Saturday, 5 July 2014

Theme on Saturday #2| Spoilery

...aneb jak čtenáře připravit o to nejlepší z knihy...

Kdo mě zná, jistě ví, jak bytostně spoilery nenávidím. V dnešní době, obzvláště pokud o knihách píšeme blog a sledujeme blogy jiné, je opravdu strašně těžké se jim ubránit. Facebook, Tumblr, Youtube, Google+ a další jsou pro člověka, jako jsem já, neskutečně nebezpečným místem. Možná víte, že jsem ještě nepřečetla celou sérii Harryho Pottera, ale už dávno vím, jak všechno skončí. Jako by to, že příběh mladého čaroděje, který přežil, všichni znají, opravňovalo ty, co jej přečetli do konce, připravit o čtenářský zážitek všechny ostatní, které knihy teprve čekají. Nemyslím si, že mi to zkazí celkový dojem z díla, ale přece jen mě to dost mrzí...
Ovšem spoilery nevypouští do světa pouze bloggeři, kteří si nedokáží své pocity nechat pro sebe, ale i učitelé a společnost obecně. Pamatuji si, že na střední škole nám profesorka zásadně prozrazvala rozuzlení děje u každé knihy, kterou jsme právě probírali, a já jsem vždy měla sto chutí zacpat si uši nebo rovnou utéct ze třídy a vrátit se až po zvonení. Vážně - proč proboha? Nic to sice nezměnilo na tom, že jsem byla z Obrazu Doriana Graye úplně odvařená, ale věřím, že kdybych nevěděla předem, jak to s Dorianem skončí, můj čtenářský zážitek by byl mnohem uhrančivější.
Kdo by ovšem tušil, že nebezpečí číhá i v samotných knihách? Dodnes nechápu autorovo snažení v knize Terapie láskou zničit čtenářům veškeré pozdější překvapení z klasických děl. Díky bohu, že jsem v té době už měla přečtenou knihu Sbohem, armádo!, jinak bych pravděpodobně vyhodila z okna právě Terapii láskou, jako to s Hemingwayem udělal hlavní hrdina ve filmové adaptaci románu Matthewa Quicka.
V blízké době si konečně plánuji přečíst Pýchu a Předsudek, a kdybyste jen tušili, jak moc se těším, ale kdo za to může, že všichni víme, že Elizabeth a pan Darcy budou nakonec spolu? Já vím, že je už dávno pozdě a knihu jsem měla mít přečtenou nejméně stokrát, ale nemám, a tak se ptám, proč to pro mě nemůže být překvapením? A co třeba Romeo a Julie? Jak tragicky končí osudy těchto dvou milenců jsem věděla snad už v době, kdy jsem se naučila mluvit. Je to jako by příběhům, které byly napsány před dlouhou dobou, vypršela doba platnosti, během níž je zapovězeno vyzradit konec těm, kteří dílo ještě nečetli. Ještě - to znamená, že mají v plánu si jej přečíst. Chápu, že příběh Romea a Julie není nový, ale pro mě - dokud jsem si ho loni na podzim nepřečetla - nový byl. Víte, co tím chci říct? Každý má přece právo přečíst si tu kterou knihu, až k ní sám vnitřně dozraje, nebo si ona sama k němu najde cestu. A i kdyby byl na světě úplně poslední, kdo ji bude číst, má právo užít si ji a být na konci překvapený stejně jako všichni ostatní před ním. Není-liž pravda?

Také chcete, aby pro vás knihy zůstávaly překvapením, dokud si je sami nepřečtete? Nebo dovolujete ostatním, aby vám kousek z děje prozradili? A pokud spoilery nenávidtíte tak jako já, jak se jim bráníte?

