Domov na konci světa

Původní název: A Home at the End of the World
Autor: Michael Cunningham
Překladatel: Miroslav Jindra 
Nakladatel: Odeon
Rok vydání: 2013
Počet stran: 400
Vazba: vázaná


Malého Bobbyho zasvěcuje do nástrah světa jeho starší bratr; seznamuje ho s drogami, připravuje ho na skutečný život a slibuje, že vše, co na něj čeká, bude krásné...

„Mívali jsme sklon pěstovat v sobě hejna ničím nekrocených přání, která se navzájem nesmiřitelně střetávala a potírala.“

Jonathan tráví všechen čas s maminkou - otec vlastní kino a doma se příliš nezdržuje - hrají spolu hry, vyprávějí si historky a nezúčastněně spolu sledují život, jenž se odehrává za okny jejich domu...

„Domov je i místo, z něhož se dá uniknout. Tenhle dům je náš domov. Máme ho proto, abychom z něj mohli utíkat, a máme ho i proto, abychom se do něj mohli vracet.“

Jon a Bobby se potkají první den střední školy při obědě. A téměř okamžitě se z nich stanou kamarádi, jejichž vzájemné pouto se bude postupem času stále více utahovat. Nezpřetrhá jej dokonce ani vzdálenost, která mezi nimi vznikne, když se Jonathan odstěhuje do New Yorku.

„Doufali jsme v lásku jiného druhu, v lásku, která by si uvědomovala naši lidskou křehkost a promíjela nám ji, a přitom nijak neumenšovala naše velkorysejší představy o sobě samých.“
 
Když o několik let později Bobby ztratí poslední důvod zůstat v Clevelendu, vypraví se na jediné místo, kde by mohl najít domov. Do New Yorku za Jonathanem, kde se zároveň setkává s jeho potrhlou a cynickou důvěrnicí Clare. A tak se začíná jejich příběh plný muziky, lásky, přání, radosti, ztrát, nadějí, snů, povyku a nevázaného tance...

„Tohle je jeden z problémů, co s láskou úzce souvisí. Když se o ní začne mluvit, má člověk pocit, že jenom cituje názvy šlágrů.“

Michael Cunningham je americký spisovatel, který se proslavil především svým románem Hodiny, v němž vzdal hold tvorbě Virginie Woolfové. Za své dílo získal rok po jeho vydání Pulitzerovu cenu. Domov na konci světa je jeho druhým románem, jehož úryvek publikoval ještě před dokončením v The New Yorker pod názvem White Angel (Bílý anděl). Povídka zaznamenala ohromný úspěch, když tedy o dva roky později vyšel celý román, na kterém pracoval šest let, začal Michael Cunningham překonávat neúspěchy prvního románu Golden States (Zlaté státy). V roce 2004 vznikl také film A Home at the End of the World (Tři do páru), ke kterému Cunningham sám napsal scénář.

Amerika. Beatnická generace. Květinové děti. Láska. Drogy. Přátelství. Vinylové desky. Vítr ve vlasech. Rodina. Woodstock. Hledání...

