Jak slavím Vánoce

Na tradicích je pro mě nejkrásnější to, že zůstávají. V životě se neustále něco mění. A je to v pořádku, protože jinak by nemohly vznikat nové věci; nikdy bychom se nenarodili ani by nevyrostly stromy a slunce by večer nezapadalo, aby pak ráno mohlo zase vyjít. Změna je zkrátka život, ale ne každá je příjemná. Proto potřebuji jistotu, že něco zůstane jako dřív. Vánoční svátky pro mě takovou jistotu představují a to je jeden z mnoha důvodů, proč je tolik miluji...

Samozřejmě u nás každý rok Vánoce probíhají trošku jinak, ale všechny moje vzpomínky na ně spojuje stejné nostalgické kouzlo. Když jsem byla malá, Vánoce pro mě začínaly ve chvíli, kdy se město rozzářilo barevnými světly, a reklamy v televizi představovaly nové barevné hračky. V lednici se objevilo těsto na perníčky a linecké a na návštěvu přijela babička se svým receptem na vánočku a domácí chléb se škvarky. Tehdy jsem si vánoční přípravy vychutnávala pouze jako pozorovatel. O štědrém dni jsem se probudila časně ráno, abych si nejúžasnější den v celém roce užila co nejdéle a abych nepropásla ani jedinou pohádku. Když pak vstali i rodiče a společně jsme se nasnídali, začal se postupně zdobit stromeček, smažit kapr a chystat stůl. Já jsem zůstala u sledování pohádek, které jsem prokládala kreslením, ujídáním cukroví a hádkami s bráchou. Když jsem se začala nudit, chodila jsem za rodiči a ptala se, kdy už nastane Štědrý večer. Nepřikládala jsem ruku k dílu; každý rok Vánoce vytvořili rodiče beze mne pro mne. Jako kouzlem jsem se pak večer s břichem plným dobrot ocitla před rozzářeným stromečkem obklopeným dárky.

Teď, když jsem už dospělá, prožívám Vánoce docela jinak. Celé týdny trávím vymýšlením receptů na cukroví, které pak měsíc dopředu začínám péct. Každý rok peču své vyzkoušené, všemi milované, ale vždy přidám i nějaký nový druh pro zpestření (letos jsou jimi Nutcracker cookies). Ale myslím, že už by se žádné Vánoce neobešly bez mých žitných perníčků a zázvorových sušenek. To je zkrátka klasika, kterou máme doma nejradši. Jejich kořenitá vůně i chuť jsou tím nejdokonalejším tvořítkem vánoční atmosféry.
Na Štědrý den ráno všichni společně posnídáme domácí vánočku s marmeládou, kterou jsem upekla předešlého večera. Poté táta do obývacího pokoje přinese strom. A já je při sledování vánočních filmů ozdobím baňkami, které jsem před čtyřmi lety koupila z peněz z brigády. Nakonec strom rozsvítíme a já si u něj přečtu pár kapitol z Vánoční koledy.
Dopoledne se s rodiči vypravím do města na kávu, neboť ani o Vánocích nepřerušujeme naši každodenní tradici. A brzy odpoledne se pak s mamkou pustíme do přípravy večeře, ke které usedáme už kolem půl páté večer, protože i když jsme všichni dospělí, nemůžeme se už dočkat, až budeme rozbalovat dárky. Navíc milujeme bramborový salát, bez kterého nedokážeme vydržet už ani chviličku. Pozdní večer trávíme u stromečku, zabalení do teplých županů a přikrývek, a sledujeme filmy.

25. prosince vstanu vždy velmi brzy ráno, abych si pak v houpacím křesle u rozsvíceného stromečku mohla číst, zatímco celý dům ještě spí. Po snídani pak vyrážíme za babičkou z mamčiny strany, kde se potkáme s celou naší početnou rodinou. A 26. prosince absolvujeme další rodinnou sešlost u babičky z tátovy strany. Všehovšudy tedy každý rok slavíme Vánoce natřikrát.

Já si však z celého veselí absolutně nejvíc užívám právě ty dny před Vánocemi. Je příjemné mít je teprve před sebou a těšit se na ně. Nechávám se naplnit duchem Vánoc a vstřebávám všechnu tu kouzelnou atmosféru kolem. O víkendových ránech si listuji v Nigellině vánoční kuchařce a pouštím si její DVD s vánočními recepty, které mě vždy dostanou do té správné pečicí nálady. Tyhle chvilky s Nigellou se za poslední léta staly už jakousi mojí soukromou tradicí a Nigella sama pro mě představuje symbol Vánoc.

Hrozně ráda se k tradicím každý rok vracím, ale snad ještě radši vytvářím nové. Dnes jsem například jela poprvé v životě koupit s mamkou stromeček. Většinou tohle dělali rodiče sami, ale protože měl tentokrát táta nějakou práci, zastoupila jsem ho já. A byla to zábava. Strašně jsme se přitom s mamkou nasmály, a když jsme ten náš strom konečně našly, daly jsme si svařák. Bylo to tak báječné dopoledne, že si to příští rok rozhodně nenechám ujít.
Také s pečením vánočky jsem v naší rodině přišla já - a to v době, kdy jsem úplně propadla pečení. Nenechala jsem si tehdy ujít žádnou výzvu v podobě kynutého těsta, a tak jsem upekla i německou štólu. Ale jelikož u nás doma nikdo příliš neujíždí na kandovaném ovoci, další rok už jsem zůstala jen u vánočky. Letos budu péct už pátou...
Několikrát jsem dokonce experimentovala se složením štědrovečerní večeře a namísto smaženého kapra jsem připravila candáta na citronu nebo lososa s ořechovou krustou, ale nikdy to zkrátka nebylo ono. Takže jsme se zase vrátili k osvědčené klasice. Každý rok však připravujeme dva bramborové saláty, protože mamka i já máme každá svůj recept, který považujeme za ten nejlepší. Nakonec si ale stejně vždycky naberu mamčin a ona zase ten můj.

