Saturday, 13 December 2014

Theme on Saturday #20| Knihy jako dárky


"Kniha je dárek, který můžete otevírat znovu a znovu."
(Garrison Keillor)

Myslím, že kniha je skutečně krásný a osobní dar, kterým lze vyjádřit mnohé. Pokud blízkému příteli darujete knihu, kterou jste i vy sami četli a něčím se vás dotkla, darujete mu vlastně i kousek sebe - svých citů, snů, nadějí a přesvědčení. A věřte, že pokud obdarovanému příteli záleží na vás stejně jako vám na něm, bude knihu číst s upřímným zájmem a pečlivostí s cílem najít mezi jejími řádky to, co jste tam našli vy. Říká se, že mezi lidmi, kteří četli tutéž knihu, vzniká zvláštní pouto. Že je to pravda, vám jistě dokáže každý čtenář, který měl to štěstí sdílet s jinou osobou svého oblíbeného autora nebo příběh. Jsem toho názoru, že knihy víc než co jiného vyžadují sdílení. Vždyť i psaní tohoto blogu je toho důkazem. Svěřuji se vám všem se svými čtenářskými pocity a vy na ně reagujete svými komentáři. Bez téhle vzájemné komunikace, při které člověk mnohdy připadne na nějakou novou inspiraci ke čtení, by byl svět knih sice i nadále úžasným útočištěm, ale zdál by se mi být poněkud osamělým. Díky knihám mohou vznikat báječná přátelství. A je snadné jimi probourat počáteční ledy při rozhovorech s cizími lidmi. Jako by sbližování bylo jejich pravou podstatou. "Čteme, abychom věděli, že nejsme sami," napsal ve své knize Shadowlands William Nichollson.

Kniha není záležitostí několika minut, ale hodin nebo i dní. A mnohdy se dokonce stane součástí našich životů už napořád. Když narazíte na správnou knihu, musíte ji procítit a pak už na ni nezapomenete. Když chcete knihu darovat, strávíte nad jejím výběrem spoustu času a obdarovaný pak věnuje čas jejímu čtení a snad i pozdějším úvahám o ní. A tento čas vás spojuje. Je v něm vyjádřena všechna vaše vzájemná náklonnost. Cecelia Ahern ve své knize Dárek, kterou jsem přečetla minulý týden, napsala, že: "Čas se nedá darovat. Můžeme ho ale sdílet." Stejně jako knihy. A právě proto mi jako dárky připadají prostě perfektní.

Nejen knihu darovat je krásné, úžasné je být i v roli obdarovaného. Může se totiž stát, že dostanete knihu, o jejíž existenci jste dosud neměli ani ponětí. A docela klidně se taky může stát, že se ona kniha po přečtení stane vaší srdeční záležitostí. A vy pak budete svému příteli navždy vděční za to, že vám ji daroval. Takhle mě třeba moje babička přivedla k Harry Potterovi, když mi ještě v době, kdy jsem nečetla, darovala k narozeninám první dva díly ze série. Anebo když mi jen tak darovala Příběh lvice Elsy, který jsem do té doby také neznala. Oba okamžiky si pamatuji naprosto přesně a díky těm knihám na ně ani nikdy nezapomenu. Knihy jako dárky pro mě vždy byly mnohem cennějšími než knihy, které jsem si sama koupila. Nezbavuji se žádné ze svých knih, ale kdyby na to nedej bože mělo někdy dojít, darovaná kniha by na řadu přišla jako poslední. Právě pro to pouto, kterým mě svazuje s člověkem, od něhož jsem ji dostala. Pokaždé, když po darované knize sáhnu, ať už je to z důvodu čtení nebo třeba úklidu knihovny, vzpomenu si na něj.

S darováním knih také souvisí věnování, které se dříve připojovalo tak často, ale dnes už jen velmi vzácně. Je to zvláštní - jako bychom se dnes, kdy už knihy nejsou ani zdaleka tak překrásně vázané, báli knihu znehodnotit naším rukopisem. Přestože jsem ohledně knih povětšinou přecitlivělá, v tomto případě mi psaní do nich ani trochu nevadí. Naopak si myslím, že tím knihy získávají na ještě větší hodnotě. Kromě příběhu uvnitř se za ní skrývá ještě příběh další. Uloží se do ní vaše vzpomínky na den, kdy jste ji dostali, a protože kniha nezapomíná, najdete je v ní, když ji po čase znovu otevřete, i kdyby to mělo být za dlouhá léta...

4 comments:

  1. Krásný článek! Já knihy dávám ráda jako dárek - přijde mi to hrozně osobní, jelikož dokážu vybrat knížku dokonale pro daného člověka. :)

    ReplyDelete
  2. Hezký článek, vnímám to úplně stejně, právě jsem dostala knížku k svátku od přítele a je to přesně ta, kterou jsem potřebovala, je jedno, že jsem o ní mluvila a posílala odkazy tak často, aby mu to došlo, stejně je to moc hezké. Já letos za knížky dala neuvěřitelnou částku, ale hrozně se těším, jaká radost z nich bude :) Krásný víkend Veru!

    ReplyDelete
  3. Krásný článek! Ty perníčci jsou krásní. :))

    ReplyDelete
  4. U knížek to může být trochu problematické - trefit se do vkusu, a objevit knihu, kterou dotyčný už nemá. Ale jinak souhlasím, kniha je opravdu pěkný dar. Jen to chce trochu přemýšlet... ale to k darování patří.
    K HP - takhle jsem ho objevila také, sice jsem knihu nedostala jako dárek, ale naopak ji koupila synovci, na radu mé kamarádky, která četla na Harryho Pottera neobvykle příznivé recenze (to bylo ještě v začátcích, kdy nebyl tak známý). Koupila jsem první díl a pro jistotu do něj nakoukla, abych věděla, co mu to vlastně dávám...
    A druhý den jsem znovu sjela do Brna, koupit totéž i sama sobě. :-)

    ReplyDelete