Thursday, 22 May 2014

Ztracená naděje

Původní název: Loosing Hope
Autor: Colleen Hoover
Překladatel: Jana Jašová
Nakladatel: Yoli
Rok vydání: 2014
Počet stran: 336
Vazba: paperback

Holder si připadá beznadějný. Před třinácti lety přišel o svoji nejlepší kamarádku Hope, když mu ji přímo před očima unesl řidič neznámého auta, a před třinácti měsíci ztratil svoji sestru Les, kterou nade všechno miloval.

"Myslel jsem na minulost až moc, na všechno, co jsem měl udělat a co jsem pokazil, a nikdy jsem se netěšil na budoucnost."

Obě tragédie si dává za vinu. Má pocit, že zklamal jediné dvě dívky, kterým kdy patřilo jeho srdce, a aby na to nikdy nezapomněl, nechal si na předloktí vytetovat Hopeless...

"Když má kluk rád holku, zvlášť vlastní sestru, měl by vědět, co ji přiměje k úsměvu. A co ji rozbrečí."

Jednoho dne však potká Sky, dívku, ke které cítí stejně silné pouto jako kdysi k Hope. Je jí tak podobná. Je možné, aby Holder našel svoji ztracenou kamarádku z dětství jen pár kilometrů od svého domova?

"Chvíle jako tahle s člověkem jako ona vám pomůžou přežít nejrůznější utrpení. Na tohle se lidé těší a kvůli tomu jdou dál."

Příběh Holdera a Sky je jednoznačně jedním z nejdramatičtějších a nejprocítěnějších vypravování o lásce, jaké jsem kdy četla. Přestože jsem Bez naděje četla před více než měsícem, stále mám hrdiny této knihy ve své mysli i ve svém srdci, a myslím, že tam už navždy zůstanou. Holder byl pro mě v první knize jednou z nejcharismatičtějších mužských postav, s nimiž jsem se v knihách kdy setkala, a tak jsem se na vyprávění z jeho pohledu neskutečně těšila. Musím ovšem přiznat, že v první třetině knihy jako by pro mě pozbyl svého kouzla. Byla jsem zklamaná a říkala si, že ženy by neměly psát z pohledu mužů, protože to nepůsobí opravdově ani věrohodně. V jednu chvíli mi byl Holder v autorčině podání vyloženě nesympatický a vážně jsem nevěřila, že by se mu podobné věci mohly odehrávat v hlavě. Přesto jsem četla dál a k mé nesmírné úlevě jsem postupně Colleen Hooverovou mezi řádky poznávala čím dál víc, z čehož jsem měla ohromnou radost, neboť právě její nezaměnitelný uhrančivý styl psaní jsem si v první knize tolik oblíbila. Postupně jsem začala objevovat ztracené kouzlo jejího vyprávění, kterému nechybí dynamičnost, napětí, ale ani něžnost a upřímnost. Nakonec jsem si také začala vzpomínat, čím na mě v přechozím díle tolik zapůsobil Holder a přesně na sto třicáté osmé straně jsem se do něj podruhé zamilovala. Od tohoto okamžiku pak pro mě čtení bylo naprosto fantastickým zážitkem a ne příliš povedený začátek byl nadobro zapomenut.

Colleen Hoover ve Ztracené naději nepředkládá ten samý příběh beze změny. Naopak jej doplňuje o další detaily a návaznosti, které se čtenář z prvního dílu nedozvěděl. Z tohoto důvodu si myslím, že každý, kdo četl Bez naděje, si bude chtít přečíst i Ztracenou naději, aby mohl na příběh nahlédnout z nové perspektivy a dát si jej do širších souvislostí.
Autorka také knihu prokládá deníkovými zápisy, v nichž se Holder svěřuje své sestře, čtenář tak má jedinečnou příležitost nahlédnout do mladíkovy duše a poznat jej o to lépe. Jeho zápisy jsou neuhlazené, mnohdy zbrklé a je z nich patrná Holderova bolest, smutek, zmatení a nejistota. Osobně je považuji za nejlepší aspekt celé knihy, protože mi pomohly pochopit Holderovy pocity bez zbytečných spisovatelských příkras. Při jejich čtení jsem si byla opravdu jistá, že by něco podobného zhrzený a zamilovaný kluk mohl napsat. Působily velmi věrohodně a celému příběhu dodaly nový rozměr...

Velmi jsem ocenila, že se autorka v knize soustředila jen na ty nejvýznamnější události, které nám se stejnou působivostí jako v prvním díle vylíčila z Holderova pohledu, ale už se nezbývala těmi nepodstatnými, v nichž by pouze přepisovala čtenáři již známé pasáže. Vyhnula se tím tomu, abych se u knihy nudila. Přestože jsem věděla, co se bude dít, byla jsem stejně napjatá jako poprvé a vlastně jsem zůstávala i nejistá ohledně konce. V některých chvílích jsem nabývala pocitu, že autorka psala obě knihy zároveň, jelikož návaznost činů na myšlenky a slova předestřená v Bez naději a jejich souhra se Ztracenou nadějí byla až neuvěřitelně přesná. Pokud je tedy mezi vámi někdo, komu se do knihy nechce z toho důvodu, že mu připadá nudné číst ten samý příběh ještě jednou, měl by si to rozmyslet. Ztracená naděje nabízí mnohem víc než jen příběh převyprávěný z jiného pohledu. Je to ale doplňkový román, takže nedoporučuji číst ho namísto Bez naděje. Ovšem pokud dodržíte pořadí a přečtete si obě knihy, zážitek z celého příběhu bude absolutně nezapomenutelný...

Knihu bych doporučila každé romantické duši, nebo spíš ještě konkrétněji každému, kdo má srdce. A povinně těm, kdo četli Bez naději. Colleen Hooverová se ve své knize nezapře, Ztracená naděje je stejně působivá jako první díl. A já se nemůžu dočkat na všechny její další příběhy s novými hrdiny a zápletkami, protože jsem si její styl psaní opravdu zamilovala a jsem si jistá, že se ještě mám pořádně na co těšit...

Hodnocení: 4/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Knižní klub, jehož spolupráce si velice vážím. Knihu si můžete zakoupit přímo zde...

6 comments:

  1. Achjo Veru já se vzdávám, Tvoje fotky mě prostě vždycky dostanou i Tvá milá slova v recenzi :) Chystám se na Bez naděje, ale ještě nevím kdy, vím jen, že si jí ráda přečtu :)

    ReplyDelete
  2. Taky jsem Ztracenou naději zrovna dočetla :) Líbila se mi moc. První díl jsem si užila samozřejmě víc, protože to bylo něco nového. Ale Ztracená naděje pěkně doplnila celkový obrázek :) Souhlasím s tvou recenzí a jako vždy si nemohu odpustit chválu na tvé přenádherné fotky :)

    ReplyDelete
  3. Veru, to je opravdu moc pěkná recenze!:-)

    ReplyDelete
  4. Ztracená naděje vypadá skvěle! Moc se těším až si přečtu Bez naděje a potom Ztracenou naději :) Skvělá recenze a dokonalé fotky! :)

    ReplyDelete
  5. Výborná recenze, vážně se moc povedla :) A fotky? Nemám slov, vážně ne :)

    ReplyDelete
  6. Veru díky Tobě jsem se podívala a přečetla si i tu stranu, díky které sis Holdera zamilovala, tak moc velký vliv na mě máš! :-D
    Krásná recenze, jako vždy. Jsem moc ráda, že mám knížku doma, těším se na ni :-)

    ReplyDelete