Epigramy

Tento příspěvek věnuji epigrafům - citátům z knih na začátcích jiných knih...

Když v knihkupectvích nahlížím do knih, abych se přesvědčila, zda je mám koupit, vždy nalistuji hned na začátek a hledám citáty - někdy větu, jindy odstavec - které napsal někdo jiný než ten, jehož knihu držím právě v rukou, a přece má mnohdy onen citát pro příběh velký význam. Odjakživa jsem byla epigramy fascinovaná. Nutily mě přemýšlet nad tím, jestli autora k sepsání jeho knihy třeba inspiroval spisovatel, z jehož pera ten či onen citát pochází. Nebo zda jej k napsání knihy inspiroval samotný citát. Anebo snad autor hledal ten správný citát až po dopsání knihy? Ale jak se mu ho potom podařilo najít? S největší pravděpodobností se tohle nikdy nedozvíme, ale právě to je na epigramech tak magické.

Když si epigram přečtete, většinou jeho význam hned nepochopíte, ačkoli někdy vám o knize, kterou zrovna třímáte v rukou a chystáte se číst, může mnohé vypovědět. Jeho podstata se vám ale nejčastěji odhalí až po dočtení knihy. Ano, je dost možné, že do té doby jej zapomenete, ale když se vrátíte na záčátek, můžete dojít úžasného prozření. A i když se tam nevrátíte, prozření na vás počká do té doby, než se rozhodnete přečíst si knihu ještě jednou. Tohle je na všech těch citátech asi to nejkouzelnější - pomáhají nám chápat příběh z hlubší perspektivy - a snad proto je mám tak ráda.

Kromě toho všeho jsou epigramy asi tím nejkrásnějším způsobem, jak hledat knihy svého srdce. Protože někdy vás ten citát může natolik oslovit, že se vydáte hledat knihu, z níž byl vyňat. Můžete se tak dostat k příběhům a autorům, kteří by jinak unikli vaší pozornosti, přičemž byste ani netušili, o co přicházíte. A také se může stát, že se s nějakým citátem natolik ztotožníte, že jej pojmete jako své životní heslo - zkrátka, může vás ispirovat na vaší vlastní cestě životem...

V knihách bez epigramů, ve kterých se jde hned k věci (myslím tím k první kapitole), mi bude vždycky něco scházet. Jako by postrádaly kus ze svého poslání a byly o trošičku míň magické než ty, v nichž nechybí. 

Chápete důležitost epigramů v knihách stejně jako já? Přemýšlíte nad nimi občas? Čtete je poctivě? Podělte se se mnou o své dojmy dole v komentářích...

Tento patří k mým vůbec nejmilejším za poslední dobu.
Epigrafy, v nichž se vyskutují Shakespearovy verše jsou velmi časté. V knize Jen jeden den mají svůj význam, protože příběh je odkazy na Shakespeara protkaný. Proč se ale tak hojně objevují i v knihách jiných? Je snad v Shakespearově díle tolik pravdy z životů každého z nás? Co myslíte?

Miluji knihu Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled a miluji Dickense - obzvláště pak tento citát.

Tento epigraf dokonale vystihuje celou podstatu Augustova příběhu. Tady by mě opravdu zajímalo, zda se jím autorka při psaní své knihy nechala inspirovat...

Dokonalost sama. Někdy opravdu stačí šest slov k vyjádření všeho...

...a mezi lidmi...

To je to, proč z pohádek nikdy nevyrostu...

Tento epigraf skutečně krásně vystihuje celou atmosféru knihy Loď mezi hvězdami...

Stačí mi knihu od Alessanda d'Avenia otevřít na kterékoli straně a přečíst si jakoukoli větu a okamžitě mi naskočí husí kůže... Tento úryvek z Italských pohádek je pro knihu překrásným epigrafem.

Moje srdeční záležitost...

Ve spojení s příběhem v knize je tento epigraf naprosto dokonalý...

V téhle knize se ze slov rodí lidé...

Každý z těchto epigrafů přesně vystihuje daný úsek v knize. Miluji to. Dcera sněhu je přenádherná kniha. A byla to právě Eowyn Ivey, kdo mě nadchl pro práci v knihkupectví. Na konci sama píše, že knihy Sněguročka, Sněhové dítě, Malá sněhová dceruška a další inspirovaly její román...

Všechny tyto epigrafy jsem vybrala z knih, které jsem již četla. Jsem si jistá, že postupem času, kdy budou přečtené knihy přibávat, budu nalézat další a další krásné citáty, které obohatí mého ducha, zahřejí mé srdce a zaměstnají mysl...

Comments

  1. Taky je čtu a stejně jako ty nad nimi přemýšlím. Někdy o knížce napoví, někdy na to přijdu až po přečtení.
    Ještě raději čtu ale poděkování autora a věnování.

    ReplyDelete
  2. Přiznám se, že epigrafy sice čtu a občas se mi i zalíbí nebo mě jinak zaujmou, málokdy jim ale věnuju obzvláštní pozornost a ani moc nepřemýšlím nad tím, jak zapadají do příběhu nebo jak ho prohlubují. Ale inspirovala jsi mě k tomu, abych se na ně začala dívat jinak a asi si teď vezmu pár oblíbených knih, kde jsou a pročtu si je :)

    ReplyDelete
  3. Moc pěkný článek :) Já také epigrafy mám ráda. Vždycky jsem je brala jako takové zpestření knížky ale teď se na ně dívám trochu jinak...tenhle článek se mi opravdu strašně moc líbí. Zrovna dnes jsem objevila v jedné knize naprosto překrásný epigraf a teď přemýšlím zda bude vystihovat knihu nebo dne...

    ReplyDelete
  4. Skvělý nápad a zajímavé citáty. Taky často přemýšlím, jestli se právě tímhle autor inspiroval, nebo to zkrátka bylo jen vhodné k tématu. A skvělé fotky, samozřejmě. ; )

    ReplyDelete
  5. Přesně tenhle článek mám rozepsaný už několik měsíců, bohužel se mi nedaří najít epigrafy, které by se mi skutečně líbily (i když o tom, zda se líbí mě, to ve skutečnosti není). Když ale vidím tvůj skvělý článek, s tím mým se jdu zahrabat.

    ReplyDelete
  6. Nádherné citáty! :)

    ReplyDelete
  7. Skvely clanek, konecne se budu nad epigrafy vic zamyslet :)

    ReplyDelete
  8. Anonymous22/6/14 09:44

    Úžasné, já jsem se na ně nikdy moc nedívala, ale teď asi prolistuji všechny knihy co mám a budu je hledat. Já mám jednu velice oblíbenou knížku, kterou jsem četla již dvakrát, ale až na potřetí jsem si všimla krásného epigrafu.
    Annie

    ReplyDelete
  9. Epigrafy čtu a přemýšlím nad nimi. Nejvice se mi asi líbily právě v Dceři sněhu a Inkoustovém srdci, bylo super, ze to mělo u každé kapitoly. A ještě mě to zaujalo a pobavilo u Hvězdy nám nepřály, protože si to autor vymyslel a citoval neexistující, to je originální :-)

    ReplyDelete

Post a Comment