Saturday, 18 October 2014

Theme on Saturday #15| Zamilovat se v knize

"Ponořit se do problémů, kterým čelí hrdinové knih, je dobrý způsob, jak přestat myslet na lásku."
(Orhan Pamuk)

Docela by mě zajímalo, jestli existuje někdo, komu se to ještě nestalo. Popravdě nevím, jak jsou na tom kluci - zda se dokážou zamilovat do dívčí postavy v knize. Ale holky toho zcela jistě schopné jsou. Já jsem toho zářným důkazem. Jsem člověk, který se zamilovává velice snadno. A tak se mi to v knihách stává opravdu často. Za nejoblíbenějšího hrdinu, jehož kouzlu neodolá téměř žádná čtenářka, je všeobecně považován pan Darcy. Já jsem ale ještě Pýchu a předsudek nečetla (velmi se stydím), tudíž to nemohu sama posoudit. Zato mě však okouzlil Mark Darcy z Deníku Bridget Jonesové a spousta dalších charismatických mužských postav. Například T. S. Garp, kterého jsem si sice zamilovala spíše jako otce, ale velice intenzivně a upřímně. Zcela nepřekvapivě jsem se zamilovala také do Harryho Pottera (ačkoli tady nejspíš sehrál velkou roli Daniel Radcliffe). A rozhodně nesmím zapomenout na Eragona, protože do toho jsem se dokázala zamilovat téměř okamžitě i přes náš velký věkový rozdíl. Tímto můj výčet tedy rozhodně nekončí, ale snad by to pro příklad mohlo stačit, abych si ještě zachovala kousek důstojnosti. Teď si dělám legraci. Vlastně se za to, že se do knižních hrdinů zamilovávám, nestydím. Je to přece docela přirozené, když s nimi prožívám jejich příběhy. Asi bych tuhle lásku označila za platonickou. I když musím říct, že se mi zdá opravdovější, než když se člověk zamiluje do cizího člověka na ulici. Tím nechci říct, že bych nevěřila v lásku na první pohled, ale mně osobně se něco takového nestává. Vždycky se zamilovávám do chování, postojů, názorů, hlasu a dalších na první pohled neviditelných věcí. Když o někom čtu, znám ho docela lépe, než člověka, kterého míjím venku na chodníku, a to i přesto, že ho vidím jen ve svých představách. Proto se do knižního hrdiny zamiluji mnohem snáz než do hezkého člověka, kterého ale vůbec neznám. 
Nemyslím si, že by bylo něco v nepořádku na tom mít rád pana Darcyho či jakéhokoli jiného hrdinu. Ale většina mužů o něm neslýchá ráda. Vlastně to chápu. Taky by se mi nelíbilo, kdyby mě někdo srovnával s Elizabeth Bennetovou a vyvyšoval její přednosti nad mými. V tom je zřejmě ten problém. Nemilujeme své hrdiny jen na pozadí knih, snažíme se je přetáhnout do našeho světa. To je ten kámen úrazu. Když je někdo příliš romantický, lidé mu říkají, aby přestal číst romány. "Jsou plné nesmyslů. V životě to chodí jinak. Stůj nohama na zemi a najdi si někoho opravdového," říkají. "Pan Darcy neexistuje," dodali by nejradši. Moje láska ke knižním postavám je však jiná. Nechtěla bych s nimi spojit svůj život a denně jim vařit teplou večeři. Miluji je pro to, jací jsou, a obdivuji pro to, co dokážou. Ale není to tak, že bych si je vedle sebe dokázala představit ve skutečném životě. Docela pochybuji o tom, že by se mnou byl Eragon ochotný chodit ráno do města na kávu a vrtat do zdi police na nové knihy. Vždyť bych se ani já k němu nehodila. Je to prostě jiná láska. A zřejmě by ji nikdo nevnímal jako opravdovou. Já sice ano, ale myslím tím jinak opravdovou. Člověk zkrátka může být zamilovaný do hrdiny své oblíbené knihy, ale zároveň dokáže milovat člověka z masa a kostí. Není tedy pravda, že mít v životě partnera čtenáře znamená být na druhém místě. Přestože své hrdiny opravdu miluji z celého srdce, vždycky pro mě budou až na místě druhém. Bylo by to s nimi asi docela jednoduché, když jsou smyšlení, ale to je právě to - jsou smyšlení. Po smyšleném, ať už jakkoli dokonalém, muži ve skutečnosti žádná žena netouží. Nebo jsem snad výjimka? V mém srdci budou mít knižní hrdinové stále své místo, ale ještě větší tam mají opravdoví lidé. Můj budoucí partner by měl v každém případě chápat, co pro mě znamenají, a já bych ho s nimi zase za žádnou cenu neměla srovnávat. Neboť každý z nich žije v jiných světech. Kdo ví, jací by byli, kdyby si vyměnili svá místa...

