Monday, 29 June 2015

Bez tebe to není léto

Tohle je recenze na druhý díl ze série Léto od Jenny Han. Moji recenzi na první knihu s názvem "Léto, kdy jsem zkrásněla" si můžete přečíst zde.

Původní název: It's Not Summer Without You
Autor: Jenny Han
Překladatel: Vanda Senko Ohnisková
Nakladatel: Jota
Rok vydání: 2013
Počet stran: 262
Vazba: vázaná

Belly si myslela, že tentokrát už to skutečně vyjde, že tentokrát už budou s Konrádem doopravdy spolu. Jenomže pak se všechno pokazilo a ona je teď na cestě do Cousins s Jeremiášem, aby Konrádovi naposledy pomohla. Co je ovšem ještě důležitější, hned poté se od něj bude muset konečně osvobodit. Jinak na něj bude marně čekat třeba celý život a to už bude příliš pozdě na to všechno změnit...

"Nechtěla bych udělat stejnou chybu jako moji rodiče. Nechtěla bych, aby moje láska jednoho dne vybledla jako stará jizva. Chtěla bych, aby hořela a žhnula navždycky."


"Potřebovala jsem být na pláži. Nic není příjemnějšího, než cítit pod nohama mořský písek. Je pevný a zároveň pohyblivý, trvalý, ale neustále proměnlivý. Písek je léto."

Neumím si představit lepší začátek léta než s touhle sérií. První díl jsem četla loni na předprázdninové dovolené v Itálii a bylo to naprosto dokonalé. Ale ani tentokrát, když jsem "Bez tebe to není léto" četla po práci na zahradě, to nemělo chybu. Takový dům na pláži, v němž bych trávila léto se svými nejoblíbenějšími lidmi, byl vždycky můj sen, a tak mě hrozně baví o něm číst. O osudech lidí, kteří v něm prožívají své první lásky, životní tragédie i každodenní radosti. Co se mi však na knihách Jenny Han líbí ze všeho nejvíc je to, že jsou jakoby ze života. Jsou tak reálné a přitom neztrácí ani špetku ze své romantičnosti. Navíc jsou opravdu pestré. Ačkoli jej vypráví Belly, není to příběh pouze o ní. Jako čtenáře vás bude zajímat, co se stane s každým, kdo se kdy v letním domě objevil...

Osobně si myslím, že bych si knihu užila ještě o něco víc, kdybych ji četla v angličtině. Zdálo se mi totiž, že český překlad celému příběhu občas propůjčoval jakousi dětinskost - což je docela škoda, protože mám za to, že by svým námětem dokázal oslovit i starší čtenáře. Styl psaní Jenny Han je mi jinak velmi sympatický - je plynulý a zároveň má spád, takže se v její knize snadno ztratíte a spolu s hrdiny prožijete další nezapomenutelné léto plné dobrodružství a nečekaných zvratů.

Belly je jednou z mých nejoblíbenějších knižních hrdinek. Ona je ztřeštěná a dělá jednu chybu za druhou. Ale i když jí to ostatní neustále předkládají, zůstává i nadále svá. Se všemi svými ctnostmi i nedostatky, jako by všem říkala: "Buď mě máte rádi takovou, jaká jsem, anebo je to čistě váš problém." A to se mi na ní vážně líbí. V minulém díle mi přišlo úžasné, jak navzdory všemu zůstává věrná své první lásce, v této knize si mě však ještě více získala tím, že se od ní v určitém okamžiku dokázala odpoutat a uvidět opravdové štěstí tam, kde jej dříve přehlížela. Tím na mě skutečně zapůsobila a ráda bych se jí nechala inspirovat. Učit by se však čtenář mohl od kterékoliv z postav, neboť každá z nich vypráví svůj vlastní inspirativní příběh. Těším se, až se se všemi hrdiny znovu potkám v závěrečném třetím díle...

Hodnocení: 4/5

Friday, 26 June 2015

Five things

Homemade sweet cannelloni...

Flipback edition of Jane Austen books. These are so lovely...

This is an excellent idea to display and storage your favourite sunglasses...

Fresh yummy dinner...

Roses in our garden...

Thursday, 25 June 2015

Q & A| O focení a dalších věcech ohledně blogu...

