou, nechtěla k sobě připoutat lidi stůj co stůj...ráda bych byla víc jako Jana v tom ohledu, že bych se nezajímala o ostatní, jestli mě mají rádi a jestli se jim líbí co dělám. Když jsem se někdy cítila sama, vždycky jsem si říkala, že to je moje vina, ale pak jsem si vzpomněla na Janu a na větu "I care for myself. The more solitary, the more friendless, the more unsustained I am, the more I will respect myself." Prostě Jana Eyrová bude pro mě vždycky ta nejlepší knížka...

    ReplyDelete

Post a Comment