ISTANBUL - Křižovatka cest

Autor: Joseph Kanon
Překladatel: Jana Pacnerová
Nakladatel: Fortuna Libri
Rok vydání: 2013
Počet stran: 376
Vazba: vázaná

Leon našel v období války útočiště v Istanbulu, kde pracoval pro tajnou americkou službu v domnění, že pomáhá potřebným. Po skončení druhé světové války, jeho práce končí, ještě předtím ho ale čeká poslední úkol.

"Co má člověk udělat, když se nedá udělat správná věc, ale jenom špatná. Tak nebo tak."

V důsledku neočekávaných příhod se Leon náhle ocitá uprostřed bezvýchodné situace. Je nucen postarat o člověka – jenž byl přítomen hrůzám páchaných během války na Židech –, kterého nyní pronásledují Američané i Rusové. Leon ví, že když ho předá, bude to, jako by ho sám zabil, a tak jej skrývá. Situace se ovšem ze dne na den, z hodiny na hodinu, dokonce z minuty na minutu, zhoršuje, a Leon si náhle uvědomí, že i jemu jde o život.

"Možná lidé vidí jen to, co hledají, efekt kouzelného zrcadla, hladká, uklidňující tvář někoho, o kom se domníváte, že ho znáte."

Příběhy o válce nikdy nepatřily k těm, které bych měla nejraději, ale jakýmsi zvláštním způsobem mě k sobě vždycky táhly. Jednak proto, že člověk nemůže žít v nevědomosti, ale především proto, že na stránkách Remarquových a Hemingwayových knih jsem mezi všemi hrůzami té doby vždy našla opravdovou lásku a přátelství, na něž i v dnešním o mnoho jednodušším světě narazíte jen poskrovnu, že jsem jejich čtení často i vyhledávala. Takové knihy ve vás zůstávají navždy, a i když je pro všechno to zlé, co se jejich hrdinům přihodilo, nedokážete mít rádi, nemůžete jim odepřít, že patří k těm nejlepším, které jste kdy četli. Proto, když jsem četla názor, že kniha Josepha Kanona je napsána stejně působivě, jako knihy Ericha M. Remarqua, stačilo to, abych si byla jistá, že si tuhle knihu musím přečíst...

Myslím, že dílo spisovatelů se nedá srovnávat. Krom toho, že se odehrává na pozadí války, si v podstatě není ničím podobné. Ale tím nechci říct, že jeden z nich je lepší. Naučila jsem se, že každá kniha je jedinečná a to, jestli je krásná, mnohdy také záleží na samotném čtenáři, protože právě jemu se příběh odehrává v hlavě. Znáte ten citát Victora Huga, že k dobré knize je třeba dobrých čtenářů? Velice pravdivé, nemyslíte?

Ačkoli bylo zpočátku poměrně těžké se v příběhu zorientovat – jako by mě autor vytáhl za límec a pak mě jednoduše spustil doprostřed příběhu, nijak zvlášť nedbaje na to, zda se vyznám v těžko zapamatovatelných jménech postav a míst a pochopím všechny události, předcházející okamžiku, kdy jsem se v příběhu ocitla –, neměla jsem problém se začíst. Joseph Kanon ve své knize upustil od nepříliš zábavných popisů, které by člověk stejně nejradši přeskočil, a nechal čtenáře, ať si s dějem příběhu taky trošku láme hlavu a přemýšlí o něm. Namísto zmíněných popisů se věnoval vykreslení atmosféry tamějšího Turecka a velice barvitých charakterů. Postupně všechny události sami od sebe začaly dávat smysl a navazovat na sebe, takže se jeho kniha stala akční a dechberoucí od začátku do konce.

Velice na mě kniha zapůsobila věrohodným popisem odlišných představ osob ohledně toho, co je správné a co už ne. Někdy bylo pro člověka během války natolik těžké se v tom vyznat, že si každý nakonec stanovil vlastní pravidla a hranice. Z toho autor vychází a jeho příběh se tak stává velice skutečným. Také poukazuje na to, že ani po válce se ještě válčit nepřestalo. Lidé nedokázali jen tak zapomenout a odpustit, ztratili důvěru a přetrvávala v nich nenávist vůči jiným zemím a mocnostem. Ani po uzavření míru tak nebylo na světě bezpečno a některé hrůzy války i nadále pokračovaly a nekončily ani s poslední stranou tohoto románu.

Naštěstí také láska a přátelství zde mají velké slovo, které je přesně tak působivé a silné, jak tomu ve válečných příbězích bývá. Také je tu jistá naděje, kterou autor dává hlavním hrdinům, a díky které můžete doufat ve šťastný konec. Jestli ovšem přijde, o tom se budete muset přesvědčit sami...

Sečteno a podtrženo je Istanbul - Křižovatka cest velice krásná kniha, která si zaslouží vaši pozornost. Nelze ji jen tak odložit a pozvolna se vám dostane pod kůži. Stejně tak Leona si velmi rychle oblíbíte, já jsem ho začala mít ráda už na prvních stránkách, je to takový ten typický muž, který dělá chyby, ale srdce má na správném místě, a když se usměje, tetelíte se radostí. Kniha je psaná velice vytříbeným stylem, její zápletka je promyšlená a propracovaná, a velké místo v ní mají dialogy, které jsou neuvěřitelně autentické. I napříč nejistému začátku, jsem se tedy Josephovi Kanonovi za jeho knihu rozhodla dát plný počet hvězdiček. A pokud to již z mé recenze nevyznělo, doporučuji knihu i vám...

Hodnocení: 5/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Fortuna Libri, jehož spolupráce si velmi vážím...