Monday, 30 December 2013

DEN TRIFIDŮ

Původní název: The Day of the Trifids
Autor: John Wyndham
Překladatel: Jaroslav Kořán
Ilustrátor: Alois Křesala
Nakladatel: BB/art s.r.o. 
Rok vydání: 2008, vydání 8.
Počet stran: 280
Vazba: vázaná



William Masen je biolog; pracuje pro společnost, která pěstuje trifidy a získává z nich velice užitečný olej. Trifid je nebezpečná rostlina, která svým několik metrů dlouhým žahadlem dokáže usmrtit člověka. Williama však v dětství uštkl nedospělý trifid, který ještě nemá jedové kanálky natolik rozvinuté, aby dokázal člověka zabít. Willima tak spíše vybavil potřebnou obranyschopností. Proto, když jej pro neopatrnost v práci toho dne zasáhne dospělý trifid, William přežije, ale přijde o zrak.

„Stalo se již nezbytnou částí našeho mechanismu, že i nad celým oceánem rozlitého mléka dokážeme prolévat slzy pouze dočasně - má-li být život snesitelný, všechno mimořádné se musí stát všedním.“

Probere se v nemocnici právě, když se má dozvědět, zda oslepl nadobro, nebo se mu zrak přece jen vrátil. Něco je ale špatně, protože nikdo nepřichází s jeho snídaní a není tu ani žádný lékař, který by mu sňal obvaz. Ale není sám. Za dveřmi jeho pokoje se ozývají žalostné výkřiky lidí a jejich bědování na to, že nic nevidí...

„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“ 

Dokud jsou trifidi pod kontrolou, nehrozí lidem příliš velké nebezpečí. Co se ale stane, pokud člověk přijde o jedinou výhodu, kterou nad touhle nepřirozenou rostlinou má - zrak. Co se stane, pokud se trifidi utrhnou ze řetězů a spiknou se proti lidstvu? Dokáže je pak vůbec ještě něco zastavit? 

„Jako by se najednou všechno utrhlo ze řetězu. Z radosti, že je s námi konec a že může jít svou vlastní cestou.“


Když John Beynon Harris, mnohem známější jako John Wyndham začal ve dvaadvaceti letech aspirovat na spisovatele, nezaznamenaly jeho literární díla příliš velký ohlas. Ve fantasy literatuře se prosadil až po druhé světové válce právě díky vědecko-fantastickému románu Den trifidů, který poprvé vyšel roku 1951 a vznikl na základě dvou starších povídek. Jeho úspěch mezi čtenáři zapříčinil, že Wyndham už u sci-fi literatury zůstal. Brzy po sobě následovala díla Midwichské kukačky, Volání hvězd, Trampoty s lišejníkem, Chocky a další, díky kterým je považován za klasického autora fantasy literatury. Jeho díla se dokonce dostala do čítanek anglických školáků. Také v dnešní době jsou neustále znovu vydávána.
O popularitě Johna Wyndhama mezi českými čtenáři svědčí mimo jiné i to, že byl u nás román Den trifidů vydán hned osmkrát a už je opět vyprodaný. Tímto tedy apeluji na nakladatele, aby Wyndhamova díla vydali opětovně, protože zájem o ně je veliký...

Den trifidů byla doposud jedna z nejpropracovanějších fantasy knih, jakou jsem četla. Její námět je totiž postaven na vědeckém základu, tedy není vyloučeno, že by se cokoli z děje románu opravdu nemohlo stát. Ovšem za předpokladu, že by byla vyvinuta masožravá rostlina, která by oplývala jistou inteligencí, již by se rozhodla využít proti lidem. 
Právě dojem opravdovosti způsoboval, že se pro mě čtení stalo ještě intenzivnějším zážitkem. Bylo nesmírně zajímavé sledovat, jak se svět mění a jak rychle lidé ztrácejí nebo nahrazují hodnoty, na které byli zvyklí do té doby, než život, jak jej znali, přestal existovat. Autor se ve svém díle hodně zabýval otázkou, zda pomoci nemohoucím a vyplýtvat tak potřebnou energii na něco zcela zbytečného, avšak morálně správného, či ponechat slabší jedince svému osudu, kterému stejně nemohou uniknout, a soustředit se na to, co se ještě zachránit dá.
Stejně tak bylo velmi napínavé sledovat cestu našeho hrdiny, neboť nebylo vůbec zřejmé, ke které straně se přikloní nebo bude donucen jí pomáhat. Uprostřed začátku konce všeho známého se navíc potká s Josellou, k níž pocítí romantický cit. Vývoji jejich vztahu není sice v příběhu ponechán příliš velký prostor, ale i tak je zde velmi důležitý. Jedna z věcí, které mám na klasických knihách tolik ráda, je to, jak jsou jiné, nečekané a neopakovatelné. Některé situace v nich popsané už dnes mohou vyznívat docela úsměvně, ale to je na těchto knihách právě to pěkné. A bylo příjemné a milé mezi zkázou působenou trifidy narazit i na lásku, která se vlastně odjakživa zákonitě objevovala vždy v těch nejméně vhodných okamžicích.
Vývoj trifidů, kteří se ze zkrocené rostliny postupně mění v nenasytné příšery, jež nedokáže zastavit absolutně nic v jejich cestě za cílem, byl na knize asi tím nejmrazivějším a zároveň nejpůsobivějším prvkem. Lidé jim zpočátku nevěnovali příliš pozornosti, ale když si začali uvědomovat, že právě oni jsou jejich nejpalčivějším problémem, bylo už pozdě něco udělat...

