Friday, 14 June 2013

Prozření Mary Dyerové

Původní název: The Unbecoming of Mara Dyer
Autor: Michelle Hodkin
Překladatel: Jan Březovský & Tereza Nuckollsová
Nakladatel: Slovart, s. r. o., ve spolupráci s nakl. BRIO, s. r. o.
Rok vydání: 2013
Počet stran: 368
Vazba: vázaná


Mara se se svou rodinou právě přestěhovala do Miami, kde má přijít na jiné pozitivnější myšlenky a zlepšit tak svůj psychický stav, který se otřásl v základech, když se ona a její kamarádi vydali na dobrodružnou výpravu do zchátralé budovy bývalého ústavu pro choromyslné, která se zřítila, a kromě Mary nikdo jiný nepřežil.

"Když jsem procházela kolem stromů - nebo to byli lidé? -, cítila jsem, jak se ke mně jejich hlavy bez tváře, jejich pokřivené kmeny natáčejí, jak mě sledují."

Mara ztratila vzpomínky týkající se oné noci, ale postupně se jí začnou vracet v podobě nočních můr. Mara je pod velkým tlakem, a když začne mít halucinace, její matka ji donutí chodit k psychiatričce a brát léky. V jejím bezprostředním okolí začne docházet k častým úmrtím, což její stav ještě zhoršuje, ale kvůli své rodině se stále drží na nohou.

"Balancovala jsem na hraně mezi snem a vzpomínkou
a nebyla jsem schopná říct, co je co."

V nové škole si Mara najde jen jednoho přítele, ale je tu ještě někdo, kdo o ni jeví zájem - tajuplný Noah se špatnou pověstí, která ho předchází...

Dokáže si Mara nakonec vzpomenout, co se stalo tehdy v noci, kdy přišla o svoji nejlepší kamarádku? Kdo nebo co stojí za všemi těmi úmrtími? Co se to s Marou děje? Co je pravda a co klam? Kdo je ve skutečnosti Noah? A co mají ti dva společné?


Rozhodně nemohu říct, že jsem někdy četla něco podobného. Tato kniha ve mně po celou dobu vyvolávala velmi rozporuplné pocity a do samého konce jsem nevěděla, co si o ní mám myslet. Vlastně to stále nevím. Autorka mi prostě nedovolila udělat si na knihu vyhraněný názor. Hned na začátku si mě získala prostředím, které mi bylo sympatické, a já se do něj chtěla vracet. Stejně tak mi byla sympatická i hlavní hrdinka. Ale pak, jako bych se ocitla v úplně jiném příběhu, mě okolí - i Mara sama - začalo děsit. Chvíli jsem četla dál, ale nakonec jsem knihu odložila. Jenomže mě k sobě stále vábila a já nemohla jinak, než se do ní znovu pustit. Hned po prvních řádcích mi opět učarovala. A byla čím dál tím lepší. Ovšem pak přišel další zlom. A takhle to šlo stále dokola, čímž se kniha stávala stále napínavější, ale i děsivější. Chvílemi jsem byla opravdu zmatená a nevěděla, co je skutečnost a co už ne, díky čemuž jsem se ale dokázala s Marou lépe ztotožnit a porozumět jí. Pokud to byl autorčin záměr, povedlo se jí to skutečně bezchybně. Často, a řekla bych, že i ráda, mě autorka uváděla v omyl. Nechala mě myslet si, že to je tak, jak se zdá, a hned vzápětí vše obrátila a děj získal nový směr, kterým se však ubíral jen nějakou chvíli, než se opět změnil.
Zkrátka a dobře tahle kniha je jeden velký paradox. A i když ji občas nechápu, stejně tak jako nevím, co autorku vedlo k jejímu napsání, mám ji vážně ráda a jsem si stoprocentně jistá, že si přečtu druhý díl. (Budiž mi záchranou, že mám co číst do doby, než vyjde, jinak bych se docela dobře mohla zbláznit.)
Zastávám ten názor, že dobrý spisovatel se pozná podle fantazie. Michelle Hodkin má tak rozmanitou představivost a natolik vytříbený styl psaní, že je bez pochyb, že dobrou spisovatelkou opravdu je. Bylo mi potěšením si její knihu přečíst a na všechny ostatní si ráda počkám a opravdu moc se na ně těším. Především proto, že jsem si oblíbila hlavní hrdiny, kterým nic dobrého nespadlo jen tak do klína a kteří přes veškerou svoji podivínskost byli prostě báječní. A ten konec si vážně, vážně nezasloužili. A my čtenáři taky ne.
Prozření Mary Dyerové je ujetá kniha, ale já ji miluju a vy, kdo jste tak ještě neučinili, si ji určitě přečtěte. Možná si ji oblíbíte, možná ji zavrhnete, ale zcela jistě na vás zapůsobí...

Hodnocení: 5/5

5 comments:

  1. Takže to má druhý díl?

    ReplyDelete
  2. Ahoj, hele mohla bych se inspirovat tvým způsobem psaní obsahu knih a prokládat to taky jistými úryvky? Je to úžasnej nápad, ale nechci to kopírovat bez souhlasu, i když odkážu v inspiraci na tvůj blog

    ReplyDelete
  3. Jasně, že můžeš. Je to poměrně často k vidění i na jiných blozích a určitě jsem s tím nepřišla jako první. Ale že ses zeptala, od tebe bylo moc hezké. :-) Budu ráda, když mi dáš odkaz na svůj blog, abych se k Tobě mohla podívat... :-)

    ReplyDelete
  4. www.jane-hope.blog.cz
    Tvýmu blogu se to ani omylem nevyrovná a zatím tam jsou jen moje dílka, ale hodlám ho trochu rozpracovat :)

    ReplyDelete