V posledních dnech jsem od vás obdržela spoustu dotazů, a protože jsem neměla vždy čas hned odpovědět, rozhodla jsem se dát všechny otázky dohromady a reagovat na ně v tomto článku, aby z odpovědí mohli čerpat i ostatní. Doufám, že vám budou alespoň trochu nápomocné. A pokud vás bude zajímat cokoli dalšího, neváhejte se zeptat. Váš zájem mě těší a budete-li chtít, můžu podobných příspěvků vytvořit v budoucnu víc...


1. Jaký používáš fotoaparát?
Fotím Nikonem, protože všechno, co o focení vím, mě naučil táta, a ten na něj stejně jako já nedá dopustit. Učila jsem se na kompaktu a v červnu loňského roku jsem si pořídila digitální zrcadlovku (Nikon D7000). A používám objektiv 50mm 1:1.4G.
Clona a čas - to jsou dva základní aspekty, které tvoří fotografii. Pokud se s nimi naučíte správně pracovat, budete schopni vytvořit krásnou fotografii jakýmkoli aparátem, který máte po ruce. Za každou fotkou stojí především fotograf, nikoli přístroj. Pokud člověk neovládá alespoň základní principy focení a neví, jak je fotografie tvořena, ani zrcadlovka mu nedopomůže k lepšímu výsledku...
 
2. Upravuješ následně své fotky? Pokud ano, jaké programy k tomu využíváš?
Jsem zastáncem toho názoru, že by se mělo fotit tak, aby pak nebyly žádné větší úpravy třeba, ale je pravda, že i následná úprava snímků k práci fotografa patří. Určitě je lépe pracovat při focení s přírodním světlem; také je dobré umístit kompozici do rámečku tak, aby nebylo nutné fotografii posléze ořezávat; a vždy je nutné upravit expozici přímo ve foťáku, čímž pozdější úpravy skvěle determinujete... Dříve jsem své fotografie neupravovala vůbec a nyní opravdu jen minimálně. Ovšem i ta troška dokáže s konečným výsledkem divy. Používám k tomu grafický program Photo Filtre, pomocí kterého většinou upravím kontrast a světlo, popřípadě barevnou kompozici (na obrázcích výše můžete vidět rozdíl mezi upravenou a původní fotografií).
 
3. Kdo pořizuje fotky, na kterých jsi ty sama?
Fotky, na kterých jsem já, pořizuje zpravidla můj táta, se kterým sdílím všechno ohledně focení. To on mě naučil převážnou většinu toho, co o focení vím. Na různé věci sice přicházím za pochodu sama, ale bez něj bych se nikdy nedostala tak daleko. Máme to hezky rozdělené; zatímco můj táta vyniká v teorii, já zase v praxi. Skvěle se tedy doplňujeme, a i když nám občas trvá, než se dopracujeme ke kýženému výsledku, jsem hrozně ráda, že máme focení společné.
 
4. Co tě inspiruje?
Všechno. A to doslova. Inspirace je všude kolem. Nacházím ji na ulici. U lidí, které potkávám. V každodenním šálku kávy... Vždycky si najdu chvilku na procházku, i kdyby to mělo být třeba jen cestou do práce, protože okolní vjemy jsou nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Navíc je to ten nejlepší způsob k otevření mysli a získání nových nápadů. Spoustu volného času pak trávím na naší zahradě, kde je ticho a klid a spousta květin. Tam načerpám novou energii a získám ztracenou harmonii. Také mě hodně inspirují slova. Miluji citáty, které v jediné větě vyjádří vše podstatné...
 
5. Proč ses rozhodla založit si blog?
Protože mě baví něco tvořit. Mám spoustu nápadů a ráda s ostatními sdílím to, co mě baví. Radost, kterou z toho mám, je pak dvojnásobně větší. A také proto, že se mi líbí pocit, že někam patřím, který mi blog přináší. Seznámila jsem se díky blogování se spoustou zajímavých lidí a získala mnoho nových zkušeností; nehledě na to, že se díky Knižnímu přátelství neustále zlepšuji v tom, co dělám... 
 
