Monday, 1 June 2015

A Certain Age

Alternativní název: Pure
Autor: Rebbecca Ray
Nakladatel: Penguin Books
Rok vydání: 1998
Počet stran: 404

Čtrnáctiletá dívka vypráví příběh svého dospívání. Líčí své první sexuální zkušenosti a setkání s drogami. Protože touží po tom být oblíbená mezi svými kamarády, nebrání se prakticky ničemu, co by jí přineslo úspěch. Všechno v jejím životě i v jejím nitru se však změní, když potká o čtrnáct let staršího Olivera, po jehož vpádu do jejího světa už nikdy nic nebude stejné jako dřív...

"I just stood there, wondering what had happened to me. It felt like someone had just turned off a switch. I didn't fall out of love, not even out of lust. But something that had been there was gone."


"It's funny, how things always go like that. Nothing ever happens when you're ready for it. When you aren't, that's when the shit leaps out."

Román Rebbeccy Ray je palčivě upřímný. Bezprostřední otevřenost nejlépe charakterizuje její styl psaní a také to, co mě na její knize nejvíce fascinovalo. "I was about thirteen when I started letting boys feel me up." Tak zní první věta tohoto románu. Někdy byly věci, které popisovala, nechutné nebo dokonce oplzlé, ale v jejím podání působily tak nějak hříšně krásně. Cítíte se provinile, že je čtete, ale zároveň jste jimi uchváceni a nemůžete se od knihy odtrhnout. Tímto mi Rebecca Ray opravdu učarovala. Její kniha byla velice intenzivní a stejně tak mé pocity z ní...

A Certain Age je kniha o zakázané lásce a ztrátě nevinnosti. Když jsem se do ní pouštěla, myslela jsem, že se bude příběh podobat Nabokově Lolitě, ale neměla jsem pravdu. Zatímco Lolita je vyprávěna z pohledu Humberta Humberta, v knize Rebbeccy Ray nám příběh předkládá samotná hrdinka. V tom je docela zásadní rozdíl, a pravdou je, že i když mají tyto knihy společné téma, nemohly by být odlišnější. Lolita je bez ohledu na to, o čem vypráví, pravděpodobně nejkrásněji napsaná kniha, jakou jsem kdy četla. Román A Certain Age je naproti tomu napsán velice syrově, dalo by se říct i hrubě. Ovšem právě v tom tkví jeho výjimečnost. Ne všechno, co s láskou souvisí, je krásné. O těchto věcech se ale většinou nemluví ani nepíše. V tomhle je kniha Rebbeccy Ray naprosto ojedinělá. Jsou věci, na které se člověk neodváží kohokoli zeptat, nebo na ně třeba jen pomyslet, ale přesto jsou tam, usazeny v jeho myšlenkách, aniž by věděl, jak s nimi vyjít. V této knize však s nimi autorka vychází na světlo a to dělá v mých očích svět o něco uchopitelnějším. Je tak důležité o těchto věcech mluvit. Občas je ale hrozně těžké se někomu otevřít, Rebbecca Ray má proto za svůj velice upřímný román můj obdiv.

Hlavní hrdinka tohoto románu je poměrně komplikovaná osobnost. Někdy pro mě bylo skutečně těžké jí porozumět a chápat všechna její rozhodnutí. Občas se mi dokonce zdálo, jako by jí na sobě samé vůbec nezáleželo, což bylo něco, s čím jsem se jen těžko dokázala ztotožnit. Myslím si ale, že v jejím příběhu bylo také něco, co se dotýká každé z žen. Něco, v čem by se každá z nás mohla snadno najít. A v tomhle ohledu má tato kniha tolik, co říct. Když jsem ji četla, neustále jsem přemýšlela nad životem a společným soužitím lidí. Rebbecca Ray mi připomněla, jak je důležité dívat se na věci také z perspektivy toho druhého. Člověk nemusí vždycky se vším souhlasit, ale může se snažit porozumět ostatním. Ve skutečnosti se tento román nezaobírá pouze zakázanou láskou, dotýká se také přátelství a vztahů mezi rodiči, dospívání a drog. Zkrátka všech věcí, které se dějí, když dosáhnete určitého věku. Kromě toho je navíc velice bohatý i po dějové stránce. Kniha je poměrně tlustá, ale ani na chvíli jsem se u ní nenudila. Stále mě překvapovala a občas dokonce vyváděla z míry. To bylo vážně skvělé. Líbí se mi, když mi kniha přinese něco nového a když mě její slova donutí přemýšlet a přesedlat z pohodlného přesvědčení a změnit svůj pohled na svět. Právě tak, jako to svým příběhem dokázala Rebbecca Ray. Snad to není kniha pro každého, ale bez ohledu na to, zda by mohla někoho pohoršit nebo pobouřit, jsem přesvědčená, že by si ji skutenčně každý měl přečíst...

Hodnocení: 5/5

PS: Děkuji nejmilejší Káti za to, že mi knihu darovala. Jsem Tvým dlužníkem...

2 comments:

  1. Krásná žlutá růže. Škoda, že je ustřižená, věřím, že v zahradě se musí nádherně vyjímat :).

    ReplyDelete
  2. Ahoj Veroniko :) CHtěla jsem ti jen přijít říct, že jsem poslední tři dny věnovala čtení tvého blogu, sjela jsem ho celý až úplně k prvotnímu příspěvku :-) Musím moc pochválit tvoje fotky a příspěvky, hrozně ses za ty dva tři roky zlepšila a vypsala a moc ráda se na tvoje stránky vracím. Všimla jsem si, že miluješ sušenky, tak kdybys měla nějaké zajímavé krom těch, které jsi již nafotila, klidně přidávej, miluju domácí sušenky :-) A budu zkoušet tvoje skořicové, které mám uložené.

    PS : taky mám ráda květiny :) Kupuju si je sama, protože zahradu nemám a přítel jezdí domů jen co dva měsíce a to vždy s nějakou přijede, ale nevydržím to bez nich . Takže si vždy pro nějakou zajdu a ve vázičce mi zdobí pokoj (nebo fotku :D)
    Ať se ti daří.

    ReplyDelete