Theme on Saturday #26| Skutečně může kniha změnit člověku život?


„Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy.“
(Mark Twain)

Tolikrát jsem bez otálení vykřikla nebo napsala, že mi určitá kniha změnila život. Nikdy jsem však nad tou větou nepřemýšlela do hloubky. Zkrátka když jsem u nějaké knihy měla ten pocit, tak jsem to řekla. Kdyby po mně ovšem někdo chtěl hmatatelný důkaz změny, kterou v mém životě daná kniha udělala, hledala bych ho jen velmi těžko...

Kniha vám bohužel nepostaví do cesty muže, po kterém toužíte a kterého potřebujete, nedá vám vydělat, ani vás fyzicky nedopraví na druhý konec světa, kde byste mohli začít nový a třeba krásnější život. Když ji přečtete a druhý den se probudíte, budete docela jistě pokračovat ve svém zaběhlém denním pořádku a starém životě, zdánlivě beze změny.
Myslím, že ne všechno v našich životech jsou pouhé náhody. Věřím, že co se má stát, stane se. Ale taky věřím, že především my sami jsme hybateli svých osudů. Jaký život, kde a s kým budeme vést, záleží především na našich rozhodnutích. A to, jak se rozhodujeme, je ovlivněno tím, jací jsme lidé, na čemž mají knihy bezesporu značný podíl.

Opravdu upřímně mohu prohlásit, že právě knihy ze mě udělaly člověka, jakým nyní jsem. Mám spoustu příšerných vlastností, na které nejsem pyšná a rozhodně se tu s nimi nebudu chlubit, ale mnohé z těchto mých špatných vlastností se otupily, a některé dokonce přímo zmizely, působením mých oblíbených příběhů a jejich hrdinů, kteří mě doprovází a jsou mi inspirací na každém kroku. Jsou něco jako duchové, kteří nade mnou bdí a dohlíží na mé činy. S nimi jsem o tolik lepší, než bych byla bez nich. Kromě toho mi jsou oporou v těžkých chvílích a plní mě nadějí. Jsem díky nim šťastnější a veselejší člověk, tudíž žiji šťastnější a veselejší život.

Pokaždé, když narazím na knihu, která mě osloví v hlubším smyslu - takovou, která se svými slovy přímo dotýká mé duše -, po celou dobu jejího čtení mám pocit, jako bych žila nový život. Ulice, jimiž procházím; lidé, které potkávám; věci, jež se mi dějí - všechno najednou působí tak nějak poeticky, neboť se do toho promítají slova oné knihy. V tu chvíli se na své okolí dívám jinak a uvědomuji si krásu i pomíjivost toho všeho. Podobně jako když se člověk zamiluje. Říká se, že se pak na svět dívá skrz růžové brýle. A já se na něj dívám skrz čtenářské brýle. Koneckonců do knihy jsem se zamilovala už mnohokrát.

Nedávno se mě jeden člověk zeptal, jestli čtenářka jako já nežije v bludu a nečeká, že se jí stane něco stejně úžasného jako hrdinkám jejích oblíbených knih. Zkrátka jestli nedoufám ve stejný osud, jaký potkal například Janu Eyrovou nebo Jo Marchovou... Má odpověď zněla: "Ovšem, že ne!" Já přece nečtu proto, abych z knih vyčetla svůj osud. Netoužím žít život někoho jiného. Čtu proto, že mi knihy a jejich autoři ukazují ty pravé hodnoty; protože v knihách nacházím inspiraci a získávám zkušenosti od lidí, které bych jinak nikdy neměla šanci poznat; čtu proto, že jsem zvědavá a v knihách se učím nové věci a poznávám nová místa. Díky knihám dokážu být empatická vůči lidem ve svém okolí a necítím se s nimi nikdy sama. Čtu proto, že miluji slova a také proto, že mi jeden život prostě nestačí. S knihami je zkrátka můj život o tolik bohatší. A to je ten důvod, proč na ně nedám dopustit...

