Wednesday, 11 June 2014

everyday post| Mr. Postman

Dneska se s vámi chci podělit o radost, kterou mi udělala Veru z Knižní louky svým dopisem. Tohle je vážně něco - můj první dopis od čtenářky, který mi přišel domů poštou. Není to krása? S Verunkou si často píšeme přes internet - protože je to člověk, jenž oplývá úžasnou a tou nejmilejší slovní zásobou, a také nás spojuje hodně zálib -, ale tímhle mi udělala neskutečnou radost. (Vážně, Veru. Jsi zlatá.)
Když jsem před rokem a pár měsíci zakládala tento blog a dala mu jméno Knižní přátelství, nikdy by mě nenapadlo, že mi přinese právě nová přátelství, ale je to skutečně tak. Od té doby, co jsem se osmělila a začala chodit na knižní srazy, jsem poznala tolik báječných lidí, jako se mi za celý dosavadní život nikdy nepoštěstilo. Rozhodně to považuji za tu nejkrásnější odměnu za psaní blogu a právě kvůli těmto lidem s tím ani v nejmenším nehodlám skončit...
Verunko, ještě jednou děkuju! Těším se, až se zase uvidíme a pořádně si popovídáme o Eragonkovi, Ready Player One a dalších knižních láskách...

3 comments:

  1. To je opravdu moc hezké, já dnes vylovila ze schránky pohled od Tebe a také napsala takový trošku dojatý článek :)

    ReplyDelete
  2. A teď dotaz: Proč neumím takhle fotit? :D Ale ne, jen jsem ti chtěla naspat, že v poslední době dost čtu tvé články a jelikož se mi komentáře nechtějí psát jednotlivě, tak aspoň jeden trochu větší neuškodí: Moc děkuji za to, že si vedeš tento blog a píšeš články mně blízkým stylem, protože mám pak vždy chvíli radost (ať už z těch překrásných fotografií, nebo textu), která mě jen tak neopouští. Jen tak dál - budu tě sledovat. ;)

    ReplyDelete
  3. To je moc krásné :) Přeji ti to :)

    P.S. Krásné fotky :)

    ReplyDelete