Theme on Saturday #25| O psaní blogu

Čtenáři Knižního přátelství se na mě často obrací s žádostí o pomoc a radu při začínání nového blogu. A když jsem zjistila, že by moje odpověď svým obsahem vydala na celý článek, rozhodla jsem se ho skutečně sepsat, abyste v něm mohli najít inspiraci i vy ostatní...

Pro začátek bych chtěla říct, že nejsem žádný blogovací expert. Knižní přátelství je vlastně můj úplně první blog (a věřím, že tím jediným i zůstane). Stále se mám co učit a co zlepšovat, ale je pravda, že za ty dva roky, co zde pravidelně přispívám, jsem v blogování našla jakýsi rytmus, který mi v práci pomáhá. V tomto článku tedy nenajdete návod, jak se stát tím nejlepším blogerem (protože to sama nevím), ale podělím se s vámi o to, jak své příspěvky tvořím já, na co se při práci nejvíce soustředím a jak vlastně takové zákulisí mého blogu vypadá...

DĚLEJ, CO TĚ BAVÍ
Když jsem Knižní přátelství zakládala, neměla jsem ještě konkrétní představu o tom, čemu se budu při jeho psaní věnovat. Neměla jsem tušení, kam má práce bude směřovat ani co bych jí chtěla dokázat. Myslím, že není špatné mít plány, ale přišla jsem na to, že blogování je hlavně o momentální inspiraci. Není třeba nechat se při tvoření jakkoli svazovat přednastavenými pravidly, spontánnost v tomhle případě funguje mnohem lépe. Nejdůležitější je, aby vás blog bavil, proto z něj udělejte místo, na které se budete vy sami i vaši čtenáři rádi vracet. Toho docílíte jedině tím, že za žádnou cenu nedovolíte, aby se pro vás z psaní článků stala nepříjemná povinnost. Když zrovna není čas nebo nálada, nevadí, do blogování se rozhodně nenuťte, protože z odvedené práce by vaše nechuť byla patrná. Taktéž se nenuťte do psaní článků o tématu, do kterého nejste zainteresovaní. Je zřejmé, že blogy o sportu, módě nebo známých osobnostech, budou vždy více navštěvované než ty o knihách. Ale to není důležité. Pište o tom, v čem se dobře vyznáte a co vás zajímá. Vytvořte si svou vlastní základnu čtenářů a podělte se s nimi o věci, o kterých skutečně máte co říct...

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE INSPIRACE
Aby byl váš blog úspěšný, musí v něm vaši čtenáři najít něco obohacujícího. Něco, co je bude inspirovat v jejich každodenním životě. Tahle inspirace totiž zajistí, že se na váš blog budou pravidelně navracet. Jenomže nápady k vám nikdy nepřijdou samy od sebe, proto je důležité, abyste je sami vyhledávali a byli otevření všemu novému. V tomhle ohledu pomáhá každému něco jiného; pro mě je to například každodenní posezení v kavárně, kde jsem v kontaktu s okolním světem, ale zároveň můžu být s vlastními myšlenkami. Spoustu nápadů nacházím také venku na čerstvém vzduchu. Tím nechci říct, že bych se snad každý den vypravila na procházku do lesa. Kdepak. Jen se snažím vyměnit šalinu za pěší chůzi kdykoli je to jen trochu možné. Věřte tomu nebo ne, ale i cesta do práce může být velice inspirativní. (Důležitá poznámka: Při chůzi se nikdy nedívám pod nohy, naopak upřu pohled vzhůru, kde je spousta zajímavých věcí). Dále pro mě velkou inspiraci představují barvy, zajímavě oblečení lidé, dobré jídlo, krásná místa, květiny, hudba, citáty, aktuální počasí a fotky. Závěr je tedy takový: Pokud se chcete stát dobrým blogerem, neseďte doma a jděte ven!