6. Proč jsi svůj blog pojmenovala "Knižní přátelství", když přispíváš i o jiných tématech než pouze o knihách?
Úplně prvotní impuls, který mě vedl k založení blogu, bylo sdílení mých názorů ohledně přečtených knih. Zpočátku jsem neměla tušení, že se blog rozroste o další témata, ale čím déle jsem ho vedla, tím spíše mi přišlo přirozené sdílet se svými čtenáři i další věci ze svého života, které mě dělají šťastnou, naplňují mé dny a inspirují mě k práci. Paradoxně se právě příspěvky osobnějšího typu staly čtenějšími než například recenze knih. Ale myslím, že je to tak v pořádku. Mám ráda pestrost. A je hezké, že můj blog sleduje spousta lidí s různorodými zájmy. Aniž bych to zpočátku zamýšlela, nyní mám pocit, že právě tímto směrem bych se chtěla nadále ubírat - tím myslím publikovat co možná nejvíce rozmanité příspěvky. Ty o knihách budou ale nejspíš přece jenom v převaze...


7. Proč píšeš blog v češtině? Sleduješ pravidelně další česky psané blogy?
To je dobrá otázka. Opět je to tak, že na samém začátku jsem ještě neměla žádné konkrétní představy o tom, co bych chtěla se svým blogem podniknout. A tehdy by mě ani nenapadlo psát jinak než česky. Ovšem od chvíle, co jsem začala psát recenze také na anglické knihy a na instagramu mám spoustu anglicky mluvících sledovatelů, začínám přemýšlet o tom, že bych psala dvojjazyčný blog. V mé čtenářské základně stále převažují především česky mluvící lidé a já mám český jazyk velice ráda, takže v něm rozhodně hodlám psát i nadále. Mám však za to, že dříve nebo později se psaní v angličtině stane nevyhnutelným... Zároveň si však také myslím, že anglicky psaných blogů je velká spousta, zato těch českých už tolik není, takže jsem opravdu ráda za české bloggery, kteří své blogy píší s láskou a je možné u nich najít spoustu inspirace. Pravidelně navštěvuji například Book Journal, What Jane Read, Čteme oba, She Is A Bookaholic, Knihánkov a Vintage Blog.

8. Kde pořizuješ anglické knihy?
Nejčastěji nakupuji na Book Depository. Je sice pravda, že někdy trvá dodání docela dlouhou dobu, ale líbí se mi, že se mi položky v košíčku automaticky přepočítají na české koruny, a já tak nemusím sledovat aktuální kurz. Velkou výhodou je i poštovné zdarma do všech zemí. Také jejich ceny jsou příznivé a nabídka knih opravdu široká. Navíc mě baví sbírat jejich záložky, které k objednaným knihám automaticky přikládají (pokud tedy zrovna nezapomenou)... Také si občas pro anglickou knihu zajdu do Oxford Bookshopu v Brně na Novobranské nebo hledám mezi paperbacky v Dobrovském a dalších brněnských knihkupectvích s anglickou sekcí.
 
9. Proč už nepřidáváš Měsíční chvástačku a přestala jsi natáčet videa?
K tomu, že jsem přestala přidávat Měsíční chvástačku jsem měla více důvodů. Přičemž tím nejdůležitějším je to, že mě tento příspěvek nebavilo připravovat. Neměla jsem totiž o nově zakoupených knihách tolik co říct, když jsem je ještě nečetla. Také byly všechny fotografie bez invence - zkrátka pořád na stejné brdo. A konečným důvodem bylo to, že jsem nechtěla, aby tyto příspěvky působily tak, že se skutečně chvástám. Přála bych si, aby Knižní přátelství bylo místem inspirace a ne chlubení. Nehledě na to, že mě svazovala povinnost vždy na konci měsíce shromáždit všechny nově zakoupené knihy a napsat o nich, takže jsem od těchto příspěvků postupně upustila. Koneckonců o všech knihách, které si pořídím, se dříve či později rozepíšu v recenzi nebo jiném tematickém článku.
A ohledně videí jsem se ještě definitivně nerozhodla. Je pravda, že mě natáčení také zrovna dvakrát nebavilo, ale to, že jsem přestala natáčet zapříčinil především nástup do mé současné práce. Od té doby zkrátka nemám na natáčení čas. Rozhodně si myslím, že se mnohem lépe vyjadřuji pomocí psaného slova a fotografií, ale zcela jsem na natáčení ještě nezanevřela. Vím, že mnozí z vás si přejí, abych se k němu vrátila, čehož si velmi vážím, a v hlavě nosím pár nápadů na nějaká nová videa, která bych chtěla při nejbližší příležitosti vytvořit, takže se stále máte na co těšit...
 