Domov na konci světa je přesně ta kniha, kterou když přečtete, přijdete o všechna slova. Na chvíli dokonce ztratíte dech. To bude nejspíš důvodem, proč mi trvalo tak dlouho sednout si k psaní recenze. Tady prostě slova nestačí. Když řeknu, že mě kniha ohromila, není to přesné, mé pocity z ní byly totiž mnohonásobně výraznější.
Do příběhu Bobbyho a Jonathana jsem se zamilovala už na první straně při nezodpovědné a přesto vzrušující jízdě kabrioletem. Pamatuji si, že když jsem navštívila Ameriku, ještě předtím, než se zeptal na mé jméno, zajímal se každý o to, jakou muziku poslouchám. A když jsme někam jeli autem, hudba vyhrávala na plné pecky a spolujezdcům ani řidiči, nebránil stísněný prostor auta v tom, aby začal tančit. Vždycky jsem z toho byla poněkud rozpačitá a trochu vyděšená, když řidič/ka v zápalu tance zapomněl/a držet volant, ale cítila jsem, jak se usmívám a nakonec jsem se k nim ostýchavě přidala. A přesně tak na mě působila kniha Michaela Cunninghama - jako nevázaná jízda Amerikou s báječnými lidmi, kterým život uštědřil mnoho ran, ale kteří se přesto řítí vstříc novým zážitkům s úsměvem na rtech, rozevlátými vlasy, rukama nad hlavou a nakažlivým nadšením.
Každá jednotlivá postava románu je jedinečná a ve svém chování absolutně nepředvídatelná, díky čemuž je i dějová linka plná nečekaných zvratů v událostech. Hlavní hrdinové Bobby a Jonathan byli naprosto odlišní a těžko bych si mezi nimi mohla vybrat, kterého jsem měla raději. Nešli od sebe oddělit. Navzájem se doplňovali a společně tvořili tu nejkrásnější možnou osobnost. Jejich přítelkyni Clare jsem si naproti tomu neoblíbila vůbec, ale její místo v příběhu bylo podstatné, a tak jsem se ji naučila respektovat. Tak jako se v životě potkáváme s více či méně sympatickými lidmi, kteří nás chtě nechtě životem doprovázejí, tak i v knize Michaela Cunninghama se s takovými setkáme. Jeho příběh je díky tomu velice opravdový a barvitý.
Obvykle narážím na knihy, jež popisují určitý úsek života hrdinů a věnují se pouze jedinému problému, kniha Domov na konci světa však zobrazuje téměř celý život našich hrdinů a všechna trápení, která je v jeho průběhu potkávají. Právě díky tomu na mě kniha tolik zapůsobila. V příběhu Bobbyho a Jonathana se nedá hovořit o zápletce, protože popisuje život takový, jaký skutečně je - tedy s nespočtem zápletek, problémů a ztrát, které člověka určitým způsobem formují. Také Bobbyho a Jona tyto ztráty formovaly, a to skutečnějšími se oba stávali. To všechno svědčí o neuvěřitelně rozvinuté autorově fantazii, ale také o jeho schopnosti přemýšlet nad životem a pozorovat, co se děje kolem něj. Jeho kniha zachycuje mnoho krásných myšlenek, které chvílemi nabývají až filosofické hodnoty, proto se jednoznačně řadí mezi ty knihy, které nás dokáží v mnohém obohatit. Michael Cunningham je bezpochyby člověk, který má co říct, a pro mě bylo opravdovým potěšením si ho vyslechnout.
Dělá mi nevýslovnou radost, že ke svým oblíbeným spisovatelům, mezi něž neodmyslitelně patří John Irving, Ian McEwan, David Nicholls a Nicholas Sparks, mohu zařadit také Michaela Cunninghama, a už se nemůžu dočkat, až si přečtu více z jeho tvorby. Za jeho krásnou, dojemnou a opravdovou knihu obohacenou brilantními dialogy, ve které mě nutil zamýšlet se nad příběhem i jeho postavami, mu dávám plný počet hvězdiček.

Hodnocení: 5/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Odeon, jehož spolupráce si velice vážím...

Comments

  1. Hodiny! A já si říkala, proč je mi jméno autora tolik povědomé :)

    Jinak recenze mě na knihu docela nalákala :) Přiznám se, že jsem se zatím nedokopala ani k přečtení těch výše zmiňovaných hodin, ale možná je čas to napravit :) Tyhle knihy o životě mám ráda - často se v některých pasážích vidím.

    ReplyDelete
  2. Skvělá kniha, četla jsem ji před mnoha lety, tak se těším, až se k ní zase vrátím. Jsem zvědavá, jaký na mě po těch letech udělá dojem. Když jsem ji tehdy četla, tak jsem při čtení jedné pasáže plakala na vlakovém nádraží :)

    ReplyDelete

Post a Comment