9 comments:

  1. Spoilery by mely byt vzdy v clancich dopredu oznacene (sama jsem jednou zapomnela a doted me mrzi, ze jsem ctenarku pripravila o zazitek z knizky). Na druhou stranu se clovek spoilerum nevyhne (na socialnich sitich apod., jak pises) a to hkavne u techto vseobecne znamych knih, takze mi v clanku prijde trochu prehnane to takhle nafukovat.... S cim ale souhlasim jsou ucitele na stredni, vzdycky nam obsah prevypraveli v 10 vetach a ja mela po zazitku :/

    ReplyDelete
  2. Mne to teď hodně štve u Hry o trůny. Sotva vyjde nový díl seriálu, tak mám zaplevelený FB spoilery. Ale stále tam naštěstí spousta překvapení čeká a já se těším, až budu napřed a budu spoilerovat jim :D S těmi učiteli souhlasím, taky mě to štvalo, že nám to celý řekli, ale naštěstí už jsem ze školy dlouho, takže většinu jsem zapomněla. :-D Pýchu a předsudek jsem nečetla a ani jsem nevěděla, jak to dopadne. Tak teď už to vím :-) Ale neboj, možná to zapomenu než to budu číst :D

    ReplyDelete
  3. Nesnasim spoilery, mam chut vsem trhat hlavy :D. Naposledy to bylo s Alianci, kde jsem na spoiler narazila cirou nahodou na Tumblru. Zazitek z knihy byl sice i tak dost velky, ale strasne me uzira myslenka na to, jak bych se citila, kdybych to nevedela. To me opravdu deprimuje...

    ReplyDelete
  4. Já nevím, jak ve škole... Ono prostě... Jsou příběhy, které zná hodně lidí, hodně lidí na ně odkazuje. Je to kulturní znalost. Když budeš číst v knize, že např. "dopadli jako Romeo a Julie", nebudeš vědět, o co jde. A určitě něco podobného není jen v jedné knize. U starých knih mi to nevadí, dříve moc momenty překvapení ohledně konců nebyly. A když víš, že Romeo a Julie je tragédie, tak jak to asi dopadne? To ti dojde hned - jen nevíš, jak přesně se to stane.
    Jinak spoilery mi vadí u nových knih, protože dneska se autoři snaží vymyslet, aspoň občas, nečekané konce. Jinak s tou platností, co jsi psala, tak někdo asi má takový názor. Na twitteru jsem četla nějaký ten tweet o tom, že přece Hra o trůny je deset let stará knížka, tak se lidi, co se dívaj pouze na seriál, nemůžou vztekat, že jim to někdo naspoiluje. Tihle lidé jsou prostě blbci. Mně třeba moje sestra a i po několikrát zopakovaném přání, ať mi nic neříká, že si to přečtu (ona se dívala jen na seriál), stejně vyzradila konec první série, tedy konec první knihy. To je prostě na facku.

    ReplyDelete
  5. Střední škola, spoilerů ráj... Jsou knihy, jako právě zmiňovaný Dorian Gray, které si člověk užije i tak. Ale jsou knihy, kterým to hodně ublíží. Není nad to dojít k převratné a šokující scéně a muset se z ní chvíli vzpamatovávat :) A asi nejvíc mě tohle štve u zfilmovaných knih. Třeba Píseň ledu a ohně. Já ty knihy sice četla, ale nemyslím si že mi to dává svaté právo povyšovat se nad lidi, kteří jenom koukají na seriál. Je to jejich volba, stejně jako byla moje si to přečíst. A naschvál někomu vyzradit děj jen proto, že si to přece měl dávno přečíst, za to by se lidi měli trestat.