Myslíte si, že když žena čte příliš mnoho románů, nedokáže dát šanci skutečnému muži? Opravdu by v tomto případě mohlo být čtení nebezpečné?

7 comments:

  1. Veľmi pekné fotky, aj keď článok by som oddelila na odseky, keďže sa to veľmi ťažko číta. :)

    ReplyDelete
  2. Já si myslím, že je to případ od případu, že hodně žen dá přednost klukovi z masa a kostí, ale určitě jsou i případy, kdy je nějaká holka vážně posedlá knižním hrdinou...myslím ale že se to stává spíš u hodně mladých slečen :-)

    taky by mě zajímalo jestli to je nebezpečné nebo ne :-)

    ReplyDelete
  3. uchvatné fotky :) já se sem tam zamiluju do postavy hlavně v knize "než jsem tě poznala" od Jojo moyes a měla jsem z toho týden depresi :D

    ReplyDelete
  4. Nooo, nejsem si jistá, jestli dokážu pořádně na tvou otázku vůbec odpovědět. :D Je to složitý. Asi se mi ještě nestalo, že bych byla z nějakého knižního hrdiny natolik mimo, že bych nedokázala normálně žít a táhlo se to se mnou bůhví kolik let (jako v Austenlandu). Spíše jsem mimo z celého knižního příběhu, z toho, co se tam stalo, jak se to celé vyvinulo apod (ale po týdnu mě to vždy přejde). A ani nejsem schopna říct, jestli opravdu nějakého knižního hrdinu miluju. Mám je ráda, ráda čtu jejich příběhy pořád dokola, ale že bych tomu říkala láska, to asi ne. Ale těžko říct. V tomhle mám docela problém, jsou chvíle kdy se vznáším někde v oblacích mimo realitu a pak jsou chvíle, kdy nic jiného než realita neexistuje. Čtení zkrátka beru jako odpočinkovou věc, při které vypnu, zapomenu na starosti, trochu se zasním. Ale jak píšeš, knižním hrdinům bych nikdy nedala přednost před chlapem z masa a kostí. :) Svým způsobem to asi nebezpečné být může. Řekla bych, že nás to hodně ovlivňuje, ale snad si každá z nás uvědomuje, co je skutečné a co není.

    ReplyDelete
  5. Zaujímavé téma.
    Podľa mňa knihy a muži su ako hrušky a jablká. Knihy niesu považované za neveru takže, ti to nikto vyčítať nemôže (pokiaľ by to nebol fakt extrém). Rozhoddne si prečítaj Pýchu a predsudok, Darcy je považovaný za dokonalého chlapa lebo pomohol Elizabeth aj keď si myslel, že ho neznaša len preto , že ju miloval.
    Chlapi ako Darcy existujú, ja z jedným chodím (bohužiaľ je to ohrozený druh, takže sa ťažko hľadajú).

    ReplyDelete
  6. Nemyslím si, že čtení v tohle ohledu je nebezpečné, když člověk dokáže odlišovat realitu a knihy. Což je ale někdy zatraceně těžké... Většina z nás douho, předlouho čeká na prince na bílém koni, který ale nepřijede, a tak se spokojíme s nějakým tím klukem. A nebo přijede, i když třeba autobusem :) A potom tím líp...

    ReplyDelete
  7. Úchvatné fotky a hodně dobrý článek :-)
    Pýchu a předsudek si rozhodně přečti, je to úchvatná kniha. A co se týče tvé otázky, souhlasím s ostatními, zda čtenářky umí oddělit realitu od knihy, pak si myslím, že je to bezpečné. ale někdy je pravda, že hodně náctileté holky se zamilují do postavy ale i herce či zpěváka a jsou jím skoro až posedlé... Já se ráda při čtení nechávám unášet do příběhu a často se mi stane, že nevnímám okolí :D
    A princ na bílém koni? Myslela jsem si, že princové neexistují než jsem poznala toho svého :-)

    ReplyDelete