Malé ženy - Druhá část

Moji recenzi na první část Malých žen najdete zde...

Původní název: Good Wives
Autor: Louisa May Alcott
Překladatel: Jana Kunová
Nakladatel: Knižní klub
Rok vydání: 2009
Počet stran: 238
Vazba: vázaná

Sestry Marchovy vyrostly a jejich četná trápení vnesla do jejich tváří zralejší výraz. Zdají se být krásnější a jejich úsměvy zářivější než kdy dřív. Začnou si jich všímat muži a ony samy se pokoušejí otevřít svá srdce lásce. V první části příběhu si každá poradila se svými nejhoršími vlastnostmi, zvítězí nad nimi i tentokrát? A jak moc se bude jejich budoucí realita blížit vzdušným zámkům, které si kdysi vysnily?

"Nastala pro ně šťastná hodina, jaká málokdy přijde v životě více než jedenkrát, kouzelný okamžik, který promění stáří v mládí, ošklivé v krásné, chudé v bohaté a dá lidskému srdci okusit záblesk nebe."

Je něco magického na této knize. Když jsem ji četla, všechny mé pocity se zdály být mnohonásobně intenzivnější než obvykle. Často jsem se u ní smála a nakonec jsem se neubránila ani slzám. Dílo Louisy May Alcottové není perfektní. Didaktická stránka příběhu vyznívá v dnešní době poněkud přemrštěně. A sestry Marchovy se občas chovají až příliš naivně a romanticky. Pro mě však Malé ženy dokonalé jsou a ani jedna ze zmíněných věcí v mých očích neubírá knize na kráse. Slova Louisy May něčím uvnitř mne silně pohnula. Knihu jsem dočetla večer před Štědrým dnem, a když jsem pak na poslední chvíli brouzdala po obchodech a kupovala dárky, měla jsem stále slzy v očích.

"Jsi jako kaštan, slupku máš pichlavou, ale uvnitř se skrývá sametové sladké jádro, stačí ho jen vyloupnout. Jednoho dne tě láska přiměje dát své srdce všanc a potom ta hrubá slupka odpadne."

Nedokážu říct, kterou ze dvou částí příběhu mám nejraději. Ve skutečnosti jsou pro mě obě stejně důležité. Příběh by bez jedné či druhé nebyl kompletní. Druhá část osudy sester Marchových krásně završila a uzavřela. A na první mám ráda zase to, že jsou všechny sestry ještě pohromadě a společně se zvědavě těší, co jim život přinese. Často jsem si při čtení představovala, jak se budou věci dál vyvíjet, ale Louisa May se mými představami neřídila. Do jisté míry může čtenář předvídat, co se nejspíš stane, ale autorka jej nakonec stejně překvapí. Napsala svoji knihu nádherně a na jejím konci mě nechala šťastnou i nešťastnou zároveň. A tohle dokáží jen ti nejlepší spisovatelé...

"Pro člověka, který je nad ni povznesen, je chudoba bohatstvím a skutečná pohostinnost ji považuje za pozvánku s neomezenou platností."

Malé ženy jsou jednou z těch vzácných knih, které představují klasická díla v úplně jiném světle. Jako zábavné a inspirující příběhy, do nichž když se člověk začte, nebude mít klid, dokud nezjistí, co se s jeho milovanými hrdiny stane. Hned po Janě Eyrové se staly mou nejmilejší knihou, kterou teď stále nosím v mysli i v srdci. Vlastně zatím neuplynul den, kdy bych si na sestry Marchovy nevzpomněla. A ten pocit, který ve mně vzpomínka na knihu vyvolává, je hořkosladký. Asi jako když se člověk zamiluje. Snad proto tak těžko hledám slova, která by dostatečně vyjádřila moje nadšení. Zamilovaným se hovoří špatně, důležité jsou pocity. A věřte mi, že ty jsou opravdu velice intenzivní.

Hodnocení: 5/5