Friday, 31 January 2014

Five things

Love this set of books of violet spectrum of colors in my main bookshelf...


New old school pencils that are perfectly matched with my notebook...

Coraline by Neil Gaiman as a novel in pictures...

Garlic we received from our former neighbors...

I love cherubs on the building's main train station in Brno...

Wednesday, 29 January 2014

everyday post| English Literature

Poslední dobou mě nepříjemně překvapuje, kolik klasických příběhů není k dostání v českém překladu. Například knihy jako A Little princess nebo I capture the castle, také téměř žádná z knih od Johna Wyndhama či H. G. Wellse, a tím výčet zdaleka nekončí. Rozhodla jsem se tedy, že se tím nenechám odradit a zkusím si přečíst nějakou klasiku v originále. Bude mi to jistě trvat nějakou dobu, ale určitě to bude taky zábava a velká výzva - a já mám ráda výzvy, zvláště pak ty, co se čtení týkají. Vybrala jsem si knihu - o které jsem nedávno slyšela velmi pěkně mluvit jednu americkou booktuberku -  Tess of the D'Ubervilles od  Thomase Hardyho. Věřím, že  to bude krásný příběh a že si jeho čtení užiju. Samozřejmě pak na něj i napíšu recenzi, a dost možná bude v obou jazycích - českém i anglickém. Jen doufám, že se mi to podaří brzy. Můžete mi držet pěsti...

Tuesday, 28 January 2014

CATHERINE

Původní název: Catherine
Autor: April Lindner
Překladatel: Ivana Nuhlíčková 
Nakladatel: Ikar 
Rok vydání: 2013 
Počet stran: 304 
Vazba: vázaná
 
Chelsea žila do svých sedmnácti let pouze s otcem. Její maminka za neobjasněných okolností zmizela, když jí byly teprve tři roky. Jednoho dne však objeví dopis psaný jejím rukopisem, odeslaný z New Yorku.

Poháněna touhou zjistit pravdu o své matce, rozhodne se Chelsea na vlastní pěst vyrazit do velkého města a udělat, co její srdce žádá. A tak se po odchodu jejího otce do práce, vypaří z domu, aniž by komukoli řekla, kam má namířeno.

Když stane před obrovskou černou budovou, nad jejímž vchodem se skví nápis The Underground, začíná o svém rozhodnutí pochybovat, ale už je pozdě vzít jej zpět. Odhodlá se a zazvoní na dveře, které se nachází z druhé strany rockového klubu.

Aniž by to tušila, dostane se tak do domu, v němž kdysi žila její matka. A aniž by to věděla, seznámí se se zahořklým Hencem, který býval její životní láskou.
 
„Měla jsem pocit, jako bych se narodila přesně pro tu chvíli. Můj život se otevřel jako květ krokusu, když začne vykukovat ze sněhu právě v okamžiku, kdy už by se zima nedala vydržet ani minutu."
 
Na tuhle knihu jsem se těšila od prvního okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, že má vyjít. Vždycky jsem milovala sestry Brontëovy a jejich romány, ale od doby, co jsem si přečetla Jane, se mou oblíbenou autorkou stala také April Lindnerová. Její příběhy si opravdu užívám; líbí se mi, že ačkoli je hlavní dějová linie inspirována klasickými romány, postavy, prostředí i příběh jako takový, je čistě její. Je originální, přitažlivý a svým způsobem ponurý, temný a záhadný, podobně jako je tomu v románech Jana Eyrová a Na větrné hůrce.

Když jsem začínala číst, byla jsem ve velkém očekávání, ale hned po přečtení prvních stránek se mi na rtech rozlil úsměv, a já jsem si byla naprosto jistá, že si tuhle knihu užiju. Z knihy Jane jsem věděla, že autorka přesně dodrží konec klasického příběhu, takže jsem se po celou dobu čtení Catherine obávala, jak to s hrdiny dopadne. Už je to dlouho, co jsem Na větrné hůrce četla a nemohla jsem si na konec vzpomenout; pamatovala jsem si jen, že byl smutný, ale nesl i kousek naděje.

Kdo četl některé z děl sester Brontëových, jistě ví, jak jsou půvabná. Ale je tu něco, čím si mě April Lindnerová v knize Catherine získala snad ještě víc, než Emily Brönte. A sice to, že mě přiměla zamilovat se do jejích hrdinů. Zatímco při čtení Na větrné hůrce jsem obdivovala především krásu a jedinečnost autorčiných slov, při čtení Catherine jsem prožívala každou radost i smutek postav společně s nimi. Proto jsem se tak děsila toho, co mě čeká na poslední stránce.