PŘIJĎ S NĚČÍM NOVÝM
Inspiraci samozřejmě můžete čerpat i na jiných blozích. Pokud vás někde zaujme recenze na knihu, přečtěte si ji a se svými čtenáři se podělte o svůj vlastní názor na ni. Nebo pokud někde narazíte na recept, který byste rádi vyzkoušeli, dejte se do toho, ale zkuste do něj přidat nějakou vlastní ingredienci, aby byl ve výsledku jiný. V žádném případě nekopírujte. Vždy volte vlastní slova a tvořte vlastní fotky. Čtenáři se na váš blog budou vracet jedině tehdy, naleznou-li tam něco, co není nikde jinde. Proto se nebojte experimentovat a pouštějte se do věcí jako první. Pokud budete opravdu dobří, ostatní začnou čerpat inspiraci k blogování právě od vás. A to znamená úspěch...

VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS
Snad na každém knižním srazu, kterého jsem se doposud zúčastnila, se řešila otázka psacího bloku. Překvapilo mě, kolik lidí se trápí tím, že je zrovna nenapadají správná slova, a v důsledku toho přemýšlejí, jestli v bogování pokračovat. No, pro mě je odpověď jasná. Samozřejmě, že pokračovat. Inspirace je jako nálada - neustále se mění. Jednou tu není a hned zase ano. Je v pořádku, že někdy to jde samo od sebe a někdy naopak docela ztuha. Já jsem například ještě nikdy nesepsala celý článek, popřípadě recenzi na jeden zátah. Kolikrát během dne napíšu třeba jen jeden odstavec, druhý den další dva a třeba až za několik dalších dní článek konečně dokončím. Rozhodně si nemyslím, že je to psací blok. Podle mě chce všechno prostě jen správný čas. Když budete na svém článku pracovat více dní, získá tak jakousi hloubku. Bude nakonec mnohem lepší, než kdybyste ho dokončili během hodiny. A i když se čas od času stane, že psaní opravdu nejde, hlavně se tím nestresujte. Tady se opět vracíme k prvnímu bodu - nikdy nedopusťte, aby se z psaní blogu stala povinnost. Někdy stačí krátká procházka nebo čerstvě upečená sušenka s čajem k tomu, aby psací blok zmizel.

VYTVOŘ SI POHODU NA PRACOVIŠTI
Tohle je velice důležitý bod, který byste rozhodně neměli podceňovat. Na moji tvořivost strašně působí okolí, v němž se nacházím. Nedokážu se pořádně soustředit, když cítím, že se mi na ponožky lepí prach z podlahy pod stolem. Nemyslí mi to, když mám v pokoji příliš velkou zimu. A naopak jsem nervózní a roztěkaná, když mám přetopeno. Abych mohla pilně pracovat, musím se zbavit všech rušivých elementů. Tak například, když budu mít ušmudlaný monitor svého notebooku, nebudu moct pracovat s fotkami. Když budu mít na stole nepořádek, nebudu mít dostatek prostoru na psaní. A tak dále. Konečný výsledek může být vaším okolím opravdu výrazně ovlivněn. Proto se vyplatí věnovat trochu času úklidu a do svého pracoviště vnést čerstvý vzduch a barvy třeba pomocí květin. Práce jde také mnohem lépe od ruky s šálkem dobrého čaje nebo kávy. A pozornost věnujte i své nástěnce, na niž upíráte oči, když přemýšlíte nad pokračováním věty, kterou zrovna píšete. Vystavte si na ni věci, které máte rádi a které vás inspirují...

TO, CO DĚLÁŠ, MUSÍ VYCHÁZET PŘÍMO Z TEBE
Často se sama sebe ptám, co bych chtěla na jiných blozích číst, co bych na nich chtěla najít, co by se mi líbilo na nich vidět. A na to se pak na svém blogu zaměřím, protože je opravdu velká pravděpodobnost, že se najde další člověk, kterému by se líbilo to samé a potěší ho, když to právě na mém blogu najde. O všem, do čeho se pouštím, musím být přesvědčená. Nemůžu udělat reklamu produktu, kterému nevěřím; napsat pozitivní recenzi na knihu, která se mi nelíbila; publikovat příspěvek s chybami; dělat věci jen tak napůl... Musím věřit, že to, co dělám, má smysl a bude to někomu k užitku. Když to bude vycházet přímo ze mě, ostatní poznají, že je to pravé. A také to ocení...

