Inspirativní hrdinky #2| Jo March

Tento příspěvek je věnován Jo March z "Malých žen" od Louisy May Alcottové. Upozornění: Následující text může obsahovat spoilery pro ty, kteří knihu doposud nečetli.
 



“Some books are so familiar that reading them is like returning home again." (Jo March)

Když si jednou přečtete Malé ženy a seznámíte se s rodinou Marchových, pravděpodobně se už k jejich příběhu budete vždycky navracet. Kniha Louisy May Alcottové má jiskru, která se vám zatřpytí v očích a vzápětí zařízne do srdce. Není možné si ji nezamilovat. Pokud se mi někdy narodí dcera, vězte, že tahle kniha bude tou první, kterou jí daruji, až trochu povyroste. Je v ní totiž všechno, co dívka potřebuje vědět, aby se z ní stala milující a svědomitá žena se srdcem na pravém místě...

Oblíbila jsem si všechny čtyři sestry Marchovy a každá z nich mě něčím obohatila. Nejblíže mému srdci je však Jo - z dívek druhá nejstarší - divoká a nespoutaná, avšak zároveň krotká a láskyplná. Bije se v ní tolik protikladů, že je i pro ni samotnou občas těžké najít v životě správnou cestu, její neutuchající láska k bližním a tomu, co dělá, ji však vede správným směrem. Jo se velmi rychle a snadno nadchla pro spoustu věcí a její jednání bylo plné vášně. A právě tahle ryzí část její povahy mi byla nejsympatičtější. Obdivovala jsem její zapálení a úsilí, které věnovala svému psaní, a oceňovala jsem její upřímnost a přirozenost. V jejím chování nebyla ani špetka afektovanosti, jakou se vyznačovala nejmladší ze sester Amy. Jo měla tvrdou slupku, ale hned pod ní skrývala ty nejčistší a nejhlubší city. Hlavu měla plnou snů a v sobě spoustu houževnatosti k jejich plnění.

“Don't try to make me grow up before my time.” (Jo March)

Jo měla jako jediná ze sester chlapskou strunu. Příliš neřešila svůj vzhled, nesoustředila se na světskou zábavu, neřešila drby a nikdy nepletichařila. Rozhodovala se na základě selského rozumu, ale hluboko uvnitř zůstávala stále dítětem. Byla chytrá a pracovitá a materialistické potřeby odsouvala stranou. Vždy prve myslela na ostatní a až pak na sebe. Jejím nejlepším přítelem byl Laurie, stejně starý kluk od vedle, který si ji právě pro tyto vlastnosti zamiloval. Rozuměl jejímu srdci, miloval její jiskřivé hnědé oči, smál se jejím vtipům a vážil si jí jako člověka. Držel nad ní ochrannou ruku a podporoval ji v jejích snech. Trávili spolu dlouhé hodiny a jeden bez druhého nebyli tak docela šťastní...

Když oba vyrostli a Laurie Jo konečně otevřeně a zpříma sdělil, co k ní cítí, začaly se mi z očí řinout slzy. On byl vážně dokonalý. Přiznávám, že jsem se do něj při čtení platonicky zamilovala. Málem mi proto zlomilo srdce, když mu Jo odpověděla, že jeho lásku tímto způsobem neopětuje. Zároveň jsem jí však dokázala porozumět. Přestože navenek působila tvrdě a krutě, ve skutečnosti trpěla smutkem pro svého drahého kamaráda. Ona opravdu věděla, že byl Laurie dokonalý, a bylo jí jasné, že už možná nikdy nepotká někoho, kdo ji bude milovat tak jako on, navzdory tomu mu však o svých citech nedokázala lhát. Myslím, že i když byla v hloubi duše vystrašená z toho, že by mohla zůstat sama, byla zároveň schopná vidět i jiné hodnoty života. Jo nestačilo vdát se a založit rodinu, ona chtěla dokázat mnohem víc. Jo byla velmi ambiciózní a nadaná a já jsem jí přála štěstí i úspěch.

“I am lonely, sometimes, but I dare say it's good for me.” (Jo March)

Kniha Louisy May Alcottové má čtyři hlavní hrdinky, ale je zřejmé, že právě Jo zde zastává nejvýznamnější roli. To však nebyl důvod, proč jsem se o ni zajímala nejvíce. Louisa May do ní promítla svoji osobnost, svoji touhu, bolest a odhodlání a také všechna svá přání. A já jsem k ní přilnula už na samém začátku příběhu, neboť mi byla tolik podobná. Myslím, že byla o mnoho lepším člověkem, než já kdy budu, přesto jsem v ní však často nacházela sama sebe. A její pohled na svět se v mnohém podobal tomu mému. Jo nebyla perfektní, ale ona se vždycky snažila být lepším člověkem - a to jsem na ní obdivovala. Přese všechny důkazy o své výjimečnosti, si Jo nikdy pořádně nevěřila. Její skromnost však byla její skutečnou ozdobou.

“I'd rather take coffee than compliments just now.” (Jo March)

Nejvýraznějším charakterovým rysem Jo je tvrdohlavost. A myslím, že všichni lidé z mého okolí by vám potvrdili, že i já jsem příšerně tvrdohlavá. Není to zrovna dobrá vlastnost, to rozhodně ne. Ale když se s ní správně naloží, může se nakonec stát předností. Jo věděla, jak ji využít, a její snaha nakonec přinesla ovoce. Kromě úspěchu ve svém psaní se jí podařilo otevřít chlapeckou školu, díky které pomohla mnoha dětem bez domova. Jo snad zpočátku uměla být trošičku sobecká, když však přišlo na něco skutečně důležitého, měla vždycky srdce na dlani. Na konci poutě stát se lepším člověkem, kterou v průběhu knihy absolvovala, se pak zbavila i svých posledních neduhů a stala se z ní obdivuhodná a silná žena.

“I like good strong words that mean something.” (Jo March)

Jo March mě doslova inspiruje každý den. Její tvořivý duch, její schopnost nevzdávat se a její láska jsou pro mě těmi pravými hodnotami. Ale v knize Malé ženy je ještě jedna postava, která na mě zapůsobila a je pro mě inspirací. A tou je paní Marchová, matka všech čtyř dívek. Louisa May ji vykreslila jako velice moudrou ženu s laskavým srdcem a vlídným slovem pro každého. Ona milovala své děti a předávala jim své zkušenosti a lekce, které jí život dal. Chtěla z nich dostat to nejlepší, zároveň však měla pochopení pro jejich přešlapy. Byla rázná a přísná, ale také mírná a shovívavá. Líbil se mi vztah, který měla ke svým dcerám. Bylo mezi nimi krásné pouto. Přesně takové bych jednou chtěla mít se svými dětmi...