Kniha je psaná z pohledu Chelsea i Catherine, takže se vlastně odehrává v přítomnosti i minulosti, díky čemuž má čtenář možnost postupně odkrývat tajemství, jimiž je matka Chelsea opředena, být při tom, jak vznikala epická láska mezi ní a Hencem, ale zároveň vidět, jak svůj život vede její dcera o mnoho let později, a být u toho, když se sama zamiluje. Autorka zkrátka ví, jak pohladit dívčí duši a zahřát ji u srdce, ale i jak ji rozplakat. Jsem přesvědčená o tom, že knihy od sester Brontëových nejsou pouze ženskými romány, rozhodně by je měli číst i muži a dokonce mám za to, že je osloví. U knih April Lindnerové netvrdím, že jsou to knihy i pro kluky, ale tím se nestávají o nic méně krásnými. Právě naopak, my holky si je můžeme do sytosti užít – rozplývat se v okamžicích velké lásky, plakat nad krutostí osudu a od začátku do konce svým hrdinům držet pěsti.

April Lindnerová píše každou větu s patrnou láskou k dílům sester Brontëových a svým dílem jim vzdává neuvěřitelně krásný hold. Její knihy jsou doslova oslavou yorkshirských spisovatelek s tragickými osudy.

Velmi se těším, s čím autorka přijde příště, možná to bude moderní převyprávění díla o trochu méně známé Anne Brontë, ale dost možná to bude něco z úplně jiného soudku – třeba se autorka odhodlá napsat něco zcela svého. Ať tak či tak, já vím, že mě nezklame ničím, a její knihy si vždycky s velkou radostí přečtu.

Hodnocení: 5/5
 
Za poskytnutí knihy k recenzi mnohokrát děkuji internetovému obchodu arara.cz. Knihu si na jeho stránkách můžete objednat právě zde...

Monday, 27 January 2014

Zámek & Klíč 2: Hlavohrátky

Autor: Joe Hill
Kresba: Gabriel Rodriguez
Překladatel: Jan Kantůrek
Nakladatel: Comics Centrum
Rok vydání: 2013 
Počet stran: 160
Vazba: vázaná









Rodina Zámkových si postupně zvyká na život v Klíčově, obrovském domě plném tajemství a magických záhad. Každý se s rodinou tragédií vyrovnává po svém: Tyler se zamiloval, Kinsey neustále propadá strachu a pláči a malý Bóďa nepřestává bádat - najde další ze záhadných klíčů, a snaží se přijít na to, jaké dveře otevírá.

Co kdyby to ale nebyl klíč od klasického zámku, ale umožňoval by nahlédnout do naší hlavy a spatřit změť veškerých myšlenek, vzpomínek a vědomostí, které ukrývá...? Bóďa má za to, že je to naprosto skvělé, ale své starší sourozence tím k smrti vyděsí.

To ovšem není jediný jejich problém. Ačkoli byl vrah jejich otce dopaden, v jejich novém domově v Lovecroftu začínají umírat další lidé. Neznamená to, že by si měli začít dávat větší pozor na to, koho si pustí do svého života a odkryjí mu všechna svá tajemství...?

Jestliže mě první díl při čtení doslova pohltil, druhý díl způsobil, že jsem se stala závislou. Jedinečný příběh v podání nápaditého Joa Hilla a nadaného Gabriela Rodrigueze je neskutečně uhrančivý a opravdu divoce návykový. Atmosféra každého obrázku vždy způsobí, že se úplně odpoutám od všeho kolem a nechám se unášet proudem jejich vyprávění. Černý humor a špetka ironie, jimiž autoři vyvažují děsivé aspekty příběhu, jsou v jejich charismatickém mužském podání naprosto neodolatelné...

Co mám na Zámku&Klíči obzvláště ráda, jsou postavy. Joe Hill si s jejich charaktery velice vyhrál. V prvním díle nám hodně přiblížil Tylera, nejstaršího ze sourozenců; ukázal nám jeho smutek, trápení i vztek, který cítil, když přišel o svého otce, a tím nám odhalil podstatnou část jeho osobnosti. V tomto druhém díle se zase zaměřil na Kinsey, která může navenek působit silně a odhodlaně, ale kdo ji pozná blíž, zjistí, že je velmi křehká a citlivá duše a také milující sestra. Také se mi líbí, jak všichni sourozenci drží při sobě, když je jejich máma příliš ponořená do boje s alkoholem, než aby jim byla v těžkých chvílích oporou. To je velice lidský faktor příběhu, který jej dělá opravdovým a působí na čtenářovy city.


Po přečtení druhého dílu je mi jasné, že každý komiks se bude věnovat jednomu ze šesti kouzelných klíčů, které svému nositeli mohou být velmi užitečné, ale když se dostanou do špatných rukou, může dojít ke katastrofě. Klíč Lebeční mě v tomto díle opravdu bavil. To, že namísto dveří otevírá hlavu každého, je super cool. Navíc to byla další možnost, jak ještě blíže poznat naše hrdiny. Třeba náhled do Bóďovi hlavy byl opravdu výživný. Tady se pan Rodriguez při kreslení neuvěřitelně vyřádil. Člověk se na kresbu může dívat, jak chce dlouho, a stejně pokaždé objeví něco nového.