VYBÍREJ SI TO NEJLEPŠÍ
Je docela překvapivé, kolik lidí mi píše e-maily za účem získání informací ohledně recenzních výtisků. Tohle je skutečně věčné téma. Chápu, že pro každého je vidina obdržení vytoužené knihy zdarma lákavá, ale svůj blog bychom na tom stavět neměli. Kdybych měla možnost začít znovu, do spoluprací bych se nijak zvlášť nehrnula. Možná mi to nebudete věřit, ale právě recenzní výtisky jsou pro mě tou nejméně radostnou součástí mého blogovacího života. V současné chvíli mám spoluprací mnohem víc, než dokážu sama zvládat, a tak to pro mě představuje především velmi stresující záležitost (což - jak víme - je špatně, protože blog by se neměl stávat povinností). A k tomu mi nejméně jednou do měsíce chodí další a další nabídky, takže jsem se musela naučit odmítat. Když práce na blogu přibývá, nezdržujte se recenzováním knih, o kterých už předem tušíte, že vám nic nového nepřinesou. Vybírejte si jen to nejlepší a spolupráci omezte jen na lidi, s nimiž je pro vás radostné jednat.

NIKDY SE NESNIŽ K POMLUVÁM
Je třeba si uvědomit, že blog funguje především díky pravidelným čtenářům. Celé tohle všechno je o sdílení. Pokud byste neměli s kým své nápady sdílet, dřív nebo později by vás to přestalo bavit. Myslím, že přesně tohle je příčina toho, proč tolik blogů končí ještě v začátcích. K tomu, abyste o svém blogu dali ostatním vědět, budete potřebovat sociální sítě. Musíte se stát součástí blogerské komunity a získat si spoustu nových přátel. Budete určitě překvapení, kolik báječných lidí se stejným zájmem touto cestou poznáte. Dost možná ale taky narazíte na pár jedinců, kteří budou rádi vytvářet rozbroje. Nikdy se do jejich hádavých debat nezapojujte. Ani v případě, že byste se cítili v právu. Zbytečně by to na vás vrhalo špatné světlo v očích ostatních a stejně byste tím ničeho nedosáhli. Pamatujte si, že lidé budou mít rádi váš blog pouze tehdy, budou-li mít rádi i vás jako člověka...

NAJDI SI ASISTENTA
Nevím, jak moc se dá tenhle bod generalizovat, ale pro mě osobně je velice důležitý. Většinu svých nápadů na konkrétní příspěvky konzultuji předem se svými rodiči. Je mi jasné, že pro někoho to je absolutně nepředstavitelné, ale já u nich ve své práci našla podporu. Představují pro mě velice užitečnou zpětnou vazbu. A když si něčím nejsem dokonale jistá, vždy se s nimi můžu poradit. Pokud přijdu s něčím novým, co na ně zapůsobí, vím, že s tím můžu vyjít i na světlo veřejnosti. Samozřejmě se mi i párkrát stalo, že se u nich můj nápad nesešel s velkým úspěchem, ale nakonec přece jen záleží na mně samotné, jestli se do něj i tak budu chtít pustit. Každopádně mě mnohdy dokážou držet na místě, když je to potřeba, a jindy mě zase nechají vzlétnout a mají pro mě slova plná víry v to, co dělám. Při přípravě nejrůznějších příspěvků bych se pak rozhodně neobešla bez asistence mého táty, který je vždy ochoten udělat si na mě čas. Pomáhá mi s pořizováním fotek, na kterých mám být já. A při tom nikdy nekomentuje mé výkyvy nálad a věčnou nespokojenost s výsledkem. Také s ním konzultuji všechny technické záležitosti ohledně fotografování, díky čemuž mám možnost se neustále zlepšovat. Moji rodiče jsou tu pro mě zkrátka vždy, když mi dvě ruce nestačí a se svými dobře míněnými (i když ne vždy vítanými) radami tvoří neodmyslitelnou součást týmu, která stojí za každým vývojem Knižního přátelství...

Táta v akci
S mamkou...