10. Jak tě napadlo založit čtenářský klub? Je možné se do něj nějak přihlásit?
Vždycky mi představa čtenářského klubu přišla romantická a chtěla jsem do nějakého patřit, jenomže jsem nebyla obklopená těmi správnými lidmi. Když jsem však díky blogování získala spoustu přátel, kteří milují knihy stejně jako já, uvědomila jsem si, že nyní je konečně možné takový klub založit. Chtěla jsem jej zpočátku zaměřit na konkrétního spisovatele stejně jako tomu bylo ve filmu Láska podle předlohy, který byl natočen podle knihy Karen Joy Fowler The Jane Austen Book Club, a jako první mě samozřejmě napadl Nicholas Sparks, jehož knihy miluji už dlouhá léta. A tak jsem dala dohromady nás pět holek a společně jsme se pustily do čtení jeho příběhů. Byla bych ovšem moc ráda, kdybychom v našem společném čtení a čajových dýcháncích pokračovaly i poté, co nám Sparksovy knihy dojdou, a vrhly se na nějaké další...
Jelikož se ale naše posezení nad knihou odehrávají u mě doma, není možné se k nám již přidat, protože tolik místa nemám. Chtěla jsem naši skupinu udržet v co nejmenším počtu, abychom si mohly povídat v poklidné přátelské atmosféře a aby se každá z nás dostala ke slovu. Určitě se ale vy ostatní nemusíte bát sami založit podobný čtenářský klub. Je opravdu skvělé čas od času si udělat čas na své přátele a společně prodiskutovat knihu, kterou jste přečetli...
 
11. Co chystáš s blogem dále?
V konceptech mám uložených minimálně třicet nejrůznějších příspěvků, které čekají na dokončení a publikování. V hlavě nosím spoustu nápadů na rozvíjení starších rubrik a vytvoření nových, jen vždy potřebuji trochu času na dotažení. Některé věci bych si prozatím ráda nechala pro sebe, ale můžu prozradit, že chystám příspěvky, ve kterých se zaměřím na krásné edice knih, které zdobí moji knihovnu. Také bych ráda častěji přispívala do rubriky How To DIY, ve které bych s vámi sdílela další postupy na vytváření nejrůznějších věcí. A můžete se těšit na pokračování Soboty na téma a Inspirativních hrdinek, což jsou projekty, které mě opravdu baví a chci se jim věnovat i v budoucnu...

12. Co bys poradila nově začínajícím bloggerům?
Takhle obecně je rozdávání rad velice těžké. Člověk si stejně vždycky přijde na věci sám a dělá je tak, jak to právě jemu vyhovuje. Ale myslím, že nejdůležitější je to, abychom vedli blog s láskou a dělali jen to, co nás baví. Od toho se totiž odvíjí všechno ostatní. Pokud vás však zajímá, co konkrétně jsem se za dobu svého blogování naučila, můžete si přečíst tento článek o psaní blogu, který jsem napsala před pár měsíci...

Tuesday, 23 June 2015

The Truth About Forever

Autor: Sarah Dessen
Nakladatel: SPEAK
Rok vydání: 204
Počet stran: 374

Macy přišla o tatínka, s nímž sdílela svoji vášeň pro běhaní a další věci, a potom, co se její sestra odstěhovala se svým manželem, zůstala uprostřed velkého a tichého domu pouze se svou matkou. Ani jedna z nich se se svou ztrátou nedokázala vyrovnat, i když už od neštěstí uplynula spousta času. Žádná z nich však své pravé city nedává najevo. Obě se protloukají životem úplně samy, aniž by si navzájem podaly pomocnou ruku nebo si o všem pořádně promluvily. Pak ale do Macyina spořádaného života vstoupí Delia, Kristy, Monica, Bert a konečně Wes s jejich cateringovou službou, které vládne totální chaos. Co když ale právě a jedině tento chaos dokáže Macy navrátit její rovnováhu a štěstí?

"It was like Cinderella in reverse: if I was a princess for my daylights hours, at night I let myself and my composure go, just until the stroke of midnight, when I turned back to princess again, just in time."

