Sunday, 29 March 2015

The Nicholas Sparks Book Club| První březnové setkání

V recenzi na knihu Talisman jsem se zmiňovala, že jsme s holkama založily čtenářský klub Nicholase Sparkse, který spočívá v tom, že vždy vybereme jednu z jeho knih a tu během daného měsíce přečteme. Poté se setkáme a společně si popovídáme nejen o této knize, ale také o našich životech, láskách, strastech a radostech...

K založení tohoto čtenářského spolku mě inspiroval film Láska podle předlohy, který byl natočen podle knihy The Jane Austen Book Club od Karen Joy Fowler. Hrozně se mi líbilo to propojení  knih Jane Austenové s jejich každodenním životem. A prakticky od první chvíle, kdy jsem film viděla, toužila jsem po vlastním čtenářském klubu. S myšlenkou založit jej jsem si pohrávala už velmi dlouho, až jsem se jednoho dne konečně odhodlala a napsala Terezce, Irence, Monči a Verunce, jestli by do toho se mnou nešly. Byla jsem radostí bez sebe, když mi poslaly kladnou odpověď, a hned potom jsem se dala do organizování...

Protože mým oblíbencem je Nicholas Sparks, chtěla jsem čtenářský klub věnovat právě jeho knihám. Abych měla záminku k jejich opětovnému čtení a abych si o nich mohla s někým povídat. V měsíci březnu jsme měly za úkol přečíst knihu Talisman, což se nám všem zdárně podařilo, a včera u mě doma proběhlo naše první setkání, kde jsme si navzájem sdělily dojmy z příběhu. Popovídaly si o tom, jak se každá z nás ke knihám Nicholase Sparkse vlastně dostala a poté jsme společně vybraly knihu pro další měsíc.

Náš čtenářský klub předčil má očekávání. Bylo to nesmírně příjemné posezení, které se ukázalo jako ten nejlepší lék na moji duši. Přesně tohle jsem v posledních dnech potřebovala. Naše konverzace začala u knih Nicholase Sparkse a pak se plynule a naprosto přirozeně přesouvala, až jsme nakonec skončily úplně někde jinde. A bylo to tak naplňující, že jsem si ani nevšimla, jak čas rychle plyne. Když se holky začaly zvedat k odchodu, stále jsme ještě měly spoustu témat k hovoru. Svíčky pomalu dohořívaly a já zůstala sama ve svém pokoji s příznačným nepořádkem na stole, harmonií v srdci a úsměvem na rtech a nechala v sobě doznívat radost z uplynulého dne. Je opravdu skvělé mít s kým sdílet své oblíbené knihy a události ze života. Moc vám za včerejší odpoledne děkuju, holky. Mám vás opravdu moc ráda. A už teď se nemůžu dočkat našeho příštího setkání...

Friday, 27 March 2015

Five things

I slowly growing collection of Collins Classics books...

I can't wait to wear this hat...

My favourite friday stuff...

After year I found my lovely scarf...

A beautiful floral corner just like in Provence...

Wednesday, 25 March 2015

Život jedna báseň

Původní název: SLAMMED
Autor: Colleen Hoover
Překladatel: Jana Jašová
Nakladatel: YoLi
Rok vydání: 2014
Počet stran: 264
Vazba: paperback

Lake zažila příšerný půl rok po smrti svého tatínka. A právě je se svou maminkou a mladším bratrem na cestě do Michiganu, země  charakterem tak vzdálené Texasu, v němž žila doposud. Je nešťastná, ale proti životu nebojuje. Když pak potká Willa a prožije s ním překvapivě intenzivní noc, má pocit, že by se všechno zase mohlo k lepšímu obrátit. Jenže pak vyjde najevo pravý důvod jejich stěhování do Michigenu a Will se jí začne vzdalovat...