Je zde několik knih, které v mém srdci zaujímají zvláštní místo a už jen proto bych mohla říct, že mi změnily život. Změnily totiž můj duševní život. Nosím je uvnitř sebe a nechávám na sebe působit jejich slova. Můj pohled na svět už nikdy nebude takový, jaký býval, než jsem si přečetla knihy Francisca X. Storka. Nikdy už nebudu taková, jaká jsem bývala, než jsem si přečetla Nezapomenutelnou cestu od Nicholase Sparkse. Tehdy jsem si poprvé plně uvědomila svoji smrtelnost, smrtelnost nás všech. A teprve od té chvíle si také plně uvědomuji kouzlo přítomného okamžiku. Kniha Poslouchej! od Sarah Dessen zase hrála velmi významnou roli v mém postoji k anorexii. Pomohla mi překonat těžké chvíle a vymanit se z depresivních myšlenek. Nebýt jí, možná bych se nikdy tak docela neuzdravila...

Věřím, že knihy mají obrovskou moc. A jsem přesvědčená o tom, že k nám přicházejí vždy v tu pravou chvíli. Aby nám nabídly záchranné lano, nebo ukázaly správnou cestu, aby napomohly k harmonii našich duší a rozveselily naše srdce. A stejně tak jsem přesvědčená o tom, že knihy mají tu moc změnit člověku život. Snad vám jej nezmění jedna konkrétní kniha, ale každá z přečtených knih s sebou nese maličkou, třeba i téměř nepatrnou, změnu. A z těchto malých pak vzniká velká změna, která nás postupně může přivést k novému životu...

Co si o tomto tématu myslíte vy? Má podle vás kniha tu moc změnit člověku život? Stalo se vám to někdy osobně? Podělte se se mnou o své názory a dojmy dole v komentářích...

Comments

  1. Krásné fotky! Napsala jsi to nádherně a musím s tebou se vším souhlasit:) Opravdu povedený článek:)

    ReplyDelete
  2. Krásný článek s moudrými a pravdivými slovy :-)

    ReplyDelete
  3. Myslím si, že kniha dokáže člověka změnit, alespoň v některých částech.:) Sama jsem toho příkladem. Před rokem jsem trpěla arachnofóbií a docela v hrozném stavu, ale pak jsem se dočetla o knize Madame Okta, o měsíc později jsem měla přečtenou celou ságu a nevím, jak se to mohlo stát, ale od té doby se pavouků nebojím. Dokonce nastalo období, kdy jsem ho chtěla! Podle mě to jde...

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ja jsem precetla taky celou sagu Darrena, ale bohuzel mi to mou arachnofobii nijak nezlepsilo. Madame oktu jsem si ale moc oblibila a asi to bude jediny pavouk, ktereho kdy budu mit rada :D

      Delete
  4. Nemám slov, brilantní článek. Přesně tohle jsou ty důvody, proč čtu já a proč by měli číst ostatní. Krásně píšeš a fotíš, mám moc ráda tvůj blog :)
    kniholicka.blogspot.com

    ReplyDelete
  5. Mě vlastně každá kniha nějakým určitým způsobem změnila život, ale jak říkáš ty, není to něco hmatatelného, spíš je to po duševní a psychické stránce. Něco, co ve mně zůstane, s čím se ztotožním a tak.
    A s Nezapomenutelnou cestou to mám stejně. A knížka Poslouchej mě zaujala, díky za tip. :)

    ReplyDelete
  6. Já třeba nevím, jestli mě nějaká kniha vyloženě změnila, právě jak píšeš hmatatelně. Ale určitě mě knihy výrazně ovlivňují. Já čtu už od té doby, co umím číst, vždycky mě to bavilo. Ale teprve až když jsem si ve třetí třídě poprvé přečetla Harryho Pottera, pochopila jsem, co to znamená číst vášnivě. Láskyplně. Přímo prožívat knížku. Tu sérii jsem přečetla od svých devíti let několikrát a teď se na ni chystám znovu, v originále. :) Samozřejmě následovaly další a další knihy, s hlubší myšlenkou, než jakou má Harry Potter, ale právě tahle série má v mé knihovničce nejčestnější místo a ty knihy, odrbané paperbacky se špatným podpisem malé holky, nikdy nevyměním! :)

    ReplyDelete
  7. Skvělý článek! Moc krásně jsi popsala svůj vztah ke knihám. Já psala nedávno článek na podobné téma, psala jsem o konkrétních knihách, které změnily můj život. Také věřím tomu, že knihy mají moc člověka ovlivnit a možná mu dokonce i ten život změnit. Bez knih by byl určitě život o něco chudší.

    ReplyDelete

Post a Comment