Prašina 2: Černý merkurit

Autor: Vojtěch Matocha
Ilustrace: Karel Osoha
Nakladatel: Paseka
Rok vydání: 2019
Počet stran: 257
Vazba: vázaná


Ve druhém díle knižní série Prašina s názvem Černý merkurit se spolu s Jirkou a En opět vracíme do tajuplného místa bez elektřiny uprostřed Prahy. Tentokrát se tu strhne hon za získáním nebezpečné výbušniny, která by mohla ohrozit celou zemi. V ulicích Prašiny se však nepotulují pouze padouši s úmyslem zničit veškerý život mimo toto černé místo, ale ukrývá se tu i netvor s černou dírou na místě srdce. Jirka s En budou muset spojit síly, aby se z Prašiny dostali živí. Podaří se jim to i přes propast, která mezi nimi vinou zadržovaných tajemství postupně vzniká...?

Autorův styl psaní se od prvního dílu pozoruhodně vytříbil. Zachoval si svůj rychlý spád a energičnost, zárověň jsou však jeho věty mnohem propracovanější a barvitější. I tentokrát se akční charakter příběhu projevil od úplného začátku. Knihy Vojtěcha Matochy v sobě nikdy nemají prodlevu, během níž by si čtenář začal okusovat nehty. Autor vaši pozornost uchopí hned v první kapitole a pak už se jen vezete. V této knize poznáváme další obyvatele Prašiny a spolu s nimi odkrýváme nová tajemství zahalující toto děsivé místo. Prašina jako by se v knihách Vojtěcha Motochy postupně stávala jednou ze samostatných postav příběhu. Při čtení vám dýchá za krk a na každé stránce v ní pulzuje život. Nádherné ilustrace Karla Osohy jí pak propůjčují úžasnou atmosféru.

Vzhledem k tomu, že jsem čtenář, který dává přednost příběhům se zaměřením spíše na jeho hrdiny nežli děj, mě ovšem mrzelo, že se autor se stejnou péčí, jakou projevil při popisu Prašiny, nevěnoval taky Jirkovi s En. Celou dobu jsem marně čekala, že se o nich dozvím nové věci, které mi o nich vypoví, jakými jsou vlastně lidmi. Bohužel však o nich vím žalostně málo, což způsobilo, že jsem se o ně postuně začala zajímat čím dál méně. Je to skoro jako by mimo Prašinu pozbyly veškerou svoji osobitost. Líčení porozpadlých příbytků na Prašině a tajuplných rozcestí pod jejím povrchem, by mě možná bavilo o něco víc, kdybych si celou dobu nelámala hlavu tím, jaké jsou motivy našich hrdinů a čím jsou vlastně ve svých činech poháněni. Takhle si vlastně ale ani nejsem jistá, jestli chci být právě na jejich straně.

Kromě toho mě stále neopustil dojem, že panu Matochovi by více sedělo psaní pro dospělé. Při čtení jsem si neustále musela připomínat, kolik je hrdinům ve skutečnosti let. Jejich činy a způsob mluvení jsou příliš vážné. V knize mi chybělo alespoň trochu odlehčené zábavy a vtipu, který by vyvážil temnou a svíravou atmosféru příběhu. A když už je řeč o vtipu, musím se přiznat, že dvakrát nefandím vztahu mezi Jirkou a En. Zdá se, že ti dva nemají ani stejný smysl pro humor. Kdykoli En trochu zažertuje, Jirka se nikdy nechytí. Myslím, že jejich vztah byl v příběhu představen příliš brzy. Kdybych měla čas je nejprve poznat jako kamarády a pochopit, jakými vlastnostmi be se k sobě mohli navzájem přiatahovat, snad bych se pak sama nemohla dočkat, až se konečně dají dohromady. Jejich názory se však rozcházejí ve všech směrech a od samého začátku se mezi ně vkrádají intriky, takže vůbec nedokážu pochopit, proč vlastně chtějí být spolu. 

Přesto všechno se velice těším, až vyjde další díl. Jak jsem říkala, Vojtěch Matocha vás do svého příběhu vtáhne a už vás nepustí. A já prostě musím vědět, jak se věci budou vyvíjet dál. Na těchto knihách se mi líbí jejich detektivní charakter a to, jak v nich tajuplná minulost neustále vyplouvá na povrch. Pokud máte rádi akční příběhy, ve kterých se stále něco děje a hrdinům jde na každém kroku o život, pak si knihy ze série Prašina rozhodně nesmíte nenechat ujít...

Comments