    ReplyDelete
  6. Spoilerům se také snažím vyhýbat, ale někdy to prostě nejde no :/ Nejbezpečnější by bylo odstřihnout se třeba od internetu, ale někdy na něj člověk narazí i opravdovou náhodou. Když se přede mnou někdo zmíní o nějaké knize, na kterou se přímo třesu a začne mi o ní vyprávět, tak hned jak hrozí reálné nebezpečí, že řekne spoiler, tak si zacpu uši, nahlas si "zpívám" nebo prostě odejdu - kdo to chápe, ten to přejde s úsměvem a kdo ne, tak to je příběhový barbar .. Od určité doby si dávám pozor např. na komentáře na Databázi knih, protože se mi už kolikrát stalo, že jsem se dozvěděla něco, co jsem rozhodně vědět nechtěla. A co se týká hodin literatury ve škole - mám docela špatnou paměť, takže u některých knih opravdu zapomenu jaký že byl ten konec, když jsme o tom ve škole mluvili.
    A jen ještě rychle ke klasice - tady je asi nemožné vyvarovat se spoilerů...jsou to knihy, které zná většina z nás a i nevědomky utrousíme něco o konci.. Například Pýchu a předsudek jsem četla opravdu brzo, ještě než jsme to začali probírat ve škole a díky tomu je to má nejoblíbenější kniha - neztratila kouzlo tím, že bych věděla jak to dopadne. Na druhou stranu, mnohdy je v knize hned na začátku řečeno jak to dopadne a až potom se dozvídáme co přesně k tomu vedlo a i takové knihy jsou všemi oblíbené a oceňované... Ale to opravdu nejdůležitější na závěr - Spoilery ne, prosím! :)

    ReplyDelete
  7. Napsala jsi to moc hezky. Taky nesnáším spoilery a snažím se jim vyhýbat jak se dá, jenže v dnešní době to moc nejde. Jak jsi dala příklad, třeba Harry Potter. Všichni znají zápletku a to to v životě nemuseli číst, ani se podívat na film. Je to tak známý, že každý samozřejmě mluví o všech detailech a nezajímá je, že třeba v okolí je někdo, kdo knihy nečetl. Je těžké se tomu vyvazovat i v recenzích. Chápu, když to někdo třeba omylem nakousne, nebo naznačí, ale nechápu lidi, co záměrně prozrazují celý obsah děje tak, že z té knihy později nic nemám. Taky v recenzi třeba občas ujedu, ale nikdy se mi nestalo, že bych napsala celou zápletku. Díky bohu. :)
    Článek je opravdu hezky a bohužel pravdivě napsaný. Lidé by si občas mohli uvědomit, že když to četli oni, neznamená to, že to četli i ostatní.

    ReplyDelete
  8. Chápu tvé rozhořčení, asi je opravdu hodně těžké se všem těm informacím poletujícím okolo vyhnout. Mě po pravdě spoilery tak nevadí, často jsem i ráda, když o knize něco vím, přijde mi, že si ji pak umím více užít, protože ji nehltám kvůli zakončení nebo nějakým důležitým okamžikům. Většinou u knihy i tak dokážu dost odhadnout, co se stane, málokdy mě neco překvapí, pokud bych ale narazila na spoiler, který by mě překvapil o něco opravdu bombového co bych nikdy nečekala, to by mi už asi vadilo. A perlička na závěr - nejen, že mi nevadí spoilery, třeba u seriálů si je sama i hledám. Teď jsem se měsíc dívala na Skladiště 13, každý den dva díly. A vždy, když jsem dokoukala sérii, něco jsem si googlila a tak, abych mela klid na duši. Nevydržela jsem to ani ten den do dalšího dílu! :-D takže nenávist ke spoilerům je asi jen pro trpělivé, já ji ani mít nemůžu...

    ReplyDelete
  9. Tohle tema je vecne. (bez diakritiky se mi tezko pise, vecne mineno nikdy neopotrebovane ;)) Mozna, ze prave z tohoto duvodu nemam rada literaturu jako skolni predmet. Napriklad Na zapadni fronte klid - nechtela jsem jeste pred prectenim vedet, jake pocity ve mne vyvola konec knihy. Romeo a Julie to maji podobne - jiste, vedela jsem uz davno predtim, ze jde o tragedii a tedy zadny vesely konec, ale nemusela nam cestinarka rict i to, jak k tomu vsemu dojde. A takhle bych, stejne jako ty v clanku, mohla jmenovat do nekonecna.
    Neco jineho je spoiler v seriich, ale myslim, ze v pripade toho Harryho mas na mysli neco trochu jineho. A rozumim ti. Stalo se mi to u jinych serii, napriklad u Hunger games. Btw, nesnasim, kdyz ctu nejakou serii, kterou ma moje sestra prectenou, a ona mi naschval rekne, jak to dopadne... -_-

    Skvele tema k uvaze.

    ReplyDelete