A to už se opět dostáváme k tomu nejgeniálnějšímu na celém komiksu. Tak jako v prvním díle, i tady jsou dialogy provázány s kresbou úžasnými a působivými detaily, pro něž jsem si Zámek&Klíč tolik zamilovala. Joe Hill komiks píše podobně jako film; scény se navzájem prolínají, a tak máme možnost být u toho, co se děje v jednu chvíli na dvou místech, a zároveň nahlédnou do minulosti, která ovlivňuje budoucí dění. Jednotlivé scény jsou přitom taktéž provázány velice důmyslnými detaily.

Hlavohrátky byly také napínavé a akční od samého začátku; objevily se nové postavy, děj se rozvětvuje, zápletka se stává složitější a příběh získává na strašidelnosti. Jsem neskutečně napjatá, jak se vše bude vyvíjet dál a jak se budou rozvíjet charaktery postav, protože si nemyslím, že Joe Hill by odkryl všechna zákoutí jejich duší hned na začátku. Dozajista nic nebude takové, jak se zdá, a možná, že některá z postav, jež stála na zlé straně, bude nakonec patřit na tu dobrou, nebo naopak. Jsem taky zvědavá, jak využije tajuplné možnosti zbylých klíčů a jakým způsobem je zakombinuje do děje. Jsem si jistá, že se mám na co těšit...

Nemám, co bych vytkla, příběh mě neskutečně baví, neustále překvapuje, není nic, co by mi v něm chybělo, nebo co bych na něm chtěla měnit. Je prostě skvělý, úžasný, dech beroucí a bezkonkurenční, proto jej i tentokrát hodnotím plným počtem hvězdiček.

Hodnocení: 5/5


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Comics centru, jehož spolupráce si velice cením. Komiks si můžete zakoupit zde...

Sunday, 26 January 2014

everyday post| Právě čtu

Tenhle měsíc je opravdu bohatý na báječné knihy. Leden, tedy i nový rok, jsem odstartovala knihou Tajemství Elly a Michaela, která byla opravdu milým počtením. Hned potom jsem se pustila do knihy Jitra v Dženínu, která mě zasáhla přímo do srdce. V tuto chvíli čtu zrovna Catherine, z níž jsem nadšená úplně stejně jako z Jane. Mezitím jsem přečetla také dva díly komiksu Zámek & Klíč, jež byly naprosto skvělým dobrodružstvím (takže nyní jsem kromě knih závislá ještě na komiksech). A dnes večer mám naplánované, že se pustím do Lolity, na kterou se těším a chystám už celý rok, a konečně nastala ta chvíle - tadá...

Jak možná víte, postupně svoji knihovnu doplňuji o knihy, které četl můj táta, když byl menší/mladší - jako např. Den trifidů nebo Poslední kabriolet. Také jsem si chtěla koupit knihu Největší z Pierotů, kterou měl táta opravdu rád. Ale už nemusím, protože mamka tuto knihu objevila při včerejším úklidu skříně - asi si umíte představit moje nadšení. Není to sice přímo fyzické vydání, které táta kdysi četl; dokonce není jisté, odkud se tam tam kniha vzala, ale to je jedno, důležité je, že jsem ji zachránila před zapadením. A strašně se těším, až si ji přečtu...

Saturday, 25 January 2014

Home Decor| The Vintage Bookcase

Jak možná víte, můj pokoj není nijak zvlášť velký, navíc je po celém svém obvodu zastavěný nábytkem, nicméně stále hledám cesty, jak v něm udělat místo knihám. Jednou bych si přála mít pro knihy vlastní pokoj, ale zatím to není možné, takže musím být velice kreativní, abych pro své poklady našla důstojné místo. Naštěstí mi s tím pomáhá táta, který má nápadů víc než dost. Naneštěstí je ale často zaneprázdněný, a tak si na knihovny, které se mi chystá vytvořit, budu muset ještě nějakou chvíli počkat.
Aktuální stav mé přeplněné knihovny ovšem začínal být tristní. A já opravdu nemám ráda, když jsou knihy na policích nahečmané ve dvou řadách za sebou a nejsou vidět, takže jsem přesvědčila rodiče, že pro všeobecné blaho bude nejlepší, když mi věnují dřevěný regál na knihy z obýváku, který si možná budete pamatovat z tohoto článku. Naši si stejně plánují vyrobit dlouhé police podél hlavní zdi, a tahle úžasná stylová knihovnička na svém původním místě vůbec nevynikala. Zatímco v mém pokoji, kde na ni bylo místo jako dělané, přímo září. Dříve místo ní stála tato komoda, kterou jsem teď přesunula ke svému stolku s umyvadlem, což je mnohem praktičtější. Uvolnilo se mi místo v hlavní knihovně a celý pokoj teď vypadá mnohem vzdušněji, takže jsem naprosto nadšená a především mám radost z toho, že mám jedny ze svých nejkrásnějších knih na vznešeném místě. Knihy jako Don Quijote de la Mancha, Anna Karenina, Hobit nebo Harry Potter si ani nic menšího nezaslouží...