Jednoho večera, aby si ukrátili dlouhou chvíli při hledání benzinové pumpy poté, co zůstali trčet uprostřed silnice mimo civilizaci, spolu Macy a Wes začnou hrát pravdu. Ani jeden z nich nechce prohrát, a tak jejich hra pokračuje do dalších a dalších dnů, dokud nedospěje do bodu, kdy bude muset každý z nich přiznat pravdu především sám sobě...

"With Wes, Truth was different. He'd asked me the hardest question first, so all that followed were easier. Or somewhat easier."


"For any one of us our forever could end in an hour, or a hundred years from now. You never know for sure, so you'd better make ever second count."

Propagační agenda Sarah Dessen říká: "Read her once and fall in love." A já nemůžu, než souhlasit. Do jejích knih se prostě musíte zamilovat. Je něco úžasného na způsobu, jakým Sarah Dessen píše. Její knihy jsou plné života a vypráví o lidech, kteří se vám usadí v srdci, a vy na ně myslíte ve dne v noci a přejete jim, aby se v jejich životech nakonec vše v dobré obrátilo. A přesně to je ta věc, kterou na jejích příbězích tolik miluji. To, že jsou tak skutečné. Nemůžete je číst, aniž byste přitom cítili všechno, co cítí hrdinové uvnitř. S jejími knihami si mnohdy ani neuvědomuji, že čtu, namísto toho je vyloženě prožívám. Se vším všudy...

Byla jsem před pár lety po dočtení knih "Ukolébavka" a "Poslouchej!" hrozně nešťastná, když jsem se dozvěděla, že další vydávání knih Sarah Dessen už se v českém překladu neplánuje. Ale od chvíle, co jsem se pustila do čtení v angličtině, se mi otevřely netušené možnosti. Najednou jsem mohla sáhnout po jakékoli knize, kterou jsem kdy toužila přečíst. A mezi takovými byly samozřejmě i knihy Sarah Dessen. Nedávno jsem zkompletovala celou svoji sbírku jejích knih a poté dlouho přemýšlela, kterou bych měla začít. Nakonec jsem se rozhodla pro The Truth About Forever, protože už jen ten název mě lákal. A tak se stalo, že jsem se zamilovala potřetí.

Všechny knihy Sarah Dessen mají společných spoustu věcí - tak například, odehrávají se v létě, většinou v nějakém plážovém městečku v Severní Karolíně, vypráví o lásce ve všech jejích podobách a o tom, jak vyjít se životem, když na vás spadnou všechny jeho těžkosti -, přitom ale zůstává každá úplně jiná a především svá. Doposud všechny její příběhy mě nějak zasáhly, neboť jsem v nich vždycky našla věci, které se mě hluboce týkaly. Konkrétně v této jsem dokonce našla sama sebe ve způsobu, jakým vedla svůj život Macy, která se snažila za každých okolností dělat všechno dokonale, bez chybičky - což je ovšem předem prohraný boj, neboť dokonalost zkrátka neexistuje - až nakonec málem dočista zapomněla žít. Tohle já vážně dobře znám, a snad proto mi tahle kniha byla dokonce ještě o něco blíž než ostatní...

Přestože se knihy Sarah Dessen ani zdaleka nepodobají přeslazeným dívčím románům a vypráví spíše o rodinném životě, vždycky se v nich objeví nějaký správný kluk, který hlavní hrdince pomůže najít tu pravou cestu, po které se vydat. Každý mě vždycky nějak upoutal, ale Wes si mě získal okamžitě poté, co řekl, že má rád chyby, protože právě díky nim jsou věci zajímavé. Já si totiž myslím to samé. On byl tichý, ale mimořádný - přesně jak ho jednou popsala Delia. A já jsem si ho skutečně nesmírně oblíbila. Pokud jste tedy ještě žádnou z knih Sarah Dessen nečetly, doporučila bych vám začít právě s touto, abyste se s Wesem potkaly co nejdříve. A pokud jste se zatím neodhodlaly číst v angličtině, věřte, že její knihy jsou tím nejlepším důvodem, proč se do toho dát třeba právě teď...