O Vánocích vždy ráda zkouším nové věci, ale pak se zase vracím k zažitým rituálům.  A jsem zvědavá, kam mě zavanou Vánoce budoucích let. Je jisté, že některé tradice zůstanou stejné, jiné se možná trošku změní a určitě přibydou i nějaké nové. To je na Vánocích úžasné - přinášejí nám jistotu a zároveň nás překvapují...

Nutella nutcracker cookies
Žitné perníčky
Zázvorové sušenky

Comments

  1. Krásný článek, Verunko (je to zvláštní psát, já to oslovení na sebe přímo nesnášim, ale tobě snad nevadí :) :D).
    U nás vždycky zdobili stromek rodiče v noci, kdy my, dětí, už spaly, jako že Ježíšek. Teď už ho zdobím já s mámou a tuhle tradici miluju.
    A ano, nejkrásnější na Vánocích je stejně to čekání, ten čas před nimi, kdy si to člověk, podle mého, užívá nejvíc.
    Závidím ti, že ti je tak dobře s mámou, taky bych si to moc přála.
    A můžu se zeptat, copak je v tom hrnečku? Nějaký vlastní recept?

    Přeju ti, ať se máš jen krásně a tyhle Vánoce si taky užiješ na maximum. :)

    P.S. Moc ráda sem chodím, máš opravdu super blog. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji Ti za úžasně milý komentář, Laurelax. :-) Udělala jsi mi jím velkou radost...
      Ano, s mamkou máme skvělý vzath, ale možná je to proto, že se každý den nezapomeneme pohádat - to se pak krásně vyčistí vody. :-D
      V tom hrnečku je jen můj oblíbený černý čaj s mlékem a na ovonění jsem přidala badyán. :-)

      Ještě jedno moc děkuji za hezká slova. Budu se opravdu snažit, aby se Ti na mém blogu stále tak líbilo...

      Taky Ti přeji překrásný vánoční čas...

      Delete
    2. Jo, a perníčky se nakonec povedly. Bylo to teda ze začátku krutý :D, nejsou tak krásný, jako ty tvoje, ale upečený jsou, jako perníčky to vypadá a prej i dobře chutnají. ;)

      Delete
  2. Zdravím, Verunko. Knižní přátelství jsem objevila teprve nedávno a musím říct, že to byl opravdu šťastný objev. Váš blog je plný krásných recenzí a ještě hezčích postřehů... moc se přimlouvám za další. :-) Přeji krásný advent! Katka z Roudnice nad Labem

    ReplyDelete
  3. Opět krásný článek a kouzelné fotografie. :) Já miluju tuhle předvánoční atmosféru, jen je mi trochu líto, že to také většinou bývá nejhektičtější období v roce a já se ani nestihnu zastavit a vychutnat si tu atmosféru, a už je tu Nový rok. :)

    ReplyDelete
  4. Předtím se mi komentář asi nezveřejnil, tak to zkusím znovu. Krásný článek, Verunko, jako vždy. Já Vánoce miluji, i když jsem teď zavalená učením, stále se k nim myšlenkami vracím, plánuji, co vše chci podniknout, napéct, co napíšu na blog, co si přečtu. Moc se na to všechno těším. Dělá mi radost, že je umí někdo takhle prožít a užít si je, protože je spousta lidí, co Vánoce rádi nemají a vždycky mě mrzí, když mi to řeknou. I já je mám naplněné různými maličkostmi, rodinou, magií... Je to úžasné období! :)

    ReplyDelete
  5. Z těch tvých článků mám vždycky pocit, že snad nežiješ na Zemi, ale někde v pohádce :) A jak to tak čtu, pokusím se letos si ty Vánoce užít o kus víc, než to dělám obvykle :)

    ReplyDelete
  6. To je nádhera! :-) Musíte mít překrásné Vánoce :-). A strašně moc, MOC se mi líbí,jak s rodiči držíte pospolu :-)

    ReplyDelete
  7. Ty máš tak krásné články. Tu vánoční koledu si musím určitě přečíst. :)

    ReplyDelete
  8. To je nádherné psaní, a moc se mi líbí zmínka o tom, že v životě je mnoho změn, ale je dobré, že některé věci zůstávají neměnné.
    Tvé těšení se na vánoce je až obdivuhodné, znám spoustu lidí (včetně mě), kteří jsou před vánoci spíš vystresovaní. Umíš si užívat nejen vánoc samotných, ale i dnů před nimi. A dovedete si vyzdobit vánočně stůl i dům, máš krásné fotky!
    Ještě mě zaujala ta zmínka o variacích rybích. Zkoušela jsem taky párkrát experimentovat, ale fakt je, že klasika je klasika - a smažený kapr chutná prostě nejlíp. Lososa si můžeme udělat třeba na Silvestra... :-)

    ReplyDelete
  9. U nás je to na Vánoce podobné. Vždycky zkoušíme něco nového, abychom se následující rok mohli vrátit ke starému... Taky pečeme vánočky a cukroví (osvědčené i experimentální) a slavíme Vánoce natřikrát - když nepočítám školní dárkování, které ovšem většinou nemá tu patřičnou atmosféru...

    ReplyDelete

Post a Comment