.jpg)
.jpg)
.jpg)
Jsou knihy, které můžeme číst kdykoliv. Například Harryho Pottera budeme milovat, ať už venku zpívají ptáčci nebo sněží. Je to jedno. Stále to bude ten samý kouzelný příběh, ke kterému se vždy budeme rádi vracet. V některých případech je ale pro mě roční období, v němž se právě nacházím, podstatným faktorem pro výběr čtení. Pamatuji si všechny okolnosti, jež mě provázely čtením té které knihy, proto se snažím být ve výběru pečlivá. Nikdy nezapomenu, jak jsem si četla Muže z Vinci usazená na molu pod rybářskými sítěmi, zatímco mi italské slunce peklo do zad. Nebo jak jsem po večerech, kdy venku tančilo podzimní listí, zabalená do deky četla Na větrné hůrce. Také jak jsem trávila vánoční ráno, kdy všichni ještě spali, v houpacím křesle u rozsvíceného stromečku a četla Dickensovu Vánoční koledu. A jak jsem si na předprázdninový třídenní výlet se základní školou přibalila Pusinky od Stanislava Rudolfa. Knihu, na kterou nikdy nezapomenu a budu ji mít ve svém srdci. Jsem si jistá, že by pro mě byla stejně důležitá, i kdybych ji četla kdekoli jinde, ale vzpomínky na její čtení, kdy jsem se nenápadně odebírala do života mezi řádky, zatímco si ostatní zpívali u táboráku a vytvořili tak pro mě tu nejlepší kulisu, budou vždycky patřit k těm nejkrásnějším.
Jsem přesvědčená o tom, že když čtete knihu v tom správném období, může na vás působit úplně jinak, než kdybyste ji četli v tom nesprávném. Ne nutně ale musí ono správné období představovat to, v němž se odehrává příběh na stránkách knihy. Letní příběh vás může zahřát na srdci právě ve chvíli, kdy už už hrozilo, že propadnete zimní depresi. A naopak. Jsou tu ovšem příběhy, které je zkrátka nejlepší číst v tom pravém období. Například Léto, kdy jsem zkrásněla je kniha, kterou si nejvíce užijete někde u vody a o prázdninách, kdy vás trápí poněkud jiné starosti než po zbytek celého roku...
Jak je tomu u vás? Je pro vás roční období, ve kterém čtete, stejně důležité, jako pro mě? Nebo byste si Vánoční koledu klidně přečetli právě teď v červenci?
.jpg)
Nádherné fotky, radost pohledět :) Na hraně zapomnění jsem si právě objednala :))
ReplyDeleteKrásný článek a krásné fotky :c)
ReplyDeleteÚžasné fotky Verunko, ake to není nic neobvyklého :) Krásný článek! Já vysloveně takhle knihy spojené nemám, spíš mám takové rituály, v létě jsem vždycky četla Shakespeara nebo Austenovou a v zimě na Vánoce Agathu Christie, protože jsem ji vždycky dostaka :)
ReplyDeleteTeraz mám pocit, že ja knihy čítam úplne nesprávne. Milujem knihy, ale po tomto článku mám pocit, že by som ich mohla mať rada ešte viac a že som mnohokrát prišla o velikánsky kus čitateľského zážitku... Ďakujem, krásny článok...
ReplyDeleteVeronika, krásny článok. Priznám sa, že knihy roztrieďujem podľa ročných období skôr podvedome, v lete vždy čítam niečo ľahšie, čo sa číta rýchlejšie a tie ťažšie knihy si nechám na zimu. Tématicky ich ale asi netriedim. :)
ReplyDeleteJežíš úžasnééé fotky ! :O Čumím vážne.. Na hrane zapomneni je skvelá kniha ! :)
ReplyDeleteMám to podobně, ale přesto trochu jinak. Pár knížek mám spojené s ročními obdobími, i když často nesprávnými. Nejvíc mě baví číst knížky, které dostanu na Vánoce ještě večer. Obvykle doma rozbalíme dárky, chvilku se kocháme a pak rychle spěcháme na vánoční pohádku na Jedničce. A to je moje chvíle objevování knih - zasednu a místo pohádky si čtu a užívám si příběh. A pak mám samozřejmě knížky spojené s létem - často "jednoduché" romantiky, které je prostě nejlepší číst u vody. A v létě tak vůbec obecně nemám chuť na složitou literaturu :))
ReplyDeleteOhó! Bez tebe to není léto a další dvě z téhle série jsem si přečetla teď o zkouškovém v nedočkavosti na to pravé bezstarostné léto. Četla jsem je v angličtině, takže jsem si je neprožila tolik, ale i tak mám chuť letos v létě zavítat někam na pláž, přestože vůbec nejsem plážový typ. Ale mám na to po těch knížkách chuť, i kdyby to mělo být jen na chvilku.=)
ReplyDeleteVánoční koledu jsem četla právě na Vánoce a na ty poslední jsem si ji pročetla znovu. Souhlasím s tebou, je velice důležité vybrat si pro knihu ten správný okamžik. Právě proto je to taková obtíž... Nechci jen tak po něčem sáhnout. Chci sáhnout po tom pravém, po tom, co zrovna bude tím nejlepším, co bych mohla číst. Jinak to prostě působí špatně a není to ono. Někdy si říkám, že do toho vkládám příliš mnoho myšlenek a logiky, ale není to tak, potřebuji si to rozmyslet a "vědět".
ReplyDeleteA k tomu úžasný citátek z Inkoustové srdce, který dokonale vystihuje tuto situaci:
"Když si vezmeš na cestu knížku," říkal Mo, když ukládal do bedny tu první, "stane se něco podivuhodného: začne shromažďovat tvé vzpomínky. Později ji stačí jen otevřít a ty budeš zase tam, kde si z ní poprvé četla. Všechno se vrátí už s prvními slovy: obrazy, vůně, zmrzlina, kterou jsi při čtení jedla... Věř mi, knihy jsou jako mucholapka. Na ničem neulpívají vzpomínky tak dobře jako na potištěných stránkách."
Ach ano, tahle věta - ostatně jako celá kniha - je dokonalá. Nachází se už někde na prvních stranách a já si pamatuji, že jsem se při ní do celého příběhu zamilovala. Než se pustím do dalších dílů, přečtu si tenhle poklad ještě jednou... :-) Děkuji za krásný komentář... :-)
Deletemyslím že jsem ještě nečetla knížku k období :) krásný fotky!
ReplyDeleteJa ani nevim, podle ceho si vybiram knizky, mozna, ze taky podle obdobi, ale to je spis zalezitost podvedomi. :)
ReplyDelete