Hodnocení: 5/5


Sunday, 21 June 2015

everyday post| Knižní chvilky

Mám období Jane Austenové. V brzké době bych ráda přečetla a následně zrecenzovala všechny její knihy...
Troška nostalgie...
Sobotní brunch v naší oblíbené kavárně...
Příprava na další setkání našeho čtenářského klubu...
Vždy je pravý čas na kávu...
V poslední době jsem si opravdu zamilovala čtení v angličtině...
Květiny jsou jednou mých z největších inspirací...
Rozkvetlý šípek...
Růže z naší zahrady...
Další z hrnečků, které jsem popsala. Na jeho druhé straně je nápis: "Once upon a time..."
Božské levandule v našich oknech...
Miluji večerní chvilky ve svém pokoji...
Hromádka knížek ke čtení...
Okamžik zachycený při odpolední procházce po místech, kde jsem vyrůstala...
Nedávno jsem do své sbírky přidala knihy dopisů Jane Austenové a Charlotte Brontëové. Těším se, až si je v nějaké romantické chvilce přečtu...
Malý kousek z mé knihovny...

Saturday, 20 June 2015

Theme on Saturday #28| Otázky pro čtenáře


1. Jaká kniha je na tvé polici nejdelší čas?
Poslední píseň od Nicholase Sparkse. Je to docela příznačné, protože je to jeden z mých nejmilejších spisovatelů, jak asi víte...

2. Co jsi nedávno dočetla, co právě teď čteš, a co se chystáš číst potom?
Nedávno jsem dočetla První dojmy od Charlieho Lovetta. Úžasná kniha, jedna z nejlepších za poslední dobu. Právě teď čtu The Truth About Forever od Sarah Dessen (a jsem při tom zmítána snad všemi emocemi) a Bez tebe to není léto od Jenny Han. Poté se chystám na Svatbu od Nicholase Sparkse, kterou máme v tomto měsíci číst v rámci čtenářského klubu...

3. Kterou knihu, již všichni milují, ty nenávidíš?
Nenávidět je silné slovo, ale knihu Hvězdy nám nepřály od Johna Greena jsem si nikdy nezamilovala tak jako ostatní...

4. Jakou knihu, u níž si pořád říkáš, že si ji jednou přečteš, pravděpodobně nikdy nepřečteš?
Bibli. Mám to v plánu už takovou dobu a zatím jsem se nedostala k přečtení ani jediné stránky. Stále však chovám jistou naději, že se mi to jednou podaří...

5. Kterou knihu si schováváš ke čtení do důchodu?
Láska za časů cholery o Gabriela G. Márqueze. To je kniha, kterou už mám doma velmi dlouho. Zkoušela jsem ji číst jednou v létě rok po maturitě, ale myslím, že na ni tehdy nebyl ten pravý čas. A tak jsem ji odložila. Doposud však nemám pocit, že správný čas na ni přišel. Je dost možné, že bych ji ještě nedokázala pochopit. A tak si ji nechávám, až budu o hodně starší a moudřejší...

6. Poslední strana: přečíst hned nebo počkat na konec příběhu?
Samozřejmě počkat až na konec. Nikdy mě nenapadlo se ještě před dočtením podívat na poslední stranu. A naštěstí ani nikdy nebojuji s nepříjemným nutkáním to udělat. V tomhle jsem docela trpělivá...

7. Poděkování: plýtvání papírem nebo skvělá součást knihy?
To velice záleží... Osobně jsem přesvědčená, že na poděkování se pozná opravdový spisovatel. Napsat jej tak, aby ho každý čtenář skutečně přečetl, je zkrátka umění. Pokud se však jedná jen o suchopárný a nic neříkající výčet jmen, pak by se to možná i dalo nazvat plýtváním papíru...

8. Se kterou knižní hrdinkou by sis ráda vyměnila místo?
S Annou z knihy Polibek pro Annu od Stephanie Perkins, protože studovat v Paříži mi připadá jako dokonalý sen. A potkat tam Etienna St. Claira, připadala bych si jako v pohádce...


9. Máš knihu, která je úzce spjata s určitou částí tvého života?
Mám dojem, že každá kniha, která na mě nějak zapůsobila, s mým životem úzce souvisí, je s ním jednoduše spjatá jako kterákoliv moje vlastní vzpomínka na prožité okamžiky. Takhle blízko mi je například kniha Jen jeden den od Gayle Forman, Jana Eyrová od Charlotte Brontë, Dcera sněhu od Eowyn Ivey, nebo také Romeo, Julie a tma od Jana Otčenáška, ale to už se opakuji. Všechny mé oblíbené knihy jistě moc dobře znáte...