Den trifidů je kniha, kterou ocení všichni milovníci kvalitní vědecko-fantastické literatury, také ti, které fascinují masožravé rostliny a mají rádi postapokalyptické světy. Ale pro nevšední, nesmírně poutavý a vnímavý styl psaní jej ocení úplně každý milovník kvalitní literatury.
Pro mě se trifidi už stali takovou zvláštní srdcovou záležitostí. Pamatuji si, že táta tak nazýval každou vysokou kytku, která vyrostla na poli u silnice nebo na naší zahradě, aniž by se ji o to někdo prosil. Také knihu jsem četla na tátovo doporučení, takže pro mě má jistý význam. Když k tomu navíc přidám to šílené pátrání, které jsem na ni uspořádala, není divu, že vystupuje nad ostatní knihy v mé knihovně a mám ji moc ráda. I když se ale odpoutám od tohoto zaujatého postoje, musím říct, že je to překrásná kniha, která si zaslouží pozornost a čestné místo mezi fantasy a klasickou literaturou na policích knihkupectví...

John Wyndham ve svém díle ponechal spoustu otevřených věcí, které dávají prostor čtenářově fantazii, čehož využil britský spisovatel Simon Clark, jenž v roce 2001 vydal pokračování s názvem Noc trifidů (The night of the triffids), a vzdal tak Johnu Wyndhamovi památku.
V roce 2009 byl také na základě knihy natočen stejnojmenný film v režii Nicka Copuse, který však má s původním příběhem jen pramálo společného. Většina skutečností z knihy byla přetvořena a to, co je na knize jedinečné a krásné, film doslova postrádá. K tomu, aby se mi film líbil bych asi nesměla číst knihu, která jej jednoznačně předčí...

Hodnocení: 5/5

8 comments:

  1. Film jsem ještě neviděl, ale knížku jsem četl a taky se mi moc líbila. Taťka si jí přinesl z knihkupectví a byla to právě tahle krásně ilustrovaná verze od BB artu. Časem si snad přečtu i Noc trifidů od Clarka, i když prý už není tak dobrá.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jo jo, ty ilustrace byly úplně bezvadné a krásně knihu doplňovaly. :-) Nepochybuji o tom, že film by se klukům líbil, ale podle mě je to jen moderní vyvražďovačka, která s knihou nemá nic společného... Jinak to pokračování od Clarka mám doma a brzy se na něj chystám, takže recenze taky bude... :-)

      Delete
  2. Naprosto souhlasím s recenzí, je to úžasná kniha a základ pro všechny milovníky Sci-fi a Fantasy! Film jsem ještě neviděla a jak to tu tak čtu, tak nejspíš ani neuvidím :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jsem ráda, že se Ti kniha taky líbila. :-) Film zrovna před Vánoci dávali v telce, ale mně se opravdu nelíbí. Nicméně nerada bych Tě od něj odrazovala, podívej se na něj a uvidíš sama... :-)

      Delete
  3. Den trififů se mi také moc líbil, to je kniha, která neomrzí:)

    ReplyDelete
  4. Četla jsem ji docela nedávno, řekla bych, že moje první skutečné sci-fi a prostě paráda. Je to úžasné počtení a probudilo to ve mně zájem o tento žánr.

    ReplyDelete
  5. Jéje, moje oblíbená. =) Nebyla jsem úplný fanda sci-fi, ale trifidi mě nadchli. Myslím, že se ti ta recenze povedla. Nadchla mě aspoň do otho, že od Wydhama vyzkouším i něco jiného.=)

    ReplyDelete
  6. Den a Noc Trifidů, to je prostě klasika, osobně mám sice Noc raději o trošku víc, ale i tak je to skvělé dílo.

    ReplyDelete