Saturday, 9 August 2014

Esej o tragédii

Původní název: The Tragedy Paper
Autor: Elizabeth LaBan
Překladatel: Štěpán Hnyk
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2014
Počet stran: 285
Vazba: vázaná


"Někdy je těžké, ba dokonce nemožné odhadnout, jakou relevanci bude rozhodnutí mít, dokud není po všem."

Kniha vypráví působivý příběh strastiplné lásky Tima a Vanessy. Sedmnáctiletý albín to nemá v životě jednoduché, a protože poslední měsíce pro něj byla škola utrpením, rozhodl se na druhé pololetí závěrečného ročníku střední školy přestoupit na Irvingovu školu, kterou navštěvoval přítel jeho mámy, a dodnes na ni rád vzpomíná.

Tim doufá, že tam jeho život bude radostnější a snad si najde i nějaké přátele, místo toho se však zamiluje, což mu přinese jen spoustu dalšího trápení, ale taky se jeho život odkloní ze zajetých kolejí. Vanessa chodí s nejoblíbenějším a nejobávanějším klukem z ročníku a podle všeho mu neumí dát sbohem. Je to ale Tim, na kom jí záleží...

Tim svůj příběh o dnech na Irvingově škole a ve Vanessině společnosti namluví na cédéčka a ty pak nechá na koleji pro toho, kdo bude obývat pokoj po něm. Tím někdo se stane Duncan, který má sice svých starostí sám dost, ale od poutavého a uhrančivého Timova vyprávění se zkrátka nedokáže odtrhnout, a tak kousek po kousku odkrývá tajemství první lásky a zlomeného srdce...

Tahle kniha je zkrátka úžasná - a to od samého začátku. Stačilo pouhé heslo: "Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň", které si Duncan přeříkal, když vcházel do areálu své školy, a já měla naprosto jasno v tom, že tento příběh bude nezapomenutelný. Vlastně jsem to věděla, už když mi do e-mailové schránky přišla zpráva o vydání této knihy. Prostě jsem to cítila. Stává se vám někdy, že se do knihy zamilujete ještě dřív, než si ji přečtete? Esej o tragédii právě takovou moc má...

Příběh je vyprávěn dvěma hlavními hrdiny, kteří mu propůjčují své osobité kouzlo. V jejich podání je kniha nesmírně citlivá a zároveň neskutečně vtipná. Osudy obou hrdinů jsou odlišné, ale proplétají se a navzájem ovlivňují. Čtenář má tedy jedinečnou možnost sledovat dva příběhy současně a být u toho, když se střetnou. Zde autorka dokázala velice umně spojit dějovou linku minulosti a přítomnosti, a vytvořit tak naprosto úžasný příběh, kterým mě strhávala od začátku do konce.
Děj se odehrává na Irvingově škole, Tim má příjmení Macbeth, mluví se tam o Melvillově Bílé velrybě, a profesor angličtiny miluje Shakespeara a Hemingwaye. Esej o tragédii tedy vnímám jako dokonalou esenci všeho, co v literatuře miluji. A už jen proto jsem si zamilovala i knihu samotnou. Vyvolala ve mně vzpomínky na ty nejúžasnější čtenářské zážitky a sama k nim přispěla. Příběhem, jenž vypráví, mě zasáhla do těch nejcitlivějších míst, a dala mi spoustu námětů k zamyšlení.
Hlavním tématem knihy je láska, kterou ovšem autorka podává tak opravdově, že jsem si naprosto jistá, že by si o ní chtěli přečíst i kluci. Esej o tragédii je vlastně úžasným důkazem toho, že kluci jsou ta nejcitlivější stvoření. Myslím, že se Elizabeth Labanové podařilo vykreslit jejich povahy s úžasnou přesností. Duncan i Tim jsou v jejím podání neuvěřitelně skuteční. Právě díky nim jsem si knihu tak moc oblíbila. Po celou dobu čtení jsem jim tak moc přála šťastný konec.
Kromě hlavních hrdinů mě také nadchlo prostředí celého příběhu. Kéž bych tak zažila svá středoškolská léta právě na Irvingově škole. V žádné jiné knize mě školní prostředí, učitelé a předměty nenadchly tak jako v této. Atmosféra, kterou oplývaly listy knihy, byla prostě a jednoduše kouzelná. Od knihy jsem se nedokázala odtrhnout, a když jsem musela, strašně jsem se pak těšila, až se do ní opět ponořím.

Kniha Esej o tragédii je dalším důkazem, že nakladatelství Host má ten nejvytříbenější vkus na knihy. Vždycky najde to nejlepší z nejlepšího. Nestalo se mi - a věřím, že ani nestane -, že by se mi nějaká kniha z jeho produkce nelíbila. Naopak se všechny hned po přečtení zařadily k mým nejmilejším. Neznám jejich recept na výběr knih, ale doufám, že se jím budou řídit i nadále. Ráda čtu knihy o mladých lidech, ale nejsem zrovna velkým příznivcem žánru Young Adult. Pokud by však všechny knihy, jež do něj spadají, měly být tak úchvatné jako Esej o tragédii, za žádnou cenu si nenechám ani jednu z nich ujít.

Jsem opravdu moc ráda, že jsem se zapojila do projektu společného čtení, který ve spolupráci s Hostem vytvořila Barunka z blogu Knihy nekoušou. Myslím, že se mi kniha nemohla dostat do rukou v lepším čase než právě teď. Jsem z ní naprosto nadšená, její čtení jsem si dokonale užila. Na žádného z hrdinů nezapomenu, a jejich příběhy už ve mně zůstanou...

Hodnocení: 5/5

Ukázku z knihy si můžete přečíst zde.

5 comments:

  1. Všichni o té knize tak moc mluví... sakra ať už je úterý, protože to mi tahle kráska přijde, takže doufám, že se mi bude taky líbit. :) Moc povedená recenze a ty fotky jsou taky úžasné. :)

    ReplyDelete
  2. Týjo, já jsem z knížky zase nadšená nebyla. Už si říkám, že young adult edice od Hostu pro mě nebude, a to jsem se na ni tak těšila! Ty obálky a anotace jak u Eseje, tak u Kostičasu, jsou hrozně lákavé. Ale nějak mě to nechytlo. Každopádně jsem ráda, že se Esej jiným zamlouvá. ;)

    ReplyDelete
  3. Na tuhle knížku jsem strašně moc zvědavá. Dost často se teď objevuje na různých blozích, hodně se o ní mluví - a ve většině případů ji lidé opravdu chválí, takže jsem opravdu velice zvědavá :)

    ReplyDelete
  4. Jsem ráda, že se Ti tak zalíbila, tušila jsem, že to bude knížka přesně pro Tebe a že Tě vezme za srdce :) A máš pravdu to prostředí školy bylo úplně úžasné, škoda, že tady v Čechách nic takového nefunguje :)

    ReplyDelete
  5. Krásne fotky a super recenzia. :)

    ReplyDelete