Comments

  1. Myslím, že jsi vše naprosto skvěle vystihla a napsala Verunko :-) V tomhle článku jsem si našla i své chyby, které dělám - a nebo spíš které jsem dělala.. Opravdu nemá cenu se zapojovat do různých diskuzí a hádek. Já to tak párkrát udělala (i když jsem v nich vždycky někoho bránilo) a opravdu to nemá smysl.. Bloggerský svět a celkově život je hrozně fajn, moc ho všem doporučuju.. Je pravda, že se vždycky najde někdo, komu se něco nebude líbit, ale naučila jsem nad takové lidi povznést a to mi strašně moc pomohlo..
    No a recenzní výtisky - já tomu říkám náš trojúhelník :D já + Ty + má mamka. Když jsi u nás byla, tak hlavně díky Tobě a mé mamce jsem si uvědomila, že není ostuda říct "vždyť ty recenzáky nejsou tak fajn" .. vlastně když nad tím teď tak uvažuju, tak právě TY jsi pro mě neuvěřitelně velikou inspirací a díky Tobě jsem se hodně věcí naučila/uvědomila .. zkrátka jsem moc ráda, že se známe a někdy za mnou zase přijeď :o)

    ReplyDelete
  2. Hodně zajímaví článek. :)

    ReplyDelete
  3. Moc krásný článek, který je pro mě skutečně hodně přínosný, protože jsem se do blogování pustila - ani ne před týdnem. :)
    Díky za všechny rady a snad si na ně vzpomenu, až je budu potřebovat. :D
    Klara's world

    ReplyDelete
  4. Nemám slov :) Vystihla jsi všechno a ještě jsi mi dala spousta inspirace a podnětů :) Kým bychom byli, kdybychom nebyli ochotni naslouchat radám a otevřeni k vývoji? :) Rozhodě si tvé rady vezmu k srdci :) Krásně sepsaný článek, musel ti dát spousta práce! :)
    Souhlasím s tím, že je třeba dělat jen to, co člověka baví, nikoli to, co zrovna frčí a sežene mi to nejvíce čtenářů. A snad ještě důležitější je zůstat sám sebou. Být vždy upřímný a nehrát si na někoho, kým nejsem.
    Hodně důležité je i dělat něco po svém, něco jinak než ostatní, být něčím zapamatovatelný. Není to lehké, ale je to jediná cesta, která s jistotou vede k tomu správnému pocitu uspokojení (tedy v případě, že se najde alespoň někdo, kdo poskytne kýženou zpětnou vazbu).
    Líbí se mi, jak popisuješ svůj vřelý vztah s rodiči. Mám to stejně a je mi smutno, když někdo na své rodiče nadává a nemůže se o ně opřít, tak jako já.
    Ještě jednou to zopakuji. Nádherný a obsáhlý článek, krásné fotky :) Obdivuji tebe a tvou práci, Veru :)

    ReplyDelete
  5. Děkuji za další skvělý článek. V poslední době pro mě tvé články, tvé fotky a celkově tvůj blog představují velkou inspiraci. Jsi velmi inspirativní člověk, takovým tím správným způsobem, protože lidi nabádáš k originalitě. A jsi jedním z těch lidí, kteří mi vlili novou energii a chuť k blogování do žil, která se po těch pěti letech už tak nějak pomalu vytrácela, takže bych ti chtěla moc poděkovat. A prosím více takových příspěvků :)

    ReplyDelete
  6. Další moc krásný článek, který mi projasnil den a nakopl mou představivost. Se všemi tvými body naprosto souhlasím a myslím, že tímhle skvěle pomůžeš začínajícím blogerům - řekla bych, že tenhle tvůj článek je mnohem lepší než nějaké ty rady, které jsem četla na jiných blogech. Povedlo se ti to napsat krásně inspirativně a ještě ty fotky k tomu - prostě nádhera! :) A i když já sama začínající bloger nejsem, přinutila jsi mě tímhle článkem se nad některými aspekty mého blogování poměrně dost zamyslet, za což ti děkuji. :)

    ReplyDelete
  7. Krásný článek, který mi promluvil do duše. Před nějakým časem jsem si znovu založila knižní blog, protože můj první knižní blog už pro mě nebyl to pravé místo. Když jsem ho zakládala nebylo to z toho správného důvodu a navíc jsem se v něm necítila dobře. Neměla jsem z něj dobrý pocit. A tak jsem si ukončila a po měsíci se rozhodla založit nový blog, který chci vést líp a hlavně se chci na něm cítit dobře. Tvůj článek mi hodně pomohl, takže děkuji za to, co uděláš, protože si úžasná a já jsem ráda, že jsem našla Tvůj blog :)

    ReplyDelete

Post a Comment