Colleen Hoover se prostě nezapře. Její emotivní příběhy o lásce a těžkostech života bych už asi poznala i bez titulní strany. Po jejích knihách je nejlepší sáhnout, když máte nějaké trápení, protože s novými hrdiny na všechno zapomenete. Alespoň mně její romány opravdu pomáhají vyléčit rozbolavělou duši. Proto jsem po knize Život jedna báseň sáhla zrovna v této chvíli, ačkoli jsem měla rozečtených ještě pár dalších knih. Stačilo mi začíst se do prvních stran a za chvíli jsem se propadla do světa Lake a Willa a bylo mi o moc líp. Člověku vždycky pomůže vědomí, že není sám. A přesně takový pocit mi přinášejí knihy Colleen Hoover.

Nejsem nijak zvlášť velký fanoušek poezie. Málokdy narazím na takovou, která mi dokáže něco dát nebo alespoň sdělit. Také nejsem ten typ člověka, který by se dokázal lehce otevřít ostatním právě skládáním básní, proto většině básníkům nedokážu zrovna porozumět. Colleen Hoover mě však nesmírně pozitivně překvapila zakomponováním slamové poezie do příběhu. Bylo to nevšední a hodně jímavé. Udělalo to na mě dojem. Navíc jsem díky tomu měla možnost hlavní hrdiny mnohem lépe poznat a především je pochopit. Co na mě však obzvláště zapůsobilo, byly úryvky z písní skupiny The Avett Brothers, které se objevovaly na začátku každé z kapitol. Vyloženě mi promlouvaly z duše. Klidně bych se pod každý z nich mohla podepsat, tak moc jsem se ztotožňovala s jejich sdělením. A protože také skvěle předestíraly děj, který se v té či oné části příběhu rozvíjel, považuji to za jeden z nejlepších aspektů celé knihy. Samozřejmě jsem si ještě v průběhu čtení songy této skupiny vyhledala a i jimi jsem byla nadšená (nejvíc mě asi nadchly písně "The Perfect Space""Bring Your Love To Me"). Vždycky mě potěší, když mi kniha ukáže něco nového, takže to, že mě přivedla k této kapele, jednoznačně připisuji k jejím plusovým bodům.

Chci mít přátele,
co mě nenechají samotného,
když být sám je
to jediné, co chci.
THE AVETT BROTHERS, "The Perfect Space"

Collen Hoover je opravdu zatraceně dobrá spisovatelka. Píše prostě skvěle; svými slovy umí dokonale vyjádřit, co má na mysli. Dokáže jimi své čtenáře dojmout i rozesmát. A především je přiměje, aby se zamysleli nad jejich obsahem. Často si v jejích knihách podtrhuji, protože jsou plné úžasných myšlenek, které se mě vždy aktuálně dotýkají. Ale nejen styl jejího psaní je bezvadný, také děj jejích knih stojí za to. V jejích příbězích zažijete tolik překvapujících zvratů a emočně vypjatých situací, že budete občas muset přestat číst, abyste se mohli pořádně a zhluboka nadechnout. Někdy se možná budete i zdráhat uvěřit náhlému vývoji situace. Ovšem až se dostanete na konec příběhu, pochopíte, co důležitého se vám Colleen Hoover snaží sdělit. Všechny události pak do sebe zapadnou a vy knihu zavřete s očima plnýma slz, ale také s harmonií v srdci a s novým odhodláním do života.

Hodnocení: 5/5

Sunday, 22 March 2015

Beseda s Katkou Petrusovou

Včera večer se v kavárně Anděl konala beseda Katky Petrusové, naší milované české autorky, jejíž knihy dělají radost ženám všech generací. Katka nám rozdala placky, ochotně všem podepsala knihy a kartičky, a po autogramiádě se pustila do čtení ze své nově chystané knihy Žádný city, na níž právě pracuje.
Hlavní hrdinka Michaela mi připomněla Bridget Jonesovou a především mě samotnou, takže jsem s ní ihned pocítila velké souznění. Všechny jsme se při předčítání mohly smíchy potrhat. Katka Petrusová nás prostě nikdy nezklame, její knihy jsou báječně vtipné a natolik uvolněné, že člověku spraví i tu nejhorší možnou náladu. Je v tom, co dělá skvělá, a tak doufám, že v tom nikdy neustane...