Prašina

Autor: Vojtěch Matocha
Ilustrace: Karel Osoha
Nakladatel: Paseka
Rok vydání: 2018
Pošet stran: 260
Vazba: vázaná


Příběh začíná ve chvíli, kdy se Jirka vydává na Prašinu navštívit svého dědu a přinést mu nějaké zásoby. Prašina je totiž místo, kde nefunguje žádná elektřina. Její obyvatelé se musejí obejít bez umělého osvětlení, kuchyňských spotřebičů, teplé vody, topení a dalších vymožeností moderní doby. Místo, které se nachází uprostřed Prahy, tak připomíná černý ostov, jenž je útočištěm nejrůznějších podivínů a odpadlíků. Ve chvíli, kdy Jirka zaklepe na dveře dědova bytu, je rázem vtažen do nebezpečného dobrodružství, které ho zavede až do podzemních chodeb Prašiny, kde půjde jemu i jeho dvěma kamarádům o život...

Prašina je naplněná akcí od samého začátku. Čtenář je okamžitě vtažen do příběhu a spolu s hlavními hrdiny se snaží přijít na to, co nefunkci elektřiny na Prašině způsobuje. Je to místo opředené tajemstvím, což knize dodává tajuplný nádech a jiskřivou atmosféru. Díky překrásným ilustracím Karla Osohy je navíc báječně jednoduché představit si, jak všechny ty krkolomné uličky a zapomenutá náměstí, která Jirka s kamarády navštěvuje, vypadají. Prostřednictvím nejrůznějších postav, jež na Prašině potkáváme navíc zjištujěme spoustu zajímavých informací a detailů z historie tohoto místa, které dobrodružný příběh náramně obohacují.

Na to, kolik se toho v knize odehraje, se zdá být poněkud krátká. Ale nenechte se zmást, je to způsobeno stylem autorova psaní, který je velice osobitý. Na první pohled by se sice mohl zdát poněkud strohý, ale ve skutečnosti jen umocňuje rychlý spád příběhu a zároveň podporuje jeho akční charakter. Při čtení této knihy budete mít pocit, jako byste se dívali na film bohatý na nejrůznější záběry a efekty. Avšak děj není jediné, na co se autor při vyprávění soustředí. Stejnou péči věnuje i postavám, o kterých nám sděluje spoustu zajímavostí a zábavných faktů, čímž jim dodává hloubku a pocit skutečnosti. Líbí se mi, že ani jedna z jeho postav není černobílá. Vojtěch Matocha líčí konflikty, které se odehrávají v nitrech každého z nich, čímž čtenáře nutí se nad nimi zamýšlet a cítit vůči nim empatii.

Knihá má nesmírně zajímavý a poutavý námět a čte se neuvěřitělně rychle. Jediné, co mi v ní poněkud scházelo, byl humor. Dialog sice obsahoval pár decentních vtipů, ale já osobně bych jich klidně snesla mnohem víc. Na dětské literatuře mám obzvláště ráda právě její pozitivní tón, který ve mně zanechává pocit naděje a štěstí. Žádný jiný žánr mě v tomhle směru nedokáže tak úplně naplnit. Škoda, že autor této příležitosti nevyužil a atmosféru v knize vylíčil poněkud temně. Z tohoto důvodu si myslím, že by mu mnohem více svědčilo psaní literatury pro dospělé, kde v mysteriózních knihách není pro zábavu tolik místa. Myslím, že tam by jeho styl vyprávění vynikal více. Jsem proto zvědavá, kam se s touhle sérií v budoucích knihách vypraví. Jestli jeho postavy budou postupně stárnout a atmosféra příběhu hostnout, určitě se méme na co těšit...
 

Comments