10. Jmenuj knihu, kterou jsi získala zajímavou cestou.
Každá cesta k získání knihy je svým způsobem zajímavá. Někdy si při hledání knih do své sbírky připadám jako nějaký vyšetřovatel. Procházím všechny internetové databáze, čmuchám po knihkupectvích a antikvariátech, ptám se známých a nahlížím do knihoven navštívených lidí. Chce to trpělivost, důkladnost při pátrání a především víru. Zatím jsem ale vždycky všechny knihy, o které jsem stála, dříve nebo později našla, ať už se zpočátku jevily jakkoli nesehnatelné. Poslední takovou byl například Pianista od Vladislava Spielmana, po kterém jsem marně pátrala už dlouhá léta. Nakonec jsem ho získala v angličtině a nemůžu se dočkat, až si ho přečtu. Takové složitě nalezené knihy pak čtu s jistou pokorou...

11. Darovala jsi někdy knihu ze zvláštního důvodu někomu speciálnímu?
Často daruji knihy zcela spontánně, prostě se zprčím a bez uvážení dám knihu někomu, kdo si toho mnohdy ani tolik neváží, nebo s ním zakrátko zcela ztratím kontakt. Ale nikdy si to nevyčítám ani toho nelituji. Knihy by měly být prostředkem ke spojování lidí. A myšlenka, že si na mě obdarovaný při čtení knihy třeba jen letmo vzpomene, mi připadá velice milá...

12. Kterou knihu jsi s sebou vzala na nejvíc míst?
Prakticky každá kniha se mnou někam cestuje, neboť si s sebou vždycky nosím tu, co mám rozečtenou. Ale na nejvíce místech se mnou pravděpodobně byla Jana Eyrová - a není divu, protože je mi inspirací na každém kroku...

13. Nějaká hrozná kniha ze školy, která se ukázala být dobrou o několik let později?
Pamatuji si, že když jsem k maturitě četla Na větrné hůrce od Emily Brontë, neměla jsem tu knihu příliš v lásce. Viděla jsem jen to, co bylo hned na povrchu. Zdála se mi tak ponurá a  depresivní, teprve později jsem v ní dokázala najít zalíbení a vyčíst mezi řádky její romantickou a něžnou část, která vyplouvá na povrch až po hlubším prozkoumání. Právě tohle se mi na ní nyní líbí. Příběh, který vypráví je jako zamračený člověk, jehož krásu je třeba objevit...

14. Jmenuj nejdivnější věc, jakou jsi našla v knize.
Mrtvý pavouk. Mrtvá moucha. Mrtvý komár. A další mrtvý hmyz. Tyhle nálezy zapříčinily můj ne tak docela mírný odpor ke knihám z veřejných knihoven...

15. Použitá nebo úplně nová kniha?
Knihy z knihoven čtenářům nepatří a snad proto se k nim mnohdy chovají tak ohavně, ovšem s knihami z antikvariátů je to docela jiné. To jsou knihy, které kdysi někomu patřily a proto se k nim choval uctivě. A takové knihy z druhé ruky já miluji - vypráví příběhy za příběhy a mají ducha. Ovšem i ty nové, které si člověk musí teprve ochočit a udělat z nich své, mám taky moc ráda...

16. Viděla jsi někdy film, který se ti líbil víc než kniha?
Jíst, meditovat, milovat. Tahle kniha se mi opravdu nelíbila a dokonce jsem ji ani nedočetla, avšak film, ve kterém hlavní hrdinku ztvárnila moje oblíbená Julia Roberts, je naprosto skvělý a dokonale jsem si ho užila. Je také zářným důkazem toho, že film a kniha povětšinou vypráví dva docela odlišné příběhy, i když se třeba jeden od druhého odráží...

Friday, 19 June 2015

Five things

This was apparently the biggest catch in the Antique bookshop that I've ever done. Funny that I actually had no idea that The Mysteries of Udolpho by Ann Radcliffe was published even in The Czech Republic...

Super cute sunglasses for my reading time in the garden...

These colours are perfectly summery. I really adore them...

Love my new succulent at my bureau...

I can not get enough pleasure of roses in our garden...