Friday, 12 July 2013

Pouto

Autor: Mark Watson
Překladatel: Pavel Kříž
Nakladatel: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 320
Vazba: vázaná


Proslulý britský spisovatel a komik, kterého můžete znát pro jeho knihu Jedenáct, jež u Knižního klubu vyšla v loňském roce, se ve svém románu Pouto pustil do vyprávění příběhu s velice choulostivým tématem o sourozenecké lásce, která překračuje hranice...

"Toto byla svatba: v pozadí hlavní akce krátké sblížení stovky životů, o nichž se dal napsat libovolný počet příběhů."

Dominik je nejmladší ze tří dětí a vyrůstá v rodině, kde není zvykem vyjadřovat své city a pocity či jinak otevřeně projevovat emoce; při večeři se mluví pouze o běžných každodenních záležitostech nebo se mlčí, ačkoli je spousta věcí, které by zřejmě měly být vyřčeny dříve, než by mohlo být pozdě.

Dominikův starší bratr Max sdílí se svým otcem zálibu ve fotbale, ale Dominik sport rád nemá, a proto má pocit, jako by byl odsouván na vedlejší kolej. Snaží se svému bratrovi všemožně zalíbit, později však pochopí, že u něj nemá šanci, a i když ho to mrzí, nakonec se s tím smíří.

Jeho jedinou spřízněnou duší je Victoria, nejstarší ze sourozenců, se zálibou v lidských neřestech - alkoholu a cigaretách - a slabostí pro dobré jídlo, především pak kvalitní sýr, s krátkými tmavými vlasy, vyčuhujícími zpod kremp nejrůznějších klobouků.

Je to právě Victoria, která v mnohém ovlivní jeho život a neúmyslně ho přivede ke kariéře fotografa. Dominik k sestře cítí velmi silné pouto, které jakoby sílilo s každým dalším okamžikem, kdy jsou spolu i bez sebe...

"Začínal jsem chápat, že skutečná cena není hanba, ale osamělost."

Tuhle knihu jsem si vybrala hlavně proto, že jsem kdysi před lety četla jednu povídku s podobným námětem na amatérském literárním serveru*, která, ač byla mnohem kratší a rozhodně o poznání méně propracovaná, se mi líbila a dodnes si na ni občas vzpomenu. S tématem sourozenecké, a tedy zakázané, lásky jsem se tudíž setkala podruhé. Ovšem tyto příběhy jsou natolik odlišné, že je nelze srovnávat ani v nejmenším. Přesto na mě oba působí velmi silně onou bezvýchodnou a nezáviděníhodnou situací, v níž se hlavní hrdinové s takovými city ocitají.
Tato kniha si mě hned od začátku omotala kolem prstu a já se od ní mohla jen stěží odtrhnout. Autor Dominikovi vdechl živou duši a skutečné vlastnosti a já ho měla s každou další přečtenou stranou stále raději a raději. Snad to bylo i proto, že příběh vyprávěl Dominik sám a to od úplného začátku, kdy byl ještě malý kluk a jeho láska k Victorii v počátcích, až do samého konce, který sice nebyl takový, jaký bych si pro něj přála, ale to nic nemění na jeho dokonalosti, k níž ho autor dovedl. Ty nejlepší knihy jsou ty, na kterých není, co byste změnili. A tahle kniha k takovým patří. Nenajdete na ní jedinou chybu. Vzhledem k Eragonovi a jiným knihám, které jsem si v průběhu let oblíbila, pravděpodobně nebude úplně adekvátní, když řeknu, že je to ta nejkrásnější kniha, jakou jsem kdy četla, ale zrovna teď, bezprostředně po dočtení, takový pocit mám, a tak si to tvrdit dovolím. Po celou dobu čtení jsem totiž měla pocit, jako bych v rukou držela knihu od druhého Johna Irvinga, ale takové přirovnání by vlastně bylo špatné, protože dílo Marka Watsona je naprosto jedinečné a neoddiskutovatelně originální, k tomu Irvingovu by se však dalo přirovnat svojí kvalitou. Je to kniha, která mě opravdu překvapila a to nejen jednou, a ačkoli jsem tušila, že bude vážně dobrá ještě předtím, než se mi dostala do rukou, nikdy bych nečekala, že mě tak uchvátí. Četla jsem ji jedním dechem a občas jsem málem měla zástavu srdce ze šoků, které si na mě autor připravil.
Je to příběh o skutečném životě s problémy, starostmi i radostmi, narozením i úmrtím, touhou, vášní, hříchy a tajemstvími, přáními a plány, které se mohou i nemusí vyplnit. Je to příběh neuvěřitelně dojemný a pravdivý, plný báječných postřehů ze světa kolem nás a dokonale vystiženými charaktery lidí, z nichž některé milujete a jiné nenávidíte; je vtipný a nakažlivě veselý, ale donutí vás i plakat, absolutně nic mu nechybí a je prostě nádherný.
Autorův styl psaní je mimořádně chytlavý, poetický a přitom decentní, a plný úžasných přirovnání, díky nimž přesně víte, co měl autor na mysli, a při kterých se musíte usmát a znovu ho obdivovat pro to, co napsal. Celá kniha je dokonale vystavěna a vy se ani na chvilku nenudíte, každá věta má svůj význam a žádný odstavec tam není navíc. Všechno souvisí se vším a dohromady tvoří ten nejdokonalejší celek. Překrásná kniha. Skutečně překrásná. Všem vám ji doporučuji a jsem neskutečně šťastná, že jsem mezi současnými autory našla opravdového spisovatele, o nichž jsem si pomalu začínala myslet, že se postupně vytrácejí. Vůbec ne. Stále tu jsou a já mám z toho vážně radost…

Hodnocení: 6/5


 *Povídka na pokračování, o které jsem se zmiňovala, nese název Hranice přitažlivosti a je stále ještě k přečtení zde: liter.cz.

Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladateství Knižní klub, jehož spolupráce si opravdu cením.

3 comments:

  1. Ještě jsem o této knize ani o autorovi neslyšela, ale tvoje recenze vypadá tak nadšeně, že si ji snad přečtu. :D :)

    ReplyDelete
  2. Vážně to vypadá zajímavě :) Já o sourozenecké lásce četla kdysi v jedné z knih od Irvinga (a nemohu si vzpomenout v jaké přesně ...), ale jinak jsem se s tímhle tématem příliš nesetkala. A podle tvé recenze se zdá, že tohle bude více než dobré!

    ReplyDelete
  3. To zní skvěle, téhle knihy jsem si všimla už díky netradiční obálce, Irvinga mám hrozně ráda a tak trochu nebezpečné vztahy a propracovaná psychologie mě na knihách baví nejvíce. :-) Ráda bych si tuhle knihu taky přečetla